Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Vzduch je čistý

24. června 2012 v 16:53 | Venom |  Deník
Tipuju že si mě už nikdo nepamatuje. Hádám, že Venom je minulost, že už ani neexistuje. Je pravda že nastala spousta změn. V osobním životě, v lidech okolo... Je pravda že se už nevyznám ani sama v sobě. Vzpomínám na lidi, které jsem tu poznala a trápí mě otázka - jak se vlastně mají? Kde je jim konec? A proč sem vlastně píšu, když nemám žádnou motivaci?

Přišel menší zádrhel. Nevím jak začít, nevím co psát, slovíčka jaksi unikají. Protože sama nevím co chci vlastně říct. Všechno to začalo zhruba před půl rokem, možná i dřív, no ale nejspíš bychom motivy mého jednání hledali v ranném dětství. Výsledek? Než jsem se stačila nadát, nic mě nebavilo.

Utíkala jsem od jedné činnosti k druhé. Blogování... kresba mandal... vykládání Tarotu... poslech hudby... hraní rpg... procházky... zběsilé uklízení... změna šatníku... Ať už mě tyhle činnosti zabavily na kratší, nebo delší dobu, všechno to bylo jen a pouze dočasné. Napsala jsem článek, ale žádný dobrý pocit se nedostavil. Hrála jsem svou roli v textové rpg, ale místní komunita mi způsobila jen další zklamání. Vrhala jsem se do různých zábav a koníčků, ale ve výsledku je to všechno k ničemu.

Mám divný pocit, když jsem mezi lidmi. Něčemu se smějí, ale čemu vlastně? Nemám důvod se smát spolu s nimi. Nechápu jejich způsob myšlení, jejich přání, motivy... Připadají mi vesměs omezení. Chtějí tohle, chtějí tamto, pořád ode mě něco vyžadují. Ale nevidí, že to nemá vůbec žádný smysl. I sebemenší kritika mě dokáže strašlivě rozhodit. I sebenejnevinnější poznámka, mi způsobí mizernou náladu, která se mě drží po zbytek dne.

Přes týden jsem v práci, snažím se nevnímat ten cirkus kolem sebe. To obludárium s názvem "Lidská špína". Snažím se nemyslet na ty nepříjemné věci, co mě během dne čekají. Žiju jen pro víkendy, i když sama nechápu proč. Jediné co dokážu je sedět doma. Nejlépe ležet, nic nedělat, koukat do prázdna. Pořád se ptám - co jsem vlastně dokázala? K čemu tu jsem? Jsem tu snad opravdu jen proto, aby se mnou ostatní vyjebávali? Aby si na mě léčili komplexy? Zchladili žáhu?

Dřív jsem dokázala na tomhle světě hledat i to pozitivní. Těšit se z maličkostí, ale poslední dobou toho nejsem schopná. Vím že jsem v podstatě jen srab, zbabělec, který by nejradši utekl z boje. Jenže není kam utéct. Před sebou člověk neuteče, jedině že by přistoupil k opravdu radikálnímu řešení.

Snažím se hledat věci, na které se můžu těšit. Bohužel i situace, které bych měla prožívat ryze pozitivním způsobem na mě působí nepatřičně. Nejlíp bych to popsala jako neustálé napětí a nervozitu.

Proč to píšu? Protože až si s odstupem času přečtu pár velice "pozitivních" zápisků, možná pak najdu řešení...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bels Bels | E-mail | Web | 24. června 2012 v 19:21 | Reagovat

Neboj, tady na tebe nikdo nezapomněl ;) Trpění v práci, pocit zbytečnosti, žití jen o víkendech.. nejsi v tom tedy sama, teď mám sice před sebou ještě pár pozitiv, ale pak nastane jen temno ;)

2 thea thea | 24. června 2012 v 23:47 | Reagovat

Venome... ač jsem tvůj blog objevila relativně nedávno, z toho co jsem četla jsem si jistá, že na tebe hodně lidí pamatuje a že rozhodně nejsem sama, kdo tě tu po dlouhé době velice rád vidí. Jediná pseudorada, kterou ti na oplátku můžu věnovat je následující- dát někomu jednou za čas přes hubu neuškodí. Pochopitelně tě tím nemíním k ničemu navádět...

3 Evil Evil | Web | 25. června 2012 v 14:51 | Reagovat

jáááá na tebe nezapomněla :-) vidím to jako dlouhodobý pocit s názvem: "budižkničemu".. a že si nic nedokázala? i sebemenší úspěch je něco, co jsi dokázala.. veškerý úsilí, který má na konci i malinkatej výsledek, je úspěch.. tenhle pocit jsem měla tři roky zpátky.. to si možná ještě pamatuješ.. pamatuješ si na mě? :-)

4 Borůvka Borůvka | Web | 26. června 2012 v 22:18 | Reagovat

Právě jsem otevřela pusu dokořán a zaječela něco jako: VENOM NAPSALA.
(já vím, že mě neznáš, ale to neznamená, že já neznám tebe.)
Myslíš si, že se tu na tebe zapomnělo? Kdeže. Tvůj blog mám v oblíbených vždycky, ať píšeš jak chceš nebo nechceš pravidelně.
Ale vážně. Prosím. Piš trochu častěji, ráda čtu tvoje články. :-D

5 Rabe Rabe | Web | 27. června 2012 v 1:03 | Reagovat

začni si trochu věřit a kašli na pitomce kolem sebe, oni za to nestojí chce to jen pevnou vůli a až zase dudeš příště ležet a zírat do prázdna, tak se donuť zvednout a jít dělat něco co tě naplní radostí

6 slecna.Francine slecna.Francine | 28. června 2012 v 10:14 | Reagovat

Konečně!Už se mi po těch tvých článcích vážně stýskalo.Dokonce jsem měla strach,že už nejsi naživu :-(

7 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 29. června 2012 v 9:08 | Reagovat

Venoooom! Venom žije! Asi zase začnu kontrolovat RSS čtečku!

Lidské obludárium? Jo, je to bohužel standard. Nedá se svítit. Ale dá se to přežít. Fakt. Opravdu.

8 Clare Clare | Web | 29. června 2012 v 22:21 | Reagovat

Jsem ráda, že jeden z mých oblíbených blogerů znovu napsal článek. Odhaduji, že tohle je můj první komentář, ale jsem tu častým návštěvníkem. Jen jediné: Nevzdávej se, vždy je pro co žít a z čeho se radovat. Je sice možné, že si jen řekneš něco o dalším optimistovi, ale musím poznamenat na svou obranu, že takovou fází si jistě prošel..nebo ještě projde úplně každý.
P.S.: souhlasím s Theou...občas si do někoho/něčeho bouchni a vyfiltruj frustraci..(ale hlavně si nic neudělej, to bych skutečně nechtěla...)

9 Shijin Shijin | E-mail | Web | 3. července 2012 v 20:35 | Reagovat

Přes můj věk, přes to, jaká jsem... Mám pocit, že tě chápu. Znáš mě, pořád se usmívám, dělám ze sebe blázna, i když po něčem takovém zrovna netoužím. Prostě se v hloubi duše snažím být optimista, protože většina mých přátel by byla schopná v tomhle ohledu napsat stejný článek jako ty. A já jim vždy toužím zvednou náladu.

Snad, až se někdy zase uvidíme, se mi povede tě na chvíli rozesmát.

10 Roronoa Roronoa | Web | 6. července 2012 v 20:49 | Reagovat

Stalkuju Tvůj blog už hodně dlouho, a dokázala jsem ho stalkovat i po ten půlrok, co tady nic nepřibylo :D
Vím, jaké to je, když nemáš žádnou motivaci psát. Taky se mi to stává a taky někdy přestanu na dlouhou dobu psát. Nemá to cenu, jestli se Ti nechce. Možná se Ti za čas zase bude chtít něco napsat a vrátíš se a možná taky ne. (Ale já bych byla radši za tu první možnost ;-) ) Já zatím stoprocentně budu dál stalkovat tvůj blog a doufat, že něco přibyde :)

11 Venom, Havránka Venom, Havránka | 16. července 2012 v 20:57 | Reagovat

Děkuju vám všem, nemějte strach, vás co jste mi už kdysi napsali, vás co jsem čítávala si pamatuju. Zrovna jsem na vás myslela a věřte nebo ne, stýskalo se mi ^^ Náhoda tomu chtěla, a někdo si mě našel i mimo blog.cz. Normálně mám slzy v očích, tohle vám nezapomenu ^^

12 Magliska Magliska | E-mail | 17. července 2012 v 13:36 | Reagovat

Ahojky,
já jsem na tebe také nezapomněla. Blogy na Atlasu skončily, na ICQ nikdo není, dřív jsme si psaly trochu na mail. Mám profil na facu, i když jsem se tomu dlouho bránila. Jestli budeš chtít, napiš mně na mail, ráda si tě přidám a můžeme si popovídat. Vím, že je mezi námi velký věkový rozdíl, proto jsem si ani netroufala. Mohu tě ujistit, že jsem si tě vždycky vážila a vážím. Magda

13 Ziky Ziky | 21. července 2012 v 14:48 | Reagovat

Venome, Venome, Venome.. Svět se stále mění a mění, jen lidé kolem jsou furt stejní hajzlové. Hele, uvažuj při tom čumění (divný slovo O.o) do blba o tom, jestli sou víly lesby a o různejch možnostech jak napravit nebo popravit svět. Je to stejně k hovnu, jako kdybys' nedělala nic. Ale snad ti to aspoň bude rychlejc utíkat. Držím pěsti v tomhle krizovým období.
Pár lidí to tu už řeklo - nejsi v tom sama ;-)

14 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 28. července 2012 v 16:38 | Reagovat

Venomek! Kde jsou ty časy, co jsme se smály na snílkovském chatu? (Kde je ten čas, kdy byli do KS všichni hrr?) Krize zasáhne jednou každého, ať už se jedná o cokoliv. Nemá cenu se nutit do něčeho, co tě dávno nebaví, ale máš kudlu pod krkem, nám se bude po těch článcích stýskat. :D A nemysli si, že se mě zbavíš. :D Každopádně ti přeju, aˇzas dorazí pohodové období.

15 Babe Babe | Web | 29. července 2012 v 13:29 | Reagovat

Doufám, že budeš žít dál..

16 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 20:37 | Reagovat

Máš krizi chápaní lidského jednání. Já ji mám už 4 roky, kdy jsem po psychické a sociální stránce dostal pěknou nakládačku od okolí. Navždy tě to změní.
Dá se na tom najít nějaký pozitivum? Nevím. Nějaká rada? Taky nevím. Možná jen, že díky tomu začneš být více obezřetná vůči lidským bestiím.

17 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 3. srpna 2012 v 12:09 | Reagovat

Jen tehdy, až ztratíš veškerou naději, zjistíš, že žádnou k životu nepotřebuješ ...

18 Aria Aria | Web | 8. srpna 2012 v 17:41 | Reagovat

Jo, tak pitomci jsou všude. A tímhle obdobím, no myslím, že tím si projde nebo už prošel každý.
Vím, že mě neznáš, ale taktéž, jako již spousta lidu nade mnou, koukám celou tu dobu jestli jsi náhodou nenapsala další článek. No a co? Dočkala jsem se :)
A dosáhla jsi spousty věcí. Podívej kolik lidí, na tebe vzpomíná a čeká na tvůj návrat :)

19 Keiko-chan Keiko-chan | 21. září 2012 v 14:59 | Reagovat

No jistě že jsme nezapomněli! Chodím sem a čekuju pořád:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!