Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Rozhovor s Garou-tan

11. března 2011 v 18:28 | Venom |  Rozhovory
Moji milí, dvě existence, které se měly pochlubit s intimnostmi ze svého života v mém oblíbeném křížovém výslechu, jsou jaksi... zaneprázdněné. Jedna se pro jistotu vypařila úplně. A než ji havrani v drápech přivedou, tak... jsme oslovili někoho jiného... heh. Snad nebudou mít chuť na očka... to by bylo nemilé. Poslepu se e-mail s odpověďmi píše blbě...

Vybrala jsem osobu, která mě zaujala svým stylem psaní. Umí mě napínat a vtáhnout do děje, ovšem není to pouze pisálek. Ale to už si povíme o něco níž. Tak jo, jde se na věc.



Základní informace
1. Přezdívka: Garou-tan
2. Věk: 15
3. Působiště: http://garou-tan.blog.cz/
4. Blog v jedné větě: Povídky naházené na jedné hromadě, zn.: hledá se čtenář

1. Kdy jsi začala se svým blogem a byl už od samého začátku zaměřený na autorské psaní?
Začala jsem 6. února 2010. Tehdy jsem ještě hodně psala fan fikce a zčásti mi blog sloužil i jako deníček a skládka na kresby, ale časem jsem se začala soustředit hlavně na to psaní. Sem tam se objeví nějaké to zavytí nebo kresba, ale už to není tak časté.

2. Kde nejčastěji bereš inspiraci? Hudba? Knihy? Nebo vlastní zážitky?
Já většinou beru, kde můžu. Hledám inspiraci jak kolem sebe, tak třeba i v hudbě. V knihách moc ne - spíš se snažím, aby nějaký můj příběh nepřipomínal nic, co jsem četla. Ale i tak se na mě inspirace často vykašle a přijde až ve chvíli, kdy se jí chce. Když ji nikde nemůžu najít, tak holt čekám, až se jí bude chtít přijít...

3. Existuje téma, na které bys určitě nechtěla psát?
Řekla bych, že spíš než "nechtěla" by to bylo "nesvedla". Nebude to tématem, ale spíš mnou - pořád mám před sebou dlouhou cestu. Sice jsem relativně spokojená s tím, jak teď píšu, ale vždycky je co zlepšovat.

4. Vypadáš na případ japanofila, což mi dělá radost. Co máš na Japonsku ráda? Ovlivnilo i vznik tvé přezdívky? Prozradíš, co znamená?
Úplně všechno. Začalo to - asi jako u spousty dalších - láskou k anime a manze, pak se mi zalíbil jazyk, kultura, poprvé jsem si dala sushi a už jsem se vezla. Manga a anime už mě ale tak nechytají, jde mi spíš o to se naučit jazyk a co nejvíc se dozvědět o Japonsku jako takovém.
Ano, ovlivnilo. Původně jsem ji chtěla použít jako pseudonym pro psaní knih, ale nakonec mi to nedalo a stala se ze mě Garou, česky hladový vlk.

5. Co ještě ráda na svém blogu tvoříš, vyjma povídek?
Neskutečně mě baví šít doupěti kabáty (tedy kreslit vzhledy). Nápady na ně většinou přichází náhle a bez varování, ale o to víc mě to pak baví.

6. Proč jsi příznivcem animáků pro děti?
Každý takový film má nějaké ponaučení. Ty děti si to možná ani neuvědomují, ale pro mě to má neskutečné kouzlo.

7. Je blogová Garou hodně odlišná od té, "reálné"? Ví někdo z tvé rodiny nebo přátel o tvém blogu?
Blogová Garou je odlišná jen od té, která je ve třídě a přetvařuje se. Reálná Garou je stejná jako blogová. Nebo bych měla říct, že blogová Garou je stejná jako reálná?

8. Kdybys měla možnost setkat se s jednou knižní, nebo filmovou postavou, jaká by to byla?
Sakra, jen s jednou? Pokusit se o to můžu... Z filmových bych asi nejradši potkala V (V jako Vendeta). A z knižních tu je pan Ooshima (Kafka na pobřeží), Bartimaeus (Bartimaeova trilogie) a určitě i Crowley a Azirafal (Dobrá znamení). Asi by záleželo na charakteru toho setkání, protože V a pan Ooshima by připadali v úvahu na vážnější rozhovory, Crowleyho a Azirafala bych chtěla prostě poznat a Bartimaeus... no, kdo četl, ten ví.

9. Co si myslíš o schopnosti vcítění? Dokážeš se třeba ty sama do někoho vcítit? Popřípadě jak tuto schopnost využíváš u svých postav, o kterých píšeš?
Myslím si, že vcítění neexistuje. Člověk se nikdy nedokáže úplně vžít do kůže někoho jiného a i kdyby ano, přijde mi to takové... zbytečné, možná i určitým způsobem prázdné. Díky tomu neříkám "vím, jak ti je", ale "dokážu si představit, jak ti je". Nemůžu vědět, jak je někomu jinému. I když jde o problém, který jsem třeba v minulosti měla já - oba ten problém vnímáme jinak, protože za sebou máme různé věci a máme na věci různé pohledy.
Z toho určitě vyplynulo, že to nijak při psaní nevyužívám. Mé postavy jsou prostě lidé - nedokážu se do nich vcítit a často je ani nechápu. Jen jsou moje a já je mám ráda.

10. Spíš s plyšáky?
Jsem pyšný majitel růžového hrocha jménem Růženka - každou noc mi dělá společnost. Takže ano.

11. Trochu ti závidím tvůj krásný věk. Cítíš se dospěle? Snažíš si v sobě zachovat dětskou duši?
Snažím. Mám ráda dětinské věci - ať už plyšáky, stolní hry, koulování nebo prolézačky. Babička mi občas říká, že to nejlepší, co pro sebe může člověk udělat, je zůstat co nejdéle dítětem. Myslím, že na tom určitě něco bude.
K první otázce mě napadá, že bráchova přítelkyně mi jednou říkala, že na mně není nic dětského a že je to škoda. Je pravda, že jsem myšlenkami trochu jinde než lidi kolem mě - a taky si dobře rozumím s lidmi staršími než já. Ale taky asi nebudu dospělá úplně ve všem. Na jednu stranu se dospěle cítím, ale na druhou se tak příliš cítit nechci.

12. Je nějaká rekvizita, která ti nesmí při psaní chybět? Popřípadě vhodná atmosféra? (např. šálek čaje, ticho, hudba...)
Čaj je moje celodenní rekvizita, takže by se snad počítat mohl. Hudba taktéž chybět nesmí, ale výběrem něčeho vhodného ze své složky většinou trávím dlouhou dobu - tak si radši pustím něco z mých oblíbených na youtube. Sem tam si k psaní i pouštím filmy, ale spíš proto, aby nebylo ticho - při psaní ticho nemám ráda.

13. Poslední libovolná slova pro budoucí návštěvníky?
Nerada dělám zbytečné věci. Takže pokud někomu moje snaha o psaní přijde zbytečná, ať se ozve. Slušně, pokud možno.
Ale přesvědčení o tom, že mé psaní smysl má, samozřejmě vítám taky ^^


Venom děkuje za rozhovor :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lady-dariel lady-dariel | Web | 11. března 2011 v 18:51 | Reagovat

Vypadá jako milá slečna, určitě kní mrknu a prozkoumám to, Jposnsko taky miluju takže se mi uní bez pochyb líbit :)
Jinak kdy už děláš rozhovor semnou? *PÍSKÁ SI* :D

2 Nel-ly Nel-ly | Web | 11. března 2011 v 19:05 | Reagovat

Moc hezký rozhovor, na její blog jsem už párkrát narazila, alejen tak namátkově při klikání :-D
hlavně se mi líbila odpověď o "reálné Gaře (ehm, to skloňování)" hned se pozná... divně to bude znít... ale někdo kvalitní (co se týče projevu a určitě i psaní) O:)

3 Dancek Dancek | E-mail | Web | 11. března 2011 v 19:17 | Reagovat

Inteligentní rozhovor :-) Jinak na blogu má zajímavé obrázky :-) Psaní není nikdy zbytečné, když je oceňované ;-)

4 The The | Web | 11. března 2011 v 21:02 | Reagovat

Krásný rozhovor. Garou znám, reálně i osobně a má s reálnou Garuš pravdu. Je stejná. A její blog mám strašně ráda, tomu se říká kvalita - závidím jí její talent. :-)

5 Ziky Ziky | E-mail | Web | 12. března 2011 v 8:23 | Reagovat

Zajímavý rozhovor s nepochybně zajímavou osobou. Hladový vlk? Ale no tak, to už samo o sobě zní zajímavě x)
Na její blog jsem už narazila, ale běžně se nestává že bych se na blogy, ačkoli zajímavé, vracela, jelikož mi unikají adresy a podobně a na ukládání do záložek jsem prostě až příliš zapomnětlivá. Ale (!!) to napravím. A to tak, že hned x)

6 thestarbucks thestarbucks | Web | 13. března 2011 v 10:49 | Reagovat

smysuplný rozhovor :) je vidět že ta holčina má něco v hlavě :))

7 eM eM | Web | 22. března 2011 v 15:44 | Reagovat

S Garou jsme nejlepší kamarádky už pět let, je to nejhezčí co mě potkalo. :) Mám jí ráda a její psaní zbožňuju, píše víc než dobře, ale je to jen můj názor...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!