Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Asi jsem (ne) kuřák

16. března 2011 v 11:50 | Venom |  Havraní Skřeky


Ano, Venomek se probudil. Stihla mě menší Narutománie, takže počítejte s tím, že se dočkáte recenze. Nevím proč mě to popadlo tak najednou, každopádně jsem tímhle nakazila ještě pár lidí kolem sebe. Možná se budu věnovat blogu trochu víc, protože všechno, co jsem mohla v Narutovi vidět, jsem už viděla. A možná dvakrát.

Taková zdravá závislost... to anime.

Ze psací apatie mě probralo až tohle téma. A proč? Protože ani nevím, na jakou stranu tábora se přidat. Kouřit, či nekouřit? To je to oč tu běží. Asi bych měla zavzpomínat na své "milované" spolužáky. Ti z vás, kteří mě trochu znají vědí, že do deváté třídy jsem to stádo idiotů nemohla vystát. A jejich cigárko na wécku, nebo ráno před školou, bylo to poslední, co mi vadilo. Této bohulibé činnosti se věnovalo jen minimum lidí. Nebo to minimum přiznalo. To nevím. Učitelé to cítili jinak. V té době jsem měla spoustu jiných starostí, než jestli náhodou nebude fajn zapálit si. Prioritou bylo - přežít a nezbláznit se z toho.

Na střední to bylo o něčem jiném. Už dávno se nikdo s cigaretou neschovával. Hranice osmnácti let? Přinejmenším směšná. Dodnes se tomu musím smát. Možná bych ji zrušila, je k ničemu. Kdo si chce kurvit zdraví, tak si cigára bez problému opatří. Klidně i ve dvanácti. Podle toho vypadal ten čoud na na učňáku. A je to tak dodnes. Dostat se do školy je pro někoho, kdo cigarety špatně snáší, doslova horor.

Holky klamaly tělem, už v patnácti vypadaly na dvacet (a já ve dvaceti vypadám na patnáct, hehe) takže cigára koupily snad všude. Najednou nebyla menšina kuřáků, ale nekuřáků. Kdo z vás někdy postával v hloučku lidí, dopřávajících si cigárko, asi zná ten pocit, že nemá co do ruky... Tak to bylo, tak to je pořád. A zase byly cigarety tím, co mi vadilo nejmíň. Nad "inteligencí" některých těch slečen se pozastavuju dodnes. Pořád mě straší špeky valící se přes kalhoty o dvě čísla menší, a nevkusně zaříznutá tanga... A takové mě chtěly poučovat. Můj božíčku...

Moje spolusedící, byla silná kuřačka. Přesto se nikdy nesnížila k tomu, aby o přestávkách kouřila na hajzlech. Lidi, jsem tolerantní člověk. Nikdy jsem se na žádnýho kuřáka neofrňovala, když si zapálil vedle mně na lavičce v parku, nebo v hospodě (mimochodem drazí kuřáci, je slušnost se zeptat, jestli to někomu nevadí). Ale že se člověk nemůže jít s prominutím ani vychcat, protože tam je dvacet nán, co si vykuřují, to je moc i na mne. Tu hustou mlhu jste měli vidět. Takže zazvonilo, šla jsem zpátky, nasraná a ještě jsem smrděla jak tovární komín. Pak se nad vámi ve třídě skloní učitelka a podezřívá vás z toho, že to vy jste ten kretén, co chodí kouřit na hazjlíky. No děkuji vám pěkně. Kvůli podobným kravkám (a debilům) jsme se nemohli na záchodech ani zamykat. Naštěstí mě žádná učitelka nikdy nenačapala se staženýma kalhotama.

Sice po nás chtěli, abychom plnili povinnosti jako všichni dospělí lidé, ale pustit nás o hodině na záchod, to dělalo jen pár normálních učitelů. Ostatní zneužívali svou "rádobyautorituamoc" a odvolávajíc se na pana ředitele, se oháněli tímto stupidním zákazem. Na biologické potřeby máme přece přestávky. Ale jak to mám asi stihnout Goddamned? Vysvětlete učiteli, že jsem stále žíznivý člověk a čtyřicetpět minut bez pití je na mne moc. Vysvětlete jim, že hlad mám teď a ne před dvaceti minutama o přestávce. Děkuji dodatečně učitelce na účetnictví, která mě nechala v klidu nažrat, napít a někdy i spát. Proč ne, byla jsem premiant.

Celou střední jsem nekouřila. Až do svých dvaceti let. Je jasné, že jsem to zkusila. Na svém kontě jsem měla doposud asi tři cigarety. Ale nic moc mi to neříkalo. Až jednou nastal zlom v mé pokřivené psychice. Těžko říct, proč se to stalo. Chtěla jsem si připomenout chuť cigarety, chtěla jsem si zase užívat pohled na ten krásný modravý dým, který pokud není příliš silně koncentrovaný, vypadá docela hezky. Nebyla v tom tedy zvědavost, ani touha zapadnout do kolektivu, protože ze školy jsem byla už pryč. Prostě jsem relaxovala, vypouštěla z úst esteticky dokonalé obláčky a stalo se to takovou mojí malou meditací. V momentě, kdy si zapálím, tak neřeším žádný starosti. Soustředím se akorát na tu chuť a tvar cigaretového dýmu. Užívám si kontrolu nad krátkým životem jedné malé a jedovaté mrchy. Přináší mi to pocit uvolnění a naivní víru, že i problémy se dají jednoduše zapálit a vyfoukat do ztracena. Chce se mi jen tak ležet a stát se kouřem. Vznést se, nechat se unášet větrem a rozplynout se ve slunečním světle. Je to rituál, který mi nejblíž připomíná zapálení vonné tyčinky, nebo aromalampy. Jenom to šlukování doporučuju oželet.

Drazí nekuřáci... je vám ze mě na zvracení? Pak tu mám i něco pro vás.

Nejsem z těch, co si bez cigarety svůj den nedokáží představit. Nemusím vás za každou cenu obtěžovat svým kouřem a pomalu vás zabíjet. Vlastně od ledna nekouřím vůbec. A nedá se říct, že bych někdy pocítila něco jako absťák. Ono maximálně pět cigaret denně taky tolik chutí nevzbuzuje. Je to trochu o vůli a o tom, jak se umíte hlídat. Sakra... nemám co dělat, nemám co do ruky, na někoho čekám. Tak si zapálím. To je chyba. Pokud nemám klid a náladu se v myšlenkách tak trochu rozplynout jako ten cigaretový kouř, tak si prostě nezapálím. Asi se na to koukám jinak než většina kuřáků. Možná mi to dává něco jiného. Nevím. Lidi co vykouří krabičku, natož víc denně, nikdy asi nepochopím. Podle mne, by se s cigaretami mělo zacházet jako s alkoholem. Taky ho piju výjimečně, když dostanu chuť. Ale narozdíl od cigarety mi nedává žádné další pocity vyjma toho, že mi prostě chutná. Někdy mi zvedne náladu a mám chuť se smát. Ale málokdy.

Jedna sklenička navíc, a už se nesmějete každé hovadině, už nemáte dobrou náladu, ale vaše smysly jsou otupělé, pohyby nemotorné a následné blití, popřípadě kocovina, to není nic příjemného. Cigareta má tu nevýhodu, že je návykovější. Údajně. Prý víc než heroin.

Slyšela jsem názor, že každý člověk má dispozice k závislosti u jiné látky. A pokud se s ní potká, je to jeho konec. Tak nevím. Možná to platí víc u drog. Někoho okouzlí povzbuzující droga, jiného tlumící. Věřím tomu, že se mě tohle týkat nebude.

Sama nechápu čím to je, že mám své kuřácké období, kdy třeba po dobu dvou týdnů kouřím. Sice jen zhruba tři cigarety denně, ale je to tak. Tahám do sebe dehet a nikotin. Najednou mi přeskočí a nechám toho. Ze dne na den. Nebylo by těžké se ke kouření nikdy nevrátit, ale já nechci. Ne kvůli závislosti a absťáku. Jen pro ten zajímavý pocit, pro ten rituál. Najde se tu osoba, která mi rozumí?
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Alisa Alisa | Web | 16. března 2011 v 12:07 | Reagovat

Keby si vošla po pracovne môjho priateľa... to je smrad a dym, že ho ani nedokážeš rozoznať . Ja už nefajčím skoro rok a nejako s tým znovu neplánujem začať... Takú že jednu dve cigaretky mesačne nerátam .

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. března 2011 v 12:08 | Reagovat

Rituál.
Ach ano, indiánská dýmka míru.

A potom první ranní kafe.
Černý jako peklo.

3 ▓▒ Mary Depp Snape ♥ ▒▓ ▓▒ Mary Depp Snape ♥ ▒▓ | Web | 16. března 2011 v 12:10 | Reagovat

jak píšeš..že vypadali na dvacet.Já bych spíš řekla že tomu prodavači bylo asi jedno kolik jim je.

4 Venom Venom | E-mail | Web | 16. března 2011 v 12:14 | Reagovat

[3]: Nevím, myslím že v tý době se pomalu začaly zavádět ty pokuty za prodej mladistvým... Dneska už si to každej rozmyslí.

5 Cirrat Cirrat | Web | 16. března 2011 v 13:21 | Reagovat

Los ritualos. Jasně, že chápu. cituju sama sebe:

"Je to rituál. Vylovit cigaretu z krabičky (a nejraději mám měkké obaly, kterýma klepnu o hranu levačky a naučeným způsobem jednu vytáhnu a strčím do papuly), pravou rukou škrtnout zapalovačem, z levé udělat mističku proti větru (i v místnosti) a potáhnout. Příval nikotinu mi někdy neudělá vůbec nic, někdy mě vystřelí do oblak, někdy je mi z něj okamžitě blbě. Ale neodpustím si ho. Nemůžu. A neumím to.

S cigaretou mezi prsty jsem spokojená. Mám ráda vůni čerstvého kouře (ale starý zakyslý mi vadí - proto nekouřím doma) a i když se mi to v poslední době daří míň a míň, mám ráda jeho chuť. Občas, když jsem dlouho do noci vzhůru a kolem je tak ticho, jak jen může být, poslouchám popraskávání hořícího papíru a tabáku při potáhnutí. Je v tom něco neskutečně důvěrného."

6 Sikar Sikar | Web | 16. března 2011 v 13:35 | Reagovat

Je to jako škubání nehtů.
Dneska jsem neodolal a jeden si pomaličku odďoubal...

7 Cirrat Cirrat | Web | 16. března 2011 v 13:48 | Reagovat

[6]: Mixér, Sikare, mixér...

8 Alexis Alexis | 16. března 2011 v 14:21 | Reagovat

Pravda. Já nejsem ani kuřák ani nekuřák (asi tak stejně, jako nejsem alkoholik, když si občas dám pivo, víno nebo vodku), ale čas od času si dám, protože mě to uklidňuje. Je to stejné jako s kávou, ačkoliv mi to nikdo nevěří, tak ji vážně piju proto, protože chci, a ne proto, že musím. Cigaretový dým je nádherný a tu meditaci jsi přesně vystihla - je to pár minut, u kterých na nic nemusím myslet.

Na druhou stranu jsem silně alergická na závisláky. S jedním takovým bydlím a nikdy nepochopím, jak je schopný i v mraze vyběhnout ven, aby si tam dal cigárko. Se závislým člověkem bych (z vlastní vůle) nikdy žít nechtěla (teď to z vlastní vůle není). Na druhou stranu, mně se to mluví, když jsem za ty roky nikdy neměla absťák...

9 myšmamá myšmamá | Web | 16. března 2011 v 14:25 | Reagovat

[5]: ...bože, to je přesně ono!...a pak ať se někdo diví, že od 15-ti kouřím...a asi nepřestanu... :-D

10 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 16. března 2011 v 14:38 | Reagovat

Vždycky mě zpověď mladého člověka téměř vyděsí. Mám malé prcky. Souhlasím s Tebou, že s každou drogou se musí umět zacházet. Viz i můj článek. Tak ať Ti to vydrží, ať se z toho nestanou lítačky.

11 Garou-tan Garou-tan | Web | 16. března 2011 v 14:38 | Reagovat

A zase nový pohled na věc...
Osobně kuřáky nemám ráda a kouř mi opravdu vadí, ale u tebe je to něco úplně jiného... Mamka kouří, protože je závislá - jde to poznat. Nikdy by mě nenapadlo, že by si to někdo mohl i užívat nebo v tom vidět rituál...

12 Lúmenn Lúmenn | Web | 16. března 2011 v 15:14 | Reagovat

Najde. Rozumím:)

13 m. m. | Web | 16. března 2011 v 15:19 | Reagovat

Tohle mi silně připomíná moje vlastní zážitky ze školních let. Nejvíc mě pobavila ta část s učitelkou na účetnictví. Salve, takových lidí není moc a přitom právě ti naše životy ovlivňují nejvíc a nejpevněji se zarývají do naší paměti.

A taky se mi líbí, jak popisuješ svůj rituál. Připomnělo mi to ty dávno ztracené okamžiky, které jsem si kradla sama pro sebe v jinak dost mizerném životě. Jen já a cigareta, chvilková symbióza, chvilkové porozumění. Asi jsem trochu pokrytec, ale většiny kuřáků si nějak nejsem schopna vážit, protože tohle neumějí.

14 Rabi7 Rabi7 | 16. března 2011 v 17:14 | Reagovat

[5]: Moc hezky napsane, nejvic me zaujal ten konec, taky rad posloucham horici cigaretu. :-)

15 lady-dariel lady-dariel | Web | 16. března 2011 v 17:24 | Reagovat

venom jako vždy pkěný, k tomu uvody, to si ankazila o dost víc lidí! :D
Jinak, ja osobně sem azčla kouřit ve 12ti či ve 113 jelikož kamoška furt pomě chtěla at sní kouřím že jí samotný ej to blbí, no a ja začla, ovšam pak sem po ěnjaké době přestala.

16 viamea viamea | Web | 16. března 2011 v 18:46 | Reagovat

Kouření je pro mnohé symbolem lidské tendence být ve stádě, pro mě je naopak jedinečnou možností přemýšlet a - meditovat asi ne, ale je to tak nějak moje záležitost. Mohla jsem se zvrhnout do závisláka, ale nestalo se tomu tak, a doufám, že ani nestane. Náš profesor nám vykládal, jak před dvaceti lety vykouřil víc než krabičku denně, ale pak musel kvůli zdraví ze dne na den přestat. Nikdy nechci něco takového zažít, zvlášť, když si uvědomím, jak slabou vůli mám... To bych taky vůbec nemusela přestat. Proto je lepší (zas tolik) nezačínat.

17 Lily Way Black Lily Way Black | Web | 16. března 2011 v 20:21 | Reagovat

myslím, že zatím nejlepší článek, co jsem na toto téma četla..musím s tím článkem, s celým, souhlasit..

18 marieke marieke | Web | 16. března 2011 v 20:51 | Reagovat

Moc pěkně napsáno :-) Já jsem bohužel silná kuřačka a omezování natož přestat úplně mi zatím moc nejde :-(
Ale ten pocit, který popisuješ mám taky ráda.

19 Evil Evil | Web | 16. března 2011 v 22:57 | Reagovat

nekouřím.. jen vážně vzácně (cca dvakrát do roka? :D) nějak jsem si na ten kouř kolem mě zvykla.. takže s tím už problém nemám.. avšak nenávidím, když mi hadry a vlasy načichnou.. z toho je mi vážně na :-!

20 Keiko Keiko | 17. března 2011 v 0:37 | Reagovat

To mi připomíná jednoho kluka, určitě mu nebylo víc než dvanáct, co si to u nás po městě štrádoval s cigárkem v ruce a evil výrazem na obličeji... Nu což, vietnamci to jistí, prodají všeXD Já jsem párkrát kouřila i když to vážně ještě docela neumím a moje kámoška kuřačka se mi za to směje :-D Je těžké odolat podobné zábavě v hloučku přiopilých lidí, s kterými to mám ještě dvě hodiny vydržet...a už vůbec se nedá říct ne vanilkovým cigaretám *tak krásně voníííí*XD Ale neprospívá to pleti a moje plíce taky nejsou dvakrát nadšené, tak asi zůstanu u osvědčeného kofeinu:-)

21 Keiko Keiko | 17. března 2011 v 0:39 | Reagovat

Oh, ale zapalovače miluju. Musela jsem si jeden koupit a jen tak ho rozžínat a zhasínat...to mě strašně fascinuje.

22 Storyteller Storyteller | Web | 17. března 2011 v 19:07 | Reagovat

Konečně příjemný článek s příběhem, a ne nějaké pravověrné pseudotolerantní obhajování zdraví/své závislosti. (žééé?)

Myslím, že ti rozumím - navzdory tomu, že jsem psal Cirrat, že vodnici nekouřím, večer jsem si taky párkrát potáhl a vyluzoval "estetické obláčky" :-)

23 agrrr agrrr | E-mail | Web | 19. března 2011 v 16:28 | Reagovat

Musím říct, že to mám podobně. Mám období, kdy se cigarety nedotknu a je období kdy chuť mám a velkou. Ale vždycky je to spíš tak odpočinkově, rituálně. Nebo když přijede maminka, tak si spolu jednu dvě cigaretky dáme je to takové ubližující (stejně tak s tátou , nebo babičkou). Nemůžu říct že bych byla závislá i když je období, kdy se musím krotit. Ale nejlíp se to opravdu přirovnává ke skleničce alkoholu. Ne do sebe lít jednu za druhou. ale tak si pocucávat, vychutnávat. ;-)

24 Blanch Blanch | Web | 19. března 2011 v 16:46 | Reagovat

Já si získávám závislost na vodní dýmce :d, ale ani tak nejde o tu dýmku samotnou, jako právě o ten rituál :), protože si ji vždycky zapálíme s přáteli u skleničky dobrého vína a pokecáme o životnosti brouka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!