Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Parodie na technickoodborný článek

25. února 2011 v 16:37 | Venom |  Deník
Někdy vám dokáže život otrávit naprostá prkotina. Zejména technické vymoženosti vás donutí k procesu samovzdělávání, praktikování metody - pokus, omyl a v neposlední řadě i k návštěvě psychiatra. Tomu poslednímu se mi podařilo vyhnout. Nicméně, nikdy neříkej nikdy. Protože nikdy nevíš, kdy zažehnaný problém vystrčí drápky se svou typickou zlomyslností.

Začalo to před mnoha lety milá dítka. Koupí mobilního telefonu. Jedná se Nokii 6300, kterou vlastním dodnes a nemůžu si ji vynachválit. Tehdy, když byla nová, jsem si ji pochopitelně potřebovala potunit. Sloužila mi jako utržené sluchátko, spolehlivý budík, záznamník všech úkonů, na které moje děravá hlava nestačí, a v neposlední řadě, jako velmi zábavný prostředek. Co je lepšího, než si čekání zkrátit hraním java her?

Jakožto hudební závislák, jsem však Nokii využívala i místo mp3 přehrávače. Ptala jsem se opravdového odborníka. Prodavač cosi mumlal. Chtěla jsem stroj vhodný k poslechu rádia, ale i nasosaných skladeb na paměťové kartě. Doporučil mi tuto věc. První nemilé překvapení je fakt, že Nokia 6300 a 3,5 mm jack, nejsou kamarádi. A zatloukat sluchátka do mobilu kladivem se mi nechtělo. Takže kupovat nová, specielně jen pro tento typ telefonu. Hm. V krabici paměťová karta 512 mb. To si mohli tedy odpustit. Ta přibalená sluchátka naprosto příšerná, rozpadla se asi po měsíci a to jsem je nepoužívala a hodila do šuplíku, jelikož jejich kvalita byla ohromující, co se šumu a slaboty týče. Pan prodavač byl opravdu odborník. Hudební telefon jak vyšitý.

Nevadí. Těšila jsem se jak si pořídím 8 GB kartu a všechno bude fajn. Narazila jsem však na dalšího prodavače - odborníka - který mi s neskrývanou upřímností sdělil, že tak velký balík paměti, by tento stroječek nerozdýchal.

O čem však chci mluvit? O prokletí jménem USB. Navykla jsem si pořád kartu z mobilu vyndávat, cpát do adaptéru, do počítače, nacpat hudbou, vyndat, zandat. Jakmile jsem zagooglila, zdálo se mi USBéčko jako praktičtější nápad. Mezitím mi první Nokii ukradli a tak jsem se těšila, že si koupím tu samou, ale tentokrát ne z bazaru, kam poházeli bůhví co za doplňky, ale s veškerou omáčkou okolo, na kterou mám nárok. Platím a ptám se na ten posraný USB kábl.
"Jééé to tam není, to má doma každej vod foťáků a tak.''

Foťák "a tak" jsem doma neměla.

Spokojila jsem se tedy s otrockým vytahováním paměťovky. Tak často jsem písničky neměnila. Až mě jednoho krásného dne osvítil duch hamižný a zachtělo se mi mp3 přehrávače. Šla jsem na to od lesa. Objednala jsem ho přes internet a vyčůraně si pořídila i sluchátka, splňující mé požadavky. V klidu svého domova, jsem vybírala ta nej. Nezbývalo než zajet na pobočku na Andělu, sbalit, zprovoznit. Tam mi pan prodavač na pult mrsknul cosi v pytlíku od svačiny. No dobře, nebyl od svačiny ale vzhledově si moc nezadal. To už jsem věděla kdy otevřít pusu.
"A je k tomu i USBéčko?"
"Není, tohle je z bazaru, takže jen samotný."

Aha. Hahaaahaahahahh!!!!
Jelikož se jednalo o pouhou centrálu pro vyzvedávání objednávek, a neměli tam na prodej ani baterku, natož USBéčko, kmitala jsem zase půl kiláku zpátky do Datartu, kde jsem po delším hledání našla regál s vytouženým káblíkem. Přijdu domů, píchnu to notebooku a drahá mp3 chcípla. Teprve o týden později jsem se dostala k reklamaci. Tu jsem musela vyřídit na centrále v Holešovický tržnici. Tam mají docela zmatenej systém a než jsem našla prodavače, který mě poslal.........

...na druhou stranu prodejny (aaaaaaaaaaaaaaaaaaargggghhh!!!!) vystát slušnou frontu, uběhla čtvrt hodina. To už jsem si připadala fakt jako debil neschopnej a bála se, že mě pošlou do prčic, ať se s tím naučím zacházet. Jenže jak, když jsem neměla ani návod. Nicméně cápek co měl reklamace na starosti postupoval stejně jako já. Přála jsem si, aby po tomto krásném propojení počítače a přehrávače začala mp3 fungovat, ale aby mu chcípl ten počítač. Nestalo se, vše při starém. Bez keců mi vrátili prachy. Měla jsem tou dobou objednanej novej stroj, a tak jsem odmítla výměnu za podobné zboží. Ta mp3 z jiného internetového obchodu mi mimochodem nepřišla dodnes a tak jsem opět zavítala na stránky Alzy, kde měli v nových nabídkách právě tu zasranou mašinu, kterou jsem provezla domů a zpátky. Zasmála jsem se a vybrala si novější model.

Přišel krásně zabalený. Byl v něm návod! A zbytek už mě tak nepotěšil. Sluchátka (ano další) a jako vrchol provokace USB kabel. V ten moment jsem byla vlastníkem dvou těchto odporností. A nových "kvalitních" sluchátek naprosto na piču. Nakonec se ukázalo, že po připojení k notebooku se ZASE KURVA nic neděje. Nakonec posloužil ten kabel na poslední chvíli vyhrabaný v Datartu.

Nedávno jsem začala párovat notebook a mobil. Ani mě nepřekvapily problémy které nastaly. Z nějakého zasraného důvodu se mobílek nechá nakrmit použe přes USBéčko, které bylo přibalené u mp3 přehrávače. Neřeším, beru to jako holý fakt a věc vkusu, který ty moje věci prostě mají. Vdechuju život imaginárním postavám, proč nedat osobnost i přístrojům. Ano, věřím tomu, že ďábel může posednout i věci. Nevíte o dobrém exorcistovi?

Dnes jsem se rozhodla pro generální úklid. Došlo i na techniku. Vyhodila jsem troje sluchátka k ničemu, tedy pokud nepočítáme jako funkci zabírání místa, tvorbu bordelu a zamotávání se do čehokoli..

Nejhorší je, že jsem si to všechno mohla ušetřit. Při generálním úklidu jsem uznala, že ta velká bedna od mého počítače, se bude hodit jako úložný prostor pro krámy, které mi tu překáží. Vyprázdnila jsem ji, a vedle návodu a záručáku na mne vypadl fungl nový, krásně modrý USB kabel.
Před půlrokem tam opravdu nebyl.

Bilance? Tři USB kabely, dvoje sluchátka o kterých vím, a děsím se okamžiku, kdy na mne vypadnou další. Ze tří paměťových karet mi zbyla jen jedna, neboť ostatní se velmi bezpečně zablokovaly jakousi zkurvinkanou ochranou proti přepsání, která nejde za žádnou cenu zničit.

Radím vám proto - i kdyby vás osud donutil kupovat si rotující kartáček na zuby, věřte sobě a nikdy, nikdy se nespoléhejte, že tenhle pan odborník je skutečně odborník. Jako laik si totiž umíte zachovat zdravý nadhled.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Madrak Madrak | Web | 25. února 2011 v 16:57 | Reagovat

máš to težké.Já mám mobil taky z bazaru, s debilnim softwarem, furt mi blne.Máš to taky težký.Sluchátka do mobilu si kupuju pořád nový, protože je furt ničim častým používáním =D

2 Madrak Madrak | Web | 25. února 2011 v 16:58 | Reagovat

pardon seká se mi net, pak píšu dvakrát máš to težký místo jednou =D

3 Uzavřená Uzavřená | Web | 25. února 2011 v 17:04 | Reagovat

Krutá realita.. Hrozné. Takhle mě fungovala moje mp4, ale za tu mi peníze nevrátili.. =(

4 Giornale Giornale | Web | 25. února 2011 v 17:17 | Reagovat

Dobrý exorcista je Jakub Vandrovec, ale nevím, jestli by se mu až za tebou chtělo :-). Nechápu, proč k nokiím nedávají usb kabel rovnou. Já jsem líná a ještě jsem se nedokopala k tomu, abych si ho koupila, takže vyndávám paměťovku (naštěstí v balení byla 2 gigovka).

Ps: líbí se mi slovo zkurvinkaná :-D

5 Šílená bruneta P Šílená bruneta P | Web | 25. února 2011 v 17:27 | Reagovat

Eh, to máš fakt štěstí :) to muselo naštvat, když na tebe vypadl ten USB kabel xD My máme taky děsný štěstí. Vždycky když něco kupujem, musíme to jít vyměnit, páč tomu něco chybí nebo to nefachčí. Holt smůla no :D

6 Moony Moony | E-mail | 25. února 2011 v 17:34 | Reagovat

Já mám teda Sony ericsson, ale je to obdobný. Sice jsem ho dostala s nádherným USB kabelem, nějakou dobu to i fungovalo.. pak hráblo buď počítači nebo mobilu, ale po připojení se drahé PC restartuje - stejně tak při odpojení. No radost náramná, nakonec jsme pořídili počítači bluetooth - jde to pomalu, ale jde to :-D Sluchátka už to mají nahnutý, v jednom tak podezřele klape.. nu, uvidíme :-D

7 adaluter adaluter | Web | 25. února 2011 v 18:12 | Reagovat

Nějak nechápu, jak můžou dávat na všechno dvouletou záruční dobu, když pokud už najdeš něco, co aspoň funguje, po půl roce to začne scházet na úbytě a do roka je po tom. Asi počítají s tím, že se na reklamace každý radši vykašle a koupí si další "trvanlivý" zázrak. :-?

8 Bels Bels | Web | 25. února 2011 v 19:05 | Reagovat

Ano, nevěřit! Co dodat, tvůj článek mě pobavil, naštěstí se mi ale nic podobného asi nestalo, měla jsem štěstí a snad i budu :D

9 Lucie Lucie | 25. února 2011 v 21:21 | Reagovat

Sluchátka holt na delší používání nejsou, zvlášt u někoho jako jsem já, která mp3 používá ob den. Můj milovaný přehrávač sice funguje, ale občas se postaví na hlavu a něco se pokazí. Děsím se okamžiku, kdy mi na něj skončí záručák a já si budu muset pořídit nový. :-D

10 besmena besmena | E-mail | Web | 26. února 2011 v 7:52 | Reagovat

Moc vtipně napsané:-))

11 Keiko Keiko | 26. února 2011 v 11:49 | Reagovat

To mi připomíná mého prvního walkmana. Táta mi ho přenechal totálně zdevastovaného, krytka na baterky chaběla, zaklápěl se jen tak tak a přenášet se nedal, musela jsem u něj sedět jak u svatého grálu, když jsem si náhodou chtěla něco poslechnout. Sluchátka, to byla kapitola sama na sobě. Na hlavě jsem si je musela držet rukama, aby mi neupadly, jedno z nich nemělo takové to molitanové krytí a musela jsem hlavou hledat správnou polohu, ve které mi hrály obě. Musela jsem pak sedět jako sfinga a nehnout se...Dneska už mám malinkatou mp3 (někdo mi tvrdil, že je to ipod, ale příjde mi to stejné), u které dám ztlumit a hudba se dá nahlas, nebo dám další sklatbu a hraje to minulou sklatbu. Sluchátka mám několikrát zauzlovaná, abych je netahala po zemi...ale jinak jsem vcelku spokojená :-P

12 Sedmero Sedmero | Web | 26. února 2011 v 15:50 | Reagovat

Hm. Když šla Ekyelka koupit nový mobil, věděla přesně, co se nám bude líbit, hodit a co přežije naše nepříliš vhodné zacházení. Nic "outdoorového", s tím máme špatné zkušenosti včetně prosakování vody do zaručeně vodoodolných přístrojů - kamarád je slušně vychovaný člověk a jeho tehdejší reakce obohatila náš slovník o zcela unikátní kousky.
Takže přijdeme do prodejny, prodavači řekneme přesně, který model a typ má vytáhnout - a jediné, co jsme po něm chtěly ukázat, byl způsob sundávání krytu. Kdo by se namáhal se sondováním, jak s tím dolů a nezlomit si přitom drápy, že.
Veškeré snahy milého a celkem pohledného prodavače jsme uťaly hned v zárodku, přišly jsme nakupovat, ne získat pozvání na kafe. I když možná by došlo i na tu kávu...
Nicméně z toho plyne ponaučení - prodavačů se na nic neptat. Jen zhruba ve 2 případech z 10 ti lidé za pultem vědí, o čem mluví. Zbytek je v prodejnách jen od toho, aby hlídal zboží, kasíroval a usmíval se. V lepším případě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!