Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Moje první zkušenost s alkoholem

11. února 2011 v 9:49 | Venom |  Paměti pana Joana
ICONATOR_07d9f5818d54a389bc12d58215febe60
Jelikož je Joan egoistické prase a mělo neskutečnou radost z vašich ohlasů na svoje vyprávění, rozhodl se pokračovat. Cítím se, že nemám kontrolu nad tím co píšu, že moje ruce vede neviditelná síla. Kdosi mi diktuje a já jsem stejně jako vy - nevinný posluchač, který za nic nemůže. Konec úvodu prosím.

Tentokrát vám povím něco ze svých hezčích a mladších let. Trošku telecích, lehce nevyrovnaných a značně depkoidních. No... uvidíte sami. Táhlo mi na čtrnáct, začal jsem pošilhávat po klucích jak to tak bývá... uh, nebo nebývá no, ale chápete jak to myslím. Ach to mládí, ach ty hormony.

Líbil se mi můj spolužák. Jediný se kterým se dalo normálně kecat. Ten zbytek byla banda úchylů, která mi chtěla každou chvilku pobytu ve školním ústavu řádně opepřit. Tenkrát jsem byl docela ošklivoučký, samý pupínek, lehce překrmený... no tohle vám vykládat nechci... Jinak jsem byl od takovejch sedmnácti sladkej a to si pamatujte!

Zkrátka mi ten kámoš jednoho dne řekl, že bych se mohl stavit u něj doma. Že si poslechneme nějaký desky, ukáže mi svoji kytaru a prostě strávíme nějakej čas hezky v klídku. Jeho mamka je prý taky zvědavá s kým že to furt tráví volnej čas, a tak jí chce ukázat, že nejsem žádnej chuligán.

Já blbec si to pochopitelně vysvětlil jako "intimčo". Jako příležitost uskutečnit své zvrácené plány, které s tím kolouškem mám už pěkně dlouho. Den předtím jsem byl tak vyklepanej, že jsem rozflákal svůj hrnek s čajem, za což mi fotr nezapomněl vlepit pořádnej pohlavek a říct, že kdyby věděl co ze mne vyroste za budižkničemu, tak mě radši tenkrát vystříkal na deku.

V tomto milém rodinném prostředí jsem vyrůstal. A tak se nedivte, že má čistá a naivní duše prahla po lásce. Nebuďte překvapení tím, že každý úsměv mého kamaráda, mě naprosto odzbrojil. Tekl jsem z něj. Jmenoval se Jessie. Roztomilejší jméno mu nadělit nemohli. K jeho pronikavě modrejm očím prostě dokonalost. Pipiny z naší třídy tekly rovněž a tak jsem je nenáviděl.

No jo pánové. Není to žádná sranda. Jelikož jsme se přátelili mnoho let, tak jsem z něj nebyl v rozpacích, nebál jsem se trapných chvilek ticha, bál jsem se jen co tomu řekne až ho vo.... vopatrně políbím.

Takže jsem se den předtím rozhodl uklidnit po svém. Dospělí chlastají aby zapomněli. Alkohol boří zábrany. Neváhal jsem a skočil do nejbližší sámošky pro tři lahváče. Hovno jsem věděl, že to boření zábran funguje jen dočasně a zítra nebudu bez ostychu ale maximálně bez nálady. Ale co, když to bude dobrý, tak si dám zítra zase a pro jistotu i pozítří, protože nějak si ty nervy dokupy dát musím. Prodavač mi věnoval soucitný pohled, neboť si myslel, že to pivo zase kupuju svému přísnému tatínkovi, který mě prý mlátí z lásky a aby ze mne bylo něco pořádného.

Pivka jsem si nasoukal do báglu a vyhledal si klidné místo v nedalekém parku. Posadil jsem se chytře na sluníčko, které miluju. A začal to tam lámat. Ze začátku mi to tak nešmakovalo, bylo to hořký, ale jak šel čas tak jsem chlastal a bylo mi celkem jedno co. Snad bych bejval vychlastal i chcanky a nic nepoznal. Seděl jsem, celý svět se tak hezky vlnil. Když jsem dopíjel třetí pivko, zdály se mi moje problémy nepodstatný, hloupý a puberťácký. A všechno bylo ohromně vtipný. Byl jsem debílek, nevěděl jsem co alkáč dělá a v životě by mě nenapadlo, že narozdíl od svého fotra tolik nevydržím. Všechno bylo ok, dokud jsem se nezvednul na nohy.

Táhlo mě to doleva, kde byla fontánka. Táhlo mě to doprava, do křoví. Pak zase doleva, doprava, doleva, doprava....

Nakonec vyhrála fontánka. Trošku jsem se v ní vyžbráchal a osvěžen jsem si uvědomil, že takhle domů nemůžu, pokud nechci schytat dalších pár facek. Na slunku jsem lehce proschnul a nohy mne dovedly až ke kinu. To je nápad! Okamžitě jsem tam zamířil a těšil se, jak se v klídku prospím. Za dvě hodinky budu jak rybička. Baba v pokladně koukala všelijak, ale do sálu mě pustili. Vpotácel jsem se na své místo, kecnul na zadek a čekal až se zhasne. Konečně přišla ta vytoužená chvíle. První tóny sračkoidní znělky, titulky... zavrtal jsem se do sedačky a zavřel očka.

Pak se se mnou točil svět. Ale říkal jsem si, že to niiiic a vono to přejde až usnu.

Já neusnul.

Zvedl se mi žaludek. Poblil jsem toho chlápka co seděl předemnou. Já sám zůstal čistý jako panna Marie. Takovou to mělo sílu. Nečekal jsem na nic a vypadnul z toho zasranýho kina jak nejrychleji to šlo. Pochopitelně jsem si trošku rozbil hubu na schodech.

Vyčerpán jsem bloudil ulicemi. Docela se mi po blití ulevilo, nicméně škeble se mi pořád točila. Nakonec jsem to zapíchnul pod sochou nějakého Napoleona nebo co to bylo. Na chvilku jsem usnul, nebo mi to jako chvíle jenom přišlo, neboť se začalo stmívat. Cože? Proč už nespím.... kurvaaaa....

"Chlapče... nespi, budeš mít průšvih doma...''

Chrrrr....

Někdo se mnou třásl.

"Chlapečku, promrzneš, není tu bezpečno takhle pozdě večer...''

Votevřel jsem jedno voko. Votevřel jsem druhý. Nademnou stála ženská v nevkusnejch fialovejch šatech. S geometrickým potiskem, který mi v mém stavu vyvolával halušky, že kam se sere LSD.

"Ježíííši jdi do prdele krávo co se staráš kurvááá!!!''

Vstal jsem a šel pryč. Člověk si ani schrupnout nemůže! Nicméně mě chladný vánek příjemně osvěžil. A já dorazil domů víceméně v pořádku. Až na mírný bolehlav, který však odstranila sada otcových pohlavků za to, že jdu tak pozdě domů, já potrat nezvedenej.

Druhej den jsem si pivko na kuráž fakticky nedal. Neosvědčilo se to. Sice bych toho Jesse přiopilej a bez zábran přefiknul, ale taky bych ho mohl poblít, což by nebylo dvakrát romantické. Tenkrát jsem si říkal tu otřepanou větu: "Už nikdy nebudu pít."

Zazvonil jsem u Jessieho, lehce nervózní, nicméně střízlivý, ten mě mile přivítal a okamžitě vedl do svého pokoje. Byl jsem jak ve snu. Pouštěl mi svoje desky a některý melodie dokonce uměl zahrát na kytaru skoro profesionálně, což jsem mu ohromně záviděl. Pak kdosi zaklepal. Jeho maminka. Prý nám nese zákusky. Zaradoval jsem se.

A ten fialovej psychedelickohalucinogenní vzor jejích šatů jsem okamžitě poznal. A ona neřekla půl slova. Nicméně po celou dobu návštěvy jsem seděl jak opařenej a neměl jsem ani pomyšlení na to, že bych Jessiemu vrazil pusu.

Druhý den ve škole mi Jessie oznámil, že mu mamka důrazně zakázala se se mnou kamarádit. Zatvářil jsem se jak boží umučení, hlavou se mi honily nejsmutnější scénáře, možná i plány na sebevraždu čistě z trucu, abych všem ukázal. Ale Jessie se rozřehtal, že to bylo snad slyšet až k té zkurvené fontánce v parku.

Přátelili jsme se ještě po mnoho let, a nikdy z toho nic nebylo.

A chlastat jsme se naučili spolu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ladychocolate-lch ladychocolate-lch | E-mail | Web | 11. února 2011 v 10:01 | Reagovat

tak jsem se začetla... :D to je podle pravdy??

2 Venom Paparazzi Venom Paparazzi | E-mail | Web | 11. února 2011 v 10:02 | Reagovat

[1]: Podle pravdy no :-D

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. února 2011 v 10:12 | Reagovat

(M)učedníci chlastu to mají těžké.

4 Metteorwa Metteorwa | Web | 11. února 2011 v 10:23 | Reagovat

Je to fakt krásně napsaný, prostě čtivý...jo, moje první drsnější zkušenost s alkoholem bylo blití dva dny a rok naprosté abstinence :-D

5 Es Es | Web | 11. února 2011 v 15:03 | Reagovat

Super:D dobře promyšlený:)

6 Shinigami Shinigami | 11. února 2011 v 15:05 | Reagovat

Šmarjá, úplně ho vidím, jak se válí na úpatí sochy, vožralej jak doga a huláká "... co se staráš kurváá" :-D :-D :-D
Úžasný příběh ze života... skoro každého z nás :-D

7 Nika Caesaris Nika Caesaris | Web | 12. února 2011 v 12:53 | Reagovat

Krásnej příběh, jak vystřiženej z normálního života. Uctívat ten hlas, co ti našeptává. :-)

8 Storyteller Storyteller | Web | 12. února 2011 v 14:06 | Reagovat

To jsem se krásně zasnil. :-)

9 Elöwayn-Fon Elöwayn-Fon | Web | 14. února 2011 v 8:42 | Reagovat

Fascinujicí zážitek :D...Tak tohle mě ještě nepotkalo,sice už pár opilých zážitků mám za sebou,ale nikdy ne na veřejnosti :D

10 Nika Nika | Web | 16. února 2011 v 17:49 | Reagovat

zajímací a poučné... nechlastat ve čtrnácti, pokud jste gey :D

11 Shariony Shariony | Web | 17. února 2011 v 15:34 | Reagovat

Fakt dobře napsaný, čte se to jedním dechem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!