Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Odvaha, nebo zbabělost?

24. ledna 2011 v 9:02 | Venom |  Havraní Skřeky

Komu nikdy neproběhla hlavou myšlenka na sebevraždu, tomu gratuluji k vyrovnané psychice. Protože nikdo to nemá lehké. Moderní život na nás klade čím dál vyšší nároky. Studium, skvěle placená práce, rodina, plánování volného času, správná životospráva, skvělý vzhled. Kdo nemá tohle všechno pohromadě, jako kdyby snad nebyl, popřípadě byl, ale neúplný.

I proto se rozčiluju nad jistými webíky, které neznají horší hřích, než když se obléknete do červené, když letos letí zásadně cihlová! Jděte s tím už jednou pro vždy do háje! Copak vážně musíme být všichni stejní a uniformování?

Lidská psychika je jako z porcelánu. Myšlenky na sebevraždu může vyvolat celá řada věcí. Když jsme u studia, je to neúspěch, nespravedlivé hodnocení učitelů, šikana. Ta není výjimkou ani v práci, stejně jako despotický šéf, nízké platové ohodnocení. Jsme-li neúspěšní, deptá nás to. Trávíme více času v práci, abychom dohnali resty. Pak ani nemáme čas na plánování volna a než se nadějeme, můžou z nás být lidé po čtyřicítce, kteří zůstali sami. Někdy paradoxně i bez peněz a kariérního vzestupu. A zdravotní problémy má v dnešním světě chemikálií a smogu snad každý.

Nedivte se, že citlivého člověka tohle poznání deptá. Zapne televizi, aby zapomněl, ale co nevidí? Zhýčkané hvězdičky, které svou "krásu" zakonzervovaly pomocí plastik, silikonů a liposukcí. Nemakačenkové, kteří si za jednu větičku naúčtují padesát tisíc. A pak vám ještě začnou vyprávět jak všem doporučují jet alespoň na dva týdny na dovolenou k moři, nebo o tom, jak si koupili domeček za deset mega, a že to bylo hrozně levné.

Pokud přepnete na politiku, tak se vám chce blejt ještě víc.

S výše uvedenými problémy se někdy potýkal asi každý. Většina z nás si řekne: No a co. Ten a ten je prostě blbec, nenechám si zkazit den. Když si to říct neumíte, je tolik jiných způsobů jak to řešit. Navíc nikdy není příliš pozdě s něčím začít. Láska kvete v každém věku a nemůžete mít tušení, co přinese zítřek. Jestli to, že vás vyhodili z práce, nepřihraje novou šanci, a vy se neuchytíte na mnohem lepším místě.

Někdy přijdou ještě mnohem závažnější problémy. Úmrtí blízké osoby, vážná nemoc. Tehdy se myšlenkám na smrt nevyhne nikdo. Potýkáte se s nimi stejně tak jako osoby, které nedokážou unést to, jak je s nimi zacházeno. Jako drogově závislí, jejichž tělo páchne rozkladem. Jako máma se třemi dětmi, kterou vyhodili z práce a složenky přímo řvou po zaplacení. Někteří z nich jsou na tom hůř než vy. A přesto to nevzdávají. I když si to možná myslíte, tak na to nejste sami. Život je příliš fascinující věc, na to abychom ji zahazovali. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli lidem, co vás budou postrádat. Taky se zamyslete, jestli až váš začnou žrát červi, nebude někdo tančit samou radostí na vašem hrobě čardáš. To takovému zmetkovi nemůžete dopřát. Takže nechte provaz provazem a jděte mu nakopat prdel. Budete se cítit mnohem lépe. Věřte mi.

I když se sebevraždou nesouhlasím, dokážu pochopit co se člověku honí hlavou. Pocit absolutní beznaděje, myšlenky na to, že mu nikdo nemůže pomoci. Ale to všechno je jen ve vaší hlavě, takže na chvilku vypněte, dělejte něco co máte rádi a podívejte se na to z pohledu nezaujaté osoby. Někdo vás vždycky vyslechne. Třeba zjistíte, že vaše problémy jsou oproti jiným nicotné. Nebo že se někdo plácá v naflek stejné situaci, ale i když mu není do zpěvu, tak neskáče pod vlak. Protože to by pak byl na celém světě po kolejích neskutečný svinčík. Nic nepomáhá víc, než najít lidi na stejné vlně.

Nemůžu nezmínit eutanazii. Možná se vám bude zdát, že si odporuju, ale s tímhle souhlasím. Smrt je brána jako něco špatného, jako naprostá prohra. Jako věc, která nemá vůbec žádný smysl. Lékaři ale možná nevidí nesmyslnost svého počínání, kdy dobře vědí, že člověku nemůžou pomoci ale přesto ho téměř násilím drží při životě. Někdy bych těm lidem, co jsou zásadně proti přála, alespoň na chvíli si zažít poslední stádium rakoviny. Tišení bolesti je sice krásná věc, ovšem do jaké doby je ještě účinná? Kdy se nemocný ještě cítí jako lidská bytost a kdy už si přeje mít to všechno za sebou? Tehdy se vůbec nedivím, že pacient, kterému je odepřena možnost eutanazie, si radši hodí špagát, protože ví, že dřív nebo později proletí komínem.

Stejně tak to platí u úrazů. Nevím jak vy, ale určitě bych si nepřála aby mě páni doktoři po těžké automobilové nehodě sešili dohromady a udělali ze mne slintajícího debila, kterej si nedojde ani na záchod. Možná bych dokázala bojovat se slepotou, možná bych se naučila žít se znetvořeným obličejem, bez ruky, nebo na vozíku. Ale jediný co si nepřeju, aby mi jednou museli do konce života utírat zadek. Ale každý to máme jinak. Nechci být pesimista, ani nechci vypadat jako pošuk. Jenom si myslím, že každý by měl podle svého vědomí a svědomí napsat jakési prohlášení, jak s ním má být nakládáno, pokud nebude stavu si to sám určit. Pak je tu ovšem otázka zneužitelnosti a zfalšování takového prohlášení. Naše republika však řeší spoustu jiných záležitostí než důstojný odchod na onen svět.

Zkrátka - bojovat s pudem sebezáchovy, je sice úctyhodný výkon, ale ve většině případů naprosto zbytečný. Důležité je o problémech mluvit. Pokud nedokážete mluvit, pak napsat. Jestli nevěříte lidem okolo, máte dnes i možnosti jak se vyzpovídat anonymně.

Myslím si, že je vždycky důvod pro co žít. Nebo jste si snad už splnili všechny sny?
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 girli girli | Web | 24. ledna 2011 v 9:21 | Reagovat

poslední dvě věty - výborný...
pěkně rozpitvané téma, super :)

2 Blackness Blackness | Web | 24. ledna 2011 v 9:32 | Reagovat

Hodně jsem se bála tématu týdne, protože jsem tušila, že všude budou samý pesimistický články o tom jak ho to tu už nebaví a že se zabije. Ale když jsem klikla na první článek.. tedy na tvůj. Jsem dost překvapená... takhle by to mělo vypadat... a s tím prohlášením je to dobrý nápad. ;))

3 signoraa signoraa | E-mail | Web | 24. ledna 2011 v 11:20 | Reagovat

Za tenhle článek máš ode mne 5 hvězdiček, kdyby jich šlo dát víc, dala bych je také. Báječně napsané. Sama ted' neprocházím zrovna nejlepším obdobím, ale své sny jsem si opravdu ještě nesplnila. :-)  :-)

4 Sourire :) Sourire :) | Web | 24. ledna 2011 v 11:43 | Reagovat

skvelé!! :) dotkla si sa snáď všetkého, čo s touto témou súvisí, pekne si to zhrnula, je to z toho jednotný celok s krásnym záverom :)

5 J. V. J. V. | Web | 24. ledna 2011 v 15:34 | Reagovat

Krásně napsáno.Pokaždé, když se zamyslím nad těmi sny, přijdu na něco nového. Dnes se spolužačka rozplývala nad tím, že jí rodiče koupili auto. Řekla jsem si, že nechci auto za 250 tisíc, ale starého ojetého mercedesa. Byla bych spokojená. Naučit se tři jazyky, vystudovat filozofii a dosáhnout vyšší duševní úrovně. Vždycky, když je mi zle a podívám se na tyhle věci, tak vím, že můj čas ještě nenastal...

6 Džafina Džafina | Web | 24. ledna 2011 v 18:20 | Reagovat

Nesplnila jsem si všechny sny, žádné totiž nemám :) já nevím kvůli čemu vlastně žiju.
Ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, tak prostě nevím, ale na sebevraždu jsem moc zbabělá.

7 marieke marieke | Web | 24. ledna 2011 v 19:57 | Reagovat

Pěkně napsáno a s většinou souhlasím. Hlavně s tou stresující "honbou" za kariérou a krásou...smutné :-(
Jen poznámka-člověk, který vážně uvažuje o sebevraždě trpí i depresí. A v tomto případě už se nejedná o stav "špatně jsem se vypsal", ale o vážnou nemoc na kterou nepomůže říct si, že v Africe se lidi mají hůř a zajít si na procházku. Většinou je potřeba odborné pomoci.
Pro eutanazii jsem, ale je to velice komplikované a muselo by se to řádně ošetřit, aby pak lidé nebyli zabíjeni kvůli dědictví a nestaly se takové případy jako třeba co se týče Terri Schiavo http://www.terrisfight.org/ a dalších lidí, co byli prostě odpojeni od přístrojů, tzn.že zemřeli hlady a žízní.
K tomu aby byla eutanázie humánní a opravdu správnou věcí ještě nějaké kroky musíme ujít.

8 Destiny Destiny | Web | 24. ledna 2011 v 21:13 | Reagovat

wow.. asi jo, vždycky je nějaký důvod, měl by být ne? Přece člověk nežije jen tak zbytečně, snažím si to říkat..

9 adaluter adaluter | Web | 25. ledna 2011 v 1:13 | Reagovat

Ano, souhlasím, je to výborně napsaný, pozitivně laděný článek o negativních záležitostech. ALE, to ale už tu zmínila marieke, nevím o tom,že by si někdo bral život jen proto, že ho "to" už nebaví. Vždy je přítomen buď akutní, nebo chronický duševní problém. A lidé v tomto stavu vidí vše jinak, neslyší žádné rozumné argumenty, nereagují na běžné podpůrné, či relaxační metody, jako třeba - něco dělat, jít si zaběhat, nebo si pustit pěknou muziku. A životní sny, jsou nejspíš to poslední, na co myslí, leda snad na to, že o všechny přišli.  Deprese se rozchodit nedá, stejně, jako zlomená noha. A velkou pravdu máš v tom, že dnešní doba, v méně odolných, citlivějších lidech, sklony k depresi probouzí.

10 Evil Evil | Web | 25. ledna 2011 v 5:57 | Reagovat

všechno závisí na zkušenostech.. kdo nemá žádný špatný, nemá strach z ničeho.. kdo si zažil skutečný život, i s tím špatným, může být při rozhodování na pochybách.. ale mělo by to být v rovnováze.. každej by si měl vypít pohár až do dna.. i když je někdy hořkej..

11 veruce veruce | Web | 25. ledna 2011 v 7:00 | Reagovat

Prakticky s tebou souhlasím. Pokud jde o sebevraždy, tak ti lidé už z principu nemůžou být zbabělci. Myšlenky na vlastní smrt sice může mít kdekdo, ale kolik lidí to nakonec udělát, nebo se o to alespoň pokusí a bude to myslet opravdu vážně? Zbabělec by se prošel po Nuseláku, pokochal se výhledem na Prahu a odešel by domů s tím, že na to nemá a že to radši ještě zkusí. A vedle něj tu máme ty, kteří statistiky skokanů tvoří a přelezli i to zábralí, které prý přelézt nejde a nepřelezl ho ani horolezec.
S eutanáií s tebou souhlasím prakticky do poslední tečky. Na druhou stranu chápu ještě názor, že by se to mohlo zneužívat, když by se lidé chtěli zbavit svého blízkého kvůli dědění, nebo kdo ví čemu. V našem absurdistánu by přes úřady asi prošlo všechno.

12 edithhola edithhola | E-mail | Web | 27. ledna 2011 v 20:25 | Reagovat

Mé sny? Co to je? Budeš můj TIP v mém žebříčku k tématu týdne.

13 Keiko Keiko | Web | 29. ledna 2011 v 14:58 | Reagovat

Hm, to mi připomíná, včera jsem četla komiks Kuře na švestkách. Byl tam příběh žen, jejíž syn se za ni každý den modlil, protože umírala. Ona si ho jednou k sobě zavolala a řekla, ať se nechová tak sobecky, že je pro ni žití utrpením, tak ať už se za ni nemodlí a radši jí přinese cigarety a zahraje jí na tar (hudební nástroj). Celou dobu potom jen kouřila a kouřila, zatímco její syn venku hrál. Kdž zemřela, poznal to podle toho, že z jejího okna už nevycházel dým. Bylo to šest dní po té, co pro ni přestal modlit a dým byl přítomen i na jejím pohřbu. Vždyck říkala, že cigareta je potravou duše... :-)

14 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 4. února 2011 v 23:39 | Reagovat

Souhlas. Eutanazii podporuju a sebevraždy taky chápu. Já sám sem měl k sebevražde fakt blízko dvakrát, ale vždycky sem se z toho nějak vyhrabal. Paradox bylo, že kvůli sebevraždě na našem intru nesmí nikdo bydlet sám. Ale pro mě bylo sdílení místnosti s dalšim člověkem v té době něco jako hnací motor na podřezání žil. Ta nemožnost si někde zalízt, vydepkařit se a říct si nakonec "Šak na tom ještě nejsem ta špatně" i prostě chyběla. Ale ted si prostě říkám "Desi, klid. Vždycky může být hůř. A jestli si se už dostal na to dno, tak už může být jen líp". Ta věta si docela dost protiřečí, ale mě vždycky uklidní.

15 Stříbřitá Stříbřitá | 28. března 2011 v 8:41 | Reagovat

Sebevražda je dost paradoxní - i když si myslíme že chceme umřít, že už není nic jiného před námi tak ve chvíli kdy běžíme třeba pod ten vlak a víme: "Umřu," tak dojde že za každou cenu chceme žít a když to zázrakem i přežijeme tak je to (opět paradoxně) lék na celou depresi, protože nám restartuje mozek - je teď a tady a nic jiného neexistuje a minulost už teď není. A po jednom pokusu už vydržíme taky o hodně víc, než se propadneme tak hluboku, že nás ta myšlenka opět začne strašit (říkám to z vlastních zkušeností)

16 pipi pipi | 26. července 2012 v 1:11 | Reagovat

Duše je energie. Lidské tělo se stává lidským díky energii, které se říká duše. A ta potřebuje potravu, stejně jako tělo. Tělo trpí, hubne, strádá a následně onemocní, pokud trvale přijímá podstatně méně energie než vydává. Může zemřít. Neoddiskutovatelná zákonitost. Duše potřebuje totéž. Může se vyčerpat, onemocnět a zemřít. Sebevražda je typickým projevem toho, že duše ztratila energii a schopnost přijmout potravu, nemůže už otevřít ústa, žádné už nemá. Pro ty, kteří nedokážou pochopit jednání sebevrahů. Stačí si jednoduše připustit, že v životě může nastat situace, kdy už neexistuje nic, co člověka přinutí žít. Ne vždy je důvod žít. Jenom proto, že nemůžeme fyzicky, číselně ani jakokoliv jinak změřit, zvážit nebo konkrétně vyjádřit stav duše a její bolest, tak to neznamená, že vždy existuje možnost uzdravení. Není tomu tak, bohužel. Je to stejné jako s rakovinou, ne vždy se to podaří. Snažíme se udělat maximum, léčíme se do poslední chvíle, znovu a znovu, jedna chemo střídá druhou, třetí, desátou a pak už nezabere nic. Jen stačí přijmout tu skutečnost, že řešení někdy prostě neexistuje. Přinuťte ženu bez dělohy otěhotnět. Třeba se vám to podaří, vy stateční a přesto bláhoví... Hezký život vám všem! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!