Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Cybersvině online...

10. ledna 2011 v 14:57 | Venom |  Havraní Skřeky

Jelikož byly ohlasy u předchozího článku, pojatého poněkud všeobecně, od kyberšikany až po paparazzi blogy, chtěla bych se tady věnovat šikaně jako takové. Protože když o takových případech slyším, začnou mi vířit v hlavě myšlenky veselé, i ty méně veselé.

Ty veselé se týkají vyfuckování jistých lidí...

Dětičky jsou vynalézavé. Dnes už je menší pravděpodobnost že vám rozbijou ciferník. To by bylo moc nápadné. Mnohem účinnější je deptání psychické. Naprostá ignorace vaší osoby, hodně okaté pomlouvání tak, aby dotyčný velmi dobře slyšel. Nikdo s vámi nechce sedět v lavici, nikdo s vámi nechce být v jednom týmu a pokud se vás náhodou dotkne, zatváří se, jako by právě polkl tarantuli.

A právě internet tohle dokáže rozvinout do nevídaných rozměrů. A navíc, tyto vlastnosti nezůstávají pouze u dětiček... co se v mládí naučíš...

Příklady kyberšikany:
Někdo se za vás může vydávat a psát naprosté bejkárny, což pochopitelně přijde všem kromě vás ohromně vtipné. Ano, mluvím třeba o té úžasné službě - spoluzaci.cz se kterou mám taky své zkušenosti. Zde se mi osvědčilo pouze říct dotýčným pravdu (tedy že jsou rok od roku ošklivější) a radši zapomenout heslo, zrušit svůj účet na seznamu a začít od začátku. S jinou identitou.

Zákeřné jsou i blogy nebo webové stránky. Není nic jednoduššího než zneužít vaše fotky, přidávat k nim posměšné komentáře, nebo nedej Gerard, vytvářet fotomontáže. Zejména děvčátka dokážou skvěle zvládnout roli módní policie, popřípadě se vyřádit na popisu vaší nedokonalé postavy.

A sociální sítě, to už je kapitola sama o sobě... nehledě na to, že se dají jednotlivé možnosti skvěle kombinovat.

Naštěstí v případě, kdy se jedná o spolužáky, se můžete obrátit na učitele, popřípadě na administrátory webových stránek. Tenhle druh kyberšikany je sice hodně okatý, ale o to lépe se s ním dá bojovat.

Horší jsou anonymové.

Výhružné zprávy, v neposlední řadě i smsky, volání ze skrytých čísel. Nikdy nevíte odkud to zase přijde. Nemáte ponětí kdo je ta svině. Tady pomůže snad jedině policie, ale moc bych na to nespoléhala, pokud vám dotyčný nevyhrožuje přímo smrtí. Každopádně, čím dřív se ozvete, tím lépe pro vás. Ono žádná ip adresa není tak anonymní jak na první pohled vypadá a i skryté číslo, je jenom číslo.

Pak tu máme blogové přestřelky. Popřípadě jiné virtuální konflikty. Kdosi vám napíše, že jste debil. Celkem běžné. Stačí tu nemilou zprávu smazat a jet dál. Někteří se s tím však nespokojí a otravují pořád. Zaserou váš milovaný blog výhružkami, pídí se po vašich profilech, aby mohli posílat odporné vzkazy. Jdou po vás. Ale tady opět záleží na vás, jak daleko to dojde. Rozhodně nezveřejňujte v internetovém prostoru své fotky, své jméno, bydliště, ani telefonní číslo.

Facebook je kapitola sama o sobě. Má velké mezery v zabezpečení, tam všechno kontrolujte dvakrát. Až budete smskou potvrzovat platnost svého profilu, ujistěte se, že se nějakým zázrakem vaše číslo nezveřejnilo.

Zažila jsem si své... slušné paranoidní hysteráky. Takže to shrňme, ať je článek užitečný.

Prevence:
1. Naprostá anonymita. Nezveřejňování osobních údajů a fotek. Telefonní číslo na netu je tabu.

2. Odolejte pokušení propojovat blogy, icq, facebook, email... ať vás nemají pěkně při ruce.

3. Pokud už to musí být, chraňte se bezpečným heslem (vy víte proč), než někoho přidáte do přátel, zjistěte si, odkud vás zná. Nedoporučuju ani sdílení informací s přáteli přátel. Neboť ti vaši nemusí být vůbec důslední a vy se pak nestačíte divit, kolik toho neznámý bloger zkopíroval z vašeho profilu. Ten pocit kdy mi jistý agresor napsal - ano mám tě v přátelích - byl příšerný!

4. Raději trochu lžete, než abyste byli stoprocentně upřímní.

5. Váš boyfriend opravdu nepotřebuje v počítači fotky, kde je vám vidět naprosto všechno a obličej k tomu. Buď jedno nebo druhé, protože nikdy nevíte, zda z něj jednou nebude naprosto pološílený ex, ochotný vás společensky znemožnit. To samé platí i naopak... no... i když jsem ještě neslyšela o slečně, která by prahla touhou po nahých fotkách svého amanta.

A když už se něco semele:
1. Nenechávat si to pro sebe. I když nevíte co dělat, svěřte se někomu jinému, kdo je schopný vám s chladnou hlavou poradit.

2. Nepropadat hysterickým záchvatům, útočník z toho má pouze radost. Pokud dokážete být mrcha, vrátit úder. Popřípadě to naprosto ignorovat, mazat, blokovat. A počkat si, až ho to přestane bavit, nebo objeví na internetu zajímavé stránky, kde se dá čas trávit mnohem lépe.

3. Požádat o pomoc třetí stranu. Podle vašeho uvážení (správci webu, policie).

4. Když se útoky opakují, a opravdu nehrozí, že toho hajzla zavřou za mříže, zamyslete se nad tím, zda nebude nejlepším řešením vaše virtuální smrt. Všechno smazat a začít s čistým štítem. Bohužel jsem k tomu byla také kdysi dokopána, neboť "zákon" stál na straně agresora.

Nepřála bych nikomu z vás, aby si to musel zažít. Online, či offline... to je fuk.

Hlavně, když už se něco děje... nebuďte potichu a křičte co to dá.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. ledna 2011 v 15:03 | Reagovat

čtyřka je dobrá rada ...

2 Kira Seigi Kira Seigi | Web | 10. ledna 2011 v 15:10 | Reagovat

Přesně a pravdivě popsáno.

Od jednoho incidentu si už velmi dobře vybírám přátele na FB a jsem tak nějak skryta v anonymitě.

3 Mrs.Kakao Mrs.Kakao | E-mail | Web | 10. ledna 2011 v 17:15 | Reagovat

V odstavci o psychické šikaně se poznávám -_-
Jinak, telefonáty od skrytejch čísel nezvedám, na nepřátelské zprávy nebo esemesky reaguji smazáním,.. ^^

4 Venom Paparazzi Venom Paparazzi | E-mail | Web | 10. ledna 2011 v 17:40 | Reagovat

[3]: Je to možné že tobě někdo posílá nepřátelské sms? :D

5 Nika Caesaris Nika Caesaris | Web | 10. ledna 2011 v 17:55 | Reagovat

Ač to není nic, s čím bych se mohla chlubit, mám možnost porovnání online a offline. Před Online verzí se dá vždycky nějak bránit. A je mnohem jednoduší si vydobýt pomoc. Kdežto v té offline verzi má člověk strach. Bojí se, že když něco podnikne, bude to ještě horší. Jinak s článkem můžu jenom souhlasit a nadšeně zatleskat. :-)

6 m. m. | Web | 10. ledna 2011 v 18:57 | Reagovat

Dobrý rady. Já jsem asi nezažila vysloveně kyberšikanu, ale jistým způsobem to šikana byla a rozhodně ne příjemná. Mám psychicky narušenýho příbuznýho, s nímž jsem nikdy nebyla v kontaktu, ani jsem s ním tudíž neměla problémy. Jako by nebyl. Od chvíle, kdy se dostal na můj blog, se ovšem začaly dít věci. Nejdřív to bylo všechno v pořádku, věcně komentoval pod mými články a docela dobře jsme si tam podiskutovali. Postupem času se to ale zvrtlo a ke konci už jsem z něj byla zcela pološílená. Zneužíval cokoli, co jsem na blog napsala (a že toho u pubertální zamindrákovaný a nešťastný holky bylo), aby mi k tomu psal velmi nepříjemné komentáře, které se ještě ke všemu tvářily jako že legrácka sem, legrácka tam. Jenže to vůbec vtipný nebylo, kor ke konci, kdy už se do mě navážel na zcela osobní úrovni, zatahoval do toho mou rodinu a vůbec mi všelijakým způsobem komplikoval a ničil život on-line. Dlouhou dobu jsem se tedy omezovala v psaní, kontrolovala se, co vypouštím, denně kontrolovala komentáře a mazala ty, na které jsem neměla zájem ani myslet, natožpak reagovat. Nebylo možné ho zastavit. Nakonec jsem si teda blog zálohovala, přesunula jsem se jinam a blog jsem zrušila.

Jestli se dostal na můj novej blog, to nevím. Je to docela možný, ale nikdy se mi tam od něj neobjevil jedinej komentář. Že by se při tom všem, co tam píšu, udržel a nekomentoval, tomu nevěřím, takže doufám, že na mě nepřišel.

Každopádně to nebyla pěkná zkušenost a pro příště bych volila mnohem přímočařejší postup - ihned, jak se něco takovýho vyskytne, blog smazat a odejít jinam. Vždycky můžete začít znova a snažit se udržet si svou oblíbenou adresu nebo tak něco je holá kravina a nestojí to za to, co vám taková šikana může způsobit psychicky. A nereagujte, to nemá smysl. Ať řeknete cokoli, stalker má až bláznivou radost už jen z faktu, že na něj reagujete. Jediná možnost je ignorace, ignorace a zase ignorace. Mazání jejich komentářů, aniž byste je četli, a když to nepomůže, odchod.

7 Cirrat Cirrat | E-mail | Web | 10. ledna 2011 v 19:14 | Reagovat

No, já si užila svoje na základce a fakt jsem byla hodně ráda, když jsem odtamtud zmizela.

Cyberšikana jako taková se mi vyhla - dala jsem si jinou odrůdu, a to mutaci "ty hnusný admine, co po mně chceš dodržovat pravidla, já tě zažaluju/zmlátím/podříznu..." Až k podivu, kolik málonáctiletých dětí takhle klidně nadává člověku, o kterém ví, že je mu minimálně dvakrát tolik. Ovšem vrstevníci nebo starší lidi jsou taky fajn. Tuhle se na mě jeden pán urazil, když jsem mu napsala, že je pro mě user (čti jůzr, tedy uživatel) jako každý jiný. No, od té doby říkáme uživatelům uséři...

Ale k věci - ošklivý případ zažila jedna moje bývalá nadřízená. Její telefonní číslo bylo hlavním kontaktem na firmu, takže bylo všude možně, a zničehonic ji někdo začal obtěžovat sexuálníma SMSkama, MMSkama ztopořeného přirození a výhružkama. Měla nervy - celkem velmi pochopitelně - v loji.

Hlásila to na policii - aby zjistila, že číslo je neregistrované a dotyčný ho zapínal vždy jen na to krátké odeslání zprávy, takže nešlo ani lokalizovat. Od té doby striktně odděluju soukromý a služební telefon.

8 Venom Paparazzi Venom Paparazzi | E-mail | Web | 10. ledna 2011 v 19:43 | Reagovat

[5]: To je to... že se bojí, že jakmile něco řeknou, tak se všechno jen zhorší. Mně nic nepomohlo, třeba dali na chvíli pokoj, ale nemluvit se mnou, popřípadě mi nadávat, to mohli pořád, a to nemohl nikdo ohlídat.

[6]: Tak tohle je hodně krutý. Divím se, že se s tím nedalo nic dělat? I když pokud byl psychicky narušený, tak je to asi složitější. No doufejme, že se ti útěk stejně jako mně povedl a přeju ti, abys zůstala v sladké anonymitě už do konce blogerských dnů :-)

[7]: Náctiletí jsou nejhorší. Všechna moudrost světa, hned se na sebemenší poznámečku ozvou :-D Ach... user... krásné slovíčko :D už dávno mě napadlo jak je v češtině krásně využitelné... ale že to někdo vezme i doslova? K té známé... může být ráda, že to byl jen telefon. Sice to zamrzí, ale simka se dá vyměnit. Takovýhle grázly zavřít až zčernaj.

9 Ekyelka Ekyelka | Web | 10. ledna 2011 v 20:03 | Reagovat

Venom, díky za tenhle článek. Ne pro mne, protože mám vlastní drápy a způsoby, jak se bránit (ano, sice nejsem admin, ale také si o mně někteří autoři myslí "zlá, zlá Ekyna"), ale pro všechna mláďata, co se ještě neumějí poprat sama. Takhle napsané vezmou tyhle důležité rady spíš než moudra adminů, policajtů a učitelů (nebo specialistů, protože výraz mladý se může týkat i zkušeností s internetem, nejen věku).
A že si i po přečtení někdo namele tlamu? Jeho chyba.

10 Evil Evil | Web | 11. ledna 2011 v 6:02 | Reagovat

nevím, jestli by mě někdo dokázal dohnat do takových sraček, že bych musela zničit svou nynější internetovou identitu.. snad ne.. nepovedlo se to ani po kurevským teroru a když jsem přežila ty všelijaký debility (jak anonymní zprávy, tak jednoduché konverzace, ze kterých se vyklubal ve finále pravý opak) tak už vážně přežiju všechno.. nejsem někdo, kdo by se hned vzdával.. nejvíc je, když tě začne srát nějaká čtvrnáctiletá.. ehm :D a začne ti říkat, co všechno děláš spatně a ještě tě uráží, jak si jako dovoluješ být jiná.. to už je vrcholná demence.. a proti takovým mám jedinej lék: blokaci, ne úprk z mého světa.. :-) dobrá myšlenka :-)

11 Venom Paparazzi Venom Paparazzi | E-mail | Web | 11. ledna 2011 v 8:45 | Reagovat

[9]: Já děkuju za názory. Nicméně, nevím jestli sem nějaké bezradné mládě vůbec zamíří. Byla bych ráda, kdyby to aspoň jedné osobě pomohlo.

[10]: A jak si to představuješ milískovat černou, tak ošklivou barvišku a neposlouchat Miley a US5? :D tak tihle mě netrápí. A anonymní zprávy byly naštěstí jednorázové. Možná působím jako silná osobnost a proto na mně nejdou :D těžko říct.

12 Mrs.Kakao Mrs.Kakao | E-mail | Web | 11. ledna 2011 v 16:38 | Reagovat

[4]: Jednoduše jsem nedala číslo skoro nikomu ze třídy ale občas mi něco přijde :D

13 Lúmenn Lúmenn | Web | 12. ledna 2011 v 18:32 | Reagovat

Kyberšikanu jsem zažila, tu normální bohužel taky. je to hnus, ale jak píšeš - posunulo mě to dál a díky šikaně ve mě uzrálo přesvědčení, že nikdy ani za milion škopků dukátů nebudu stejná, jako oni. Ve všech směrech. A snad to i vyšlo:)

14 Dragita Dragita | Web | 12. ledna 2011 v 22:16 | Reagovat

Měla jsem na blogu pár dost urážlivých komentářů, smazala jsem je a naštěstí byl pokoj. Ale setkala jsem s šikanou na škole - základní i střední. Nebýt drbna ve tříde mezi 30 holkama? Byla jsem ta divná...

15 Šílená bruneta P Šílená bruneta P | Web | 13. ledna 2011 v 19:00 | Reagovat

Máš pravdu... Hlavně máš hezky napsaný ten postup a varování. Šikanu z netu třeba jednou zapomeneš... ale psychické šikanování trvající přibližně 4 roky se nezapomíná :/
Ještě že jsem z toho venku..
Krásný článek ;)

16 Storyteller Storyteller | Web | 13. ledna 2011 v 21:46 | Reagovat

Jako máš pravdu, protože děcka jsou dneska strašný kurvy, ale to asi není zapotřebí ti taky říkat. Já byl šikanován hezky reálně jak psychicky, tak fyzicky. No co už.

Myslím, že nejlepší je si podobné profily vůbec nezakládat (=neexistovat) a tím problémům předcházet. Haha, já už na mých bývalých blozích zveřejnil bydliště, fotku, jméno, datum narození, takže vpoho. Na storytellerovi mám pouze bydliště a jméno, ale to je jedno

Říkám jedno: pokud tě bude někdo chtít šikanovat (zabít, okrást, znásilnit), myslím, že to udělá blog neblog údaje neúdaje, takže je vlastně jedno, co zveřejníš a co nezveřejníš, jenom mu to dá trochu práce.

Ale fakt, lidi jsou někdy hrozní čuráci.

17 Bels Bels | Web | 14. ledna 2011 v 23:50 | Reagovat

Ta anketa vychází zatím opravdu nešťastně. I já patřím k těm, co byli šikanovaní, i když naštěstí ne nijak brutálně. Ale do dnes kvůli tomu trpím slabým sebevědomím. Tehdy jsem to nikomu neřekla, později to ale vrátila se všemi úroky, to jediné mě uklidňuje.

18 Venom Paparazzi Venom Paparazzi | E-mail | Web | 15. ledna 2011 v 12:35 | Reagovat

[16]: Alespoň jsme my poznamenaní lepší než oni. A věřím, že nikdo z nás by to druhému neudělal. A kdyby mi chtěl někdo rozbít hubu? No v reálu by se mu to možná povedlo, ale pochybuju že z údajů na blogu, by si mě někdo našel :) navíc se obklopuju lidma, kterým důvěřuju. A ti co mojí důvěru nemají, mají mizivou šanci, někde si na mě počkat. uáááá paranoiaaaa :D

[17]: Vychází nešťastně, ale když je tolik šikanovaných, proč se nikdo nepřizná, že byl iniciátorem toho ubližování? Naštěstí se slabým sebevědomím se dá něco dělat. I mně se to povedlo, sice občas mívám záchvaty egoismu a neskromnosti.... :-D sweet revenge... no naskytne-li se mi příležitost, ráda toho také využiju :D

19 Johanka Johanka | Web | 15. ledna 2011 v 18:00 | Reagovat

Pravda pravďoucí...když už člověk něco propojí (třeba tlamoknížku a blog), ztrácí tím volnost. A o zabezpečení tlamoknížky...škoda mluvit. Nehledě na to, že veškeré (byť smazané) údaje se v databázi facebooku uchovávají dál. Jednou by to mohlo dopadnout takhle:
Pizzaservis: Dobrý den! Děkujeme, že jste zavolali Pizzeriu Volcano.
                    Můžeme...

Zákazník:    Dobrý den, rád bych si něco objednal.

P: Můžete mi nejdříve povědět Vaše NIDC?

Z: Moje Národní Identifikační číslo je, ……. malý moment……..
              6102049998-45-54610.

P: Děkujeme, pane Haluška. Bydlíte v Růžové ulici 25 a Vaše telefonní
    číslo  je 421-70-645-62-45.  Vaše číslo do zaměstnání  ve firmě
    Rourky a trubičky  s.r.o.   je 421-70-455-87-87, klapka 47.  
    Z kterého telefonu voláte?

Z: Cože? Jsem teď doma. Odkud máte všechny ty informace?

P: Jsme napojení na národní modul  Evropského informačního systému.

Z: Aha, no dobře. Chtěl bych si objednat dvě z Vašich speciálních   pizz
    s extra porcí masa.

P: To by pro Vás nebylo vhodné.

Z: Prosím?

P: Podle Vašich lékařských záznamů máte vysoký krevní tlak a extrémně vysokou hladinu cholesterolu.   Vaše zdravotní pojišťovna by Vám  Vaši   velmi nezdravou volbu jídla určitě nepovolila.

Z:  A do háje!  A co byste mi teda doporučili?

P: Mohli byste vyzkoušet  naši sójovo-jogurtovou pizzu  s nízkým  obsahem
     tuku.   Určitě Vám bude chutnat.

Z: Jak můžete vědět, že mi bude chutnat?

P: Minulý týden jste si přece v knihovně vypůjčil knihu Sójové recepty
    pro  gurmány.  Proto si myslíme, že by Vám tato pizza vyhovovala.

Z:  Tak teda dobře.  Vezmu si teda tyto dvě pizzy, rodinnou velikost
     prosím.   Kolik mě ten špás bude stát?

P: Výborně, to by mělo pro Vás, Vaši manželku a Vaše čtyři děti  stačit.
     Ten špás, jak jste to nazval, Vás vyjde na 4O euro.

Z: Dám Vám číslo své kreditní karty.

P: Je nám líto, ale budete muset zaplatit  v hotovosti.  Úvěrový rámec
     Vaší kreditní karty jste přečerpal před 12 dny.

Z: Aha, tak teda skočím do bankomatu pro peníze, abych měl, až přijede
     Vaše dodávka.

P: Obávám se, že ani z toho nic nebude.  I kontokorentní úvěr na Vašem
     osobním účtu jste už přečerpali.  Možná by vám mohla půjčit ta paní
     Vajcíková  z přízemí.   Podle našich záznamů dostala včera důchod
    a po zaplacení nájemného a všech poplatků by ještě měla mít 52 euro,
    pokud mezitím nebyla nakupovat...

Z: To je jedno.  Jednoduše ty pizzy pošlete.  Peníze budu mít   připravené.
    Jak dlouho to bude trvat?

P: Budeme mít trochu zpoždění, máme mnoho objednávek.  Odhadujeme
    to zhruba na 30 minut.  Pokud ale spěcháte,  můžete si pro  pizzy přijet
    a vyzvednout je osobně,  když budete mít peníze.   Ale myslím si,  že
    transport rodinných pizz  na motorce není příliš pohodlný.

Z: Odkud víte, že jezdím na motorce?

P: Je tu poznámka,  že jste přestali splácet Vaše auto.   Ale motorku už
     máte splacenou,  takže předpokládám,  že ji používáte.

Z: Ale teď jste mě už fakt nasrali, vy...

P: Dávejte si laskavě pozor na jazyk, pane!   Kvůli urážce na cti státního
    úředníka jste už byl v roce 2009 trestaný.

Z: - lapá po dechu -

P: Přejete si ještě něco?

Z: Ne, děkuji. Vlastně ano, nezapomeňte mi přibalit ty dva litry Eurocoly
    zadarmo, jak to slibujete v reklamě!

P: Je mi líto, ale vylučovací doložka k EU normě č. Y236 Z5630098/2010
    výdej slazených nápojů zadarmo diabetikům přísně zakazuje....

20 Storyteller Storyteller | Web | 15. ledna 2011 v 18:15 | Reagovat

[19]: Holka, ty máš epičtější komentář, než Fredy Kruger!

21 Venom Paparazzi Venom Paparazzi | E-mail | Web | 15. ledna 2011 v 18:18 | Reagovat

[19]: Jo... tak nějak vypadá má noční můra.... shit... x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!