Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Kosti vrženy, karty složeny

29. listopadu 2010 v 17:55 | Venom |  Deník
avatarmagic_716543282
Když už tady sedím a mažu ty spamy... co se trochu vyjádřit? A jako správné egoistické prase - vyjádřeme se k sobě. Na svou obhajobu snad mohu říct, že když mi není nejlépe, beru tyhle vykecávací srágory jako jistou formu terapie. Jako pokec s psychologem, kterého dělám sama sobě a vy mně.

Životní křivka dávno minula svůj vrchol a nezadržitelně se řítí ke dnu, aby pak mohla prudce vystřelit vzhůru. Nebo v to aspoň doufám.

Ne vždycky může být skvěle. Nebojte, nejsem člověk, kterej si potrpí na podzimní, předvánoční a jiné "depky". A když už mě něco takového chytne, nemám touhu tím zasírat svůj blog.

Co je nového? Přiznám se bez mučení - opět mě chytla Narutománie. Stačila nevinná poznámka kamaráda na facebooku a jedu v tom zase. Bohužel jsem se dokoukala až na poslední přeložený díl. Ono taky co jsem měla ve svém volnu dělat, když jsem ležela s chřipkou a za den zpucovala celé balení papírových ubrousků... Nic mě nedokáže vytočit víc, než vyhrocení několika zápletek a následné přecpávání seriálu naprosto nesmyslnými díly z roku nebreč. S touto neřestí je mimo jiné spojeno prožívání osudů animovaných postaviček, soucítění s nimi a v neposlední řadě hysteráky způsobené nefunkčními odkazy na videa. Popřípadě mám štěstí na video zlomyslné, které se zasekne v tom nejnapínavějším momentu.

TAK KURVA CO BUDE S TÍM KAKASHIM? FUNGUUUUUJ!!!!

Ale to jsem byla ještě v pohodě.

Naprostý vrchol všeho, bylo nové cd od My Chem, které má tu zázračnou vlastnost vás nakopnout, vyburcovat a vyhrotit tempo a až pozdě si uvědomíte, že jste to přepískli a proděláváte kyslíkový dluh. Jisté kecy pánů rádobyhudebních znalců, kteří jsou hrozně rádi, že to smutňoučké a emo období už dávno skončilo, mě nedokážou nasrat.

Tady jsem byla na vrcholu blaha.

Naštvaná jsem začala být v momentě, kdy mě vedoucí vyhnal z postele do práce, do odporně lezavé zimy. Ale to už vlastně víte. Vadí mi tam víc věcí, ale snažím se to nějak přežít. Vždycky když mě popadne chuť vraždit lidi, vzpomenu si na okamžiky, kdy bylo hůř. Možná je to dobře, možná ne tak docela.

Možná se chci povzbudit, ale ve skutečnosti mě to jen deptá. Říkám si: Ok, sice dělám mizernou práci za mizernej plat, sice se nemůžu příliš chránit před povětrnostními vlivy a nemilými lidmi ale pořád je to lepší než...

...časy na základní škole, kdy na mě byli hnusní úplně všichni. Teď je tu aspoň pár milých zákazníků.

Radši vydržím kecy opilců a nevrlých ježibab, než urážky a kousavé poznámky svých spolužaček, co tvořily tak úžasnou partu a byly ohromně fajn.

Pořád lepší když mě z práce bolí celé tělo, než když mě bolelo z kopanců a ran, které jsem utržila od svých milovaných spolužáků, co se k ostatním holkám chovali tak slušně a na svůj věk vyspěle.

Člověk má úžasnou vlastnost. Dokáže nepříjemné zážitky jaksi "vymazat". Z těch devíti let, zbyly jen střípky nejsilnějších zážitků, na které zapomínám jako na smrt. I když to nepochybně utvářelo můj zkažený charakter a jisté vzorce chování přetrvávají a přetrvávat budou. Vlastně to bylo celé ohromně užitečné.

Zapomenu na to, nevzpomenu si jak je rok dlouhý. Ale když to na mě přijde, tak to stojí za to.

Důležitý je pochopit, že bylo a může bejt hůř. Je dobrý vědět, že nic z toho se nebude opakovat. Naprosto skvělý pocit je, když vím, že jsem lepší než oni a nikdy bych se nesnížila k terorizování slabšího. Možná proto si dovoluju víc než je bezpečno.

Potřebuju se odreagovat. Nemám moc času. I když bych se jednou ráda věnovala nějakému bojovému umění, vím že v kombinaci s časem stráveným v práci, by to bylo opravdu vražedné. Sport je sprosté slovo... zkoušela jsem meditaci, jenže nejlépe ji provádím jaksi mimoděk při cestování v mhd. Tzv. režim - vypnuto. Popřípadě zásek na jeden bod. Přitom maximální bdělost. Snad víte co myslím. Doma mě z tureckého sedu rozbolela záda a i když lotosový květ je pro mě naprostá brnkačka, nevím, k čemu by mi to bylo jako dobré. Na některých stránkách doporučují i meditaci vleže, na jiných důsledně varují, že je to holý nesmysl. Tak se mám postavit na hlavu? Nejlépe se soustředím se zavřenýma očima, ovšem opět se to někde nedoporučuje, že to není meditace ale sprosté chrápání. Z pokusu mít oči napůl zavřené a napůl otevřené se mi maximálně zatočila škeble.

Uvažovala jsem i nad tím, jestli by nebyla to pravé jóga... Popřípadě jestli nemám nechat těch nesmyslů a vyhledat odbornou pomoc.

Každopádně je čas vyložit si karty. Svůj milovaný Bohemian Gothic Tarot.

Ale copak tady je klid?

Co myslíte?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 29. listopadu 2010 v 18:02 | Reagovat

Vyložit si karty je dobrý nápad ...

2 Sikar Sikar | Web | 29. listopadu 2010 v 18:59 | Reagovat

Základní škola... kdybych měl stroj času, vrátím se a těm parchantům do jednoho zakroutím krkem...

3 Venom Havránka Venom Havránka | E-mail | Web | 29. listopadu 2010 v 19:20 | Reagovat

[1]: Jdu na to, zdá se že je tu klid....

[2]: Dětičky také neměly Sikarka v oblibě? :)

4 Ziky Ziky | E-mail | Web | 29. listopadu 2010 v 19:39 | Reagovat

základní škola, no jistě, jen si ze mě utahujte. Nemůžu na to že jsem se nenarodila o pár let dřív a o pár rodin dál. Včera (blbost, když byla neděle... no to je fuk, prostě) včera, dnes i zítra - stále zjišťuji jak jsou lidé odporní. Občas se nedivím mému povýšeneckému chování. Není to jen kvůli demencí napadených spolužáků, ale i kvůli učitelům, jenž jsou schopni roznášet naprosté píčoviny i tam, kam ani sluníčko nesvítí. Skopat to.
Doufám, že bude lépe Venome xP u tebe, i u mě.
Každopádně díky za typ - meditace je velice dobrý nápad

5 Sikar Sikar | Web | 29. listopadu 2010 v 20:21 | Reagovat

[3]: Sikar měl vždy jenom starší kamarády a vždy byl před dětičkami o pár kroků napřed. Nikdo nemá rád průkopníky.

6 Nika Caesaris Nika Caesaris | Web | 30. listopadu 2010 v 0:41 | Reagovat

No jo, Narutománie. Mě už to (ne)přetržitě drží několik let, ale kecala bych, kdybych tvrdila, že zapálenost přetrvává i v období trapných fillerů v podobě příběhů mluvících bojových pštrosů. Když byly v Narutovi ještě ostrý boje, krev, křik a mrtvoly, byl mi ten seriál mnohem sympatičtější. Stejně tak jsem považovala za sympatického padoucha první třídy, než se z něj vyklubalo cosi velmi sentimentálního. Kam jen ten ninja svět spěje?
Závidím ti schopnost zapomínat na to špatný. Mně vzpomínky ze školy i základky zůstaly. A nemůžu se divit, že jen ty špatný, páč hezkých bylo tak málo, že se ztratily jak perly v hromadě hnoje.
Na psychickou vyrovnanost mi pomohlo karate. Od tý doby, co ho dělám, mi tak nějak nepřijde od pohledu protivných 99% populace. A to sport považuju taky za sprostý slovo. Jsem lempl, co houby vydrží, ale vidina toho, že už se nikdy nikomu nepovede vyválet mi xicht v blátě, mi nějak dodává sílu a odhodlanost, takže mě ta dřina kupodivu baví.

7 Venom Venom | E-mail | Web | 30. listopadu 2010 v 8:43 | Reagovat

[4]: Ano, k povýšeneckému, sobeckému chování jsem dospěla také, protože nikdo mě nebude rozmazlovat, nikdo mě nepotěší, takže to musím udělat sama :-) bohužel, většina lidí je opravdu tupých jak zlomená voskovka ve výprodeji.

[6]: Pštros mě aspoň pobavil :D u těch padouchů... docela mě dostala jejich minulost. Sledovat je v dobách kdy byli nějakým způsobem "normální" a najednou pochopit proč se na svět dívají ze svého hlediska. Je to uvěřitelný. Ne jako pitomina, kdy ti na začátku seriálů nabídnou ty hodné a ty zlé, kteří jsou zlí, protože prostě jsou. Ale docela bych se ráda posunula v ději dál. Ku krvavé budoucnosti :-D
Děkuji za tip. Popravdě dost váhám co by bylo to pravé pro lempla. Zda karate, judo, nebo ještě něco jiného... třeba i šerm... ale když si vzpomenu na Indiana Jonese, myslím, že si udělám zbrojní pas a začnu to střílet.

8 Ekyelka Ekyelka | Web | 1. prosince 2010 v 0:56 | Reagovat

Střelba je velmi vhodná. Pokud nepomáhá prosté vyčištění hlavy, abych se trefila do terče, pomáhá představa kohokoliv místo terče. Pak se třefím v devíti případech z deseti.
Šerm až tak vhodný není, pokud nemáš sparingpartnera, který se nebojí, že jich pár schytá, případně rozdá. Přestalo mne to bavit ve chvíli, kdy jsem stála proti dvoumetrovému klukovi, co měl tendenci se mi omlouvat za každý svůj dotyk. Praštila jsem ho ihned, jakmile se blbě kryl, a bylo mi skvěle, ale jeho ublížený pohled za to stál jen trochu.
Takže spíš ta střelba - a je jedno, jestli palná nebo stará zbraň. U pistole máš aspoň jistotu, že se nemusíš obávat o šípy a především o tětivu. moderní materiály jsou jedna věc, vlhkost věc druhá.

A základka? Musím poděkovat té bandě, co byla nucena trávit své dny se mnou - bez jejich vehementního přispění by ze mne dnes nebyla tak silná, nezávislá a zcela originální, mnohostranná bytost. Být ti parchanti jen o chlupatého psa milejší, je ze mne možná stejná milá, poctivá a hodná kráva jako zbytek holek ve třídě. :)

9 Mrs.Kakao Mrs.Kakao | E-mail | Web | 2. prosince 2010 v 22:02 | Reagovat

Ano, i u nás vládne šikana a hnutí proti lidem co znají svou velikost kalhot s divnou 'žabí' maskou na hlavě ale když mi málem ujede autobus kvůli aranžování všech plyšáčků (žáby, sbírám je) pověšených na řetězu na sukni a maskování uší vlasama (s tou maskou mi hnusně odstávali) a učitelky se ptaj jestli nemáme karneval a říkaj jak mi to děsně sluší ikdyž nikomu zřejmě nedošel význam masky.. Uh -.-

10 Jana Jana | Web | 4. prosince 2010 v 19:54 | Reagovat

Naruto mě díky filerům lehce opouští, aneb stav probuďte mě, až to zase bude zajímavé.
Bojové umění je dobrý na uvolnění a vibití vzteku, můžu jen doporučit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!