Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Jak jsem se znovu narodil...

7. listopadu 2010 v 17:38 | Joan |  Paměti pana Joana
avatarmagic_540033408
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Zde se nabízí otázka, zda vůbec věřím na osud. Ano i ne. Věřím, že je vám něco předurčeno, ale můžete si sami svým jednáním určit, kdy se to stane, jak se to stane, ale je jisté jen to, že se to stane... A můj osud byl - zkejsnout mezi živými i po své smrti.

Zažil jsem to nejlepší období, jaké zažít na téhle zasrané planetě vůbec šlo. Sedmdesátá a osmdesátá léta. Revoluce hudební i sexuální. Byl jsem ve svým živlu. Fotr neunesl fakt, že jsem gay. Ale co mi bylo do něj? Vypadl jsem z domova (nebo jsem byl vyhozen...) a potloukal se po ulicích, přespával u kamarádů, i když na spánek došlo jen málokdy. Na ty orgie dodnes velmi rád vzpomínám, i když každým rokem je těžší a těžší vybavit si detaily. Nežil jsem si tak špatně jak by se na první pohled zdálo. Vykašlal jsem se na školu, vstával po jedenácté ráno, nevěděl co je snídaně, znal jsem jen obědy. Zřídkakdy jsem se probouzel sám, minimálně jedna osoba stejného pohlaví se vedle mne válela nahá. Byl jsem zkurveně sladkej a každej mě chtěl.

Živil jsem se drobnými brigádičkami. Nic nastálo, děsily mne závazky. Představa, že musím každé ráno vstát a jít do práce mi způsobovala kopřivku. Tak jsem se chytl party a začal jen tak zevlovat. Bohužel jsem se chytil i kokainu. K "sex" and "rock'n'roll" se přidalo to poslední co chybělo k dokonalosti. Drugs. I když tahle dokonalost mi všechno posrala. Většinu času jsme trávili v našem doupěti, kde se zdržovalo minimálně deset lidí naráz. Nenašli byste tu hrnec, kus papíru, vysavač ani knihu ke čtení. Za to stačilo natáhnout ruku a mohli jste si být jistí, že v ní sevřete ''něco'' s obsahem alkoholu. Na zemi se válela hromada desek, krabiček s cigárama i jiné omamné prostředky. Prostě svého času můj ráj.

Brigády mi najednou nestačily, přidaly se drobné krádeže, větší krádeže, pak už i organizované akce s partou hajzlíků, který vážně nechcete potkat v temný uličce. Jenže to bylo o nervy a místo toho abych se věnoval věcem, které mám rád (pelešení s krásnýma chlapama), jsem se po nocích toulal s bouchačkou, celej rozklepanej jestli si dnes vydělám na dávku nebo ne. Pověsil jsem kariéru zločince na hřebík a začal si vydělávat sexem.

Ze začátku mě to bavilo a vybíral jsem si jen ty lepší zákazníky. Jenže droga si žádá postupem času víc a víc. A tak jsem musel víc a víc brát i já. Už ani ten gay sex mě nebavil, což bylo opravdu zlé. Několikrát jsem zkoušel s tím svinstvem přestat. Poslouchal jsem jistého podělaného psychologa, který mi doporučil svůj volný čas naprosto odevzdat věcem, které mě baví, abych nemyslel na drogu. Jelikož už jsem přestal i s kariérou šukací panny (v rámci motivace), vrátila se chuť připomenout si staré zlaté časy. Jenže dvakrát do stejný řeky nevstoupíš. Měl jsem stavy, kdy bych za špetičku kokainu zabíjel. Myšlenky na něj jsem zaháněl orgiemi. Myslel jsem, že jsem z toho venku ale v té době mi udělal čáru přes rozpočet nový virus. HIV.

Je život fér? Nevěděl jsem o tomhle svinstvu mnoho. A ani jsem to vědět nechtěl. Najednou byla všude halda propagačních letáčků, vědeckých poznatků, lékaři varovali před těmi nejošklivějšími a nejbolestivějšími příznaky vypuknutí AIDS ve vaší tělesné schránce. Bylo mi jasné, že jsem odepsaný. Střelil jsem si... si i se. Poslední dávku látky, která mi posrala život jsem vypustil rovnou do žil a poslední výstřel z pistole, co jsem měl pár let pečlivě schovanou z dávných dob, jsem poslal do pravého spánku. Takový byl konec mé poslední extáze.

Chcípl jsem jako zbabělá svině ve věku 34 let a přál si, aby byla eutanázie už dávno povolena a dostupná stejně jako rohlíky.

Výstřel mě z mého těla takřka katapultoval. Řekl bych, že pokud umíráte pomalu, vaše duše se vznáší nad umírajícím tělem a vznesete se k obloze jako héliový balonek. Já se cítil jako na horské dráze. Zrovna jsem si brblal něco o tom, že ani po smrti nemám klid, když v tom jsem cítil něco horšího než kdy jindy. Já klesal!

Moje zkažená duše obtěžkána hříchy se poroučela k zemi jako kus zasranýho šutru.

Já nevěřící se začal modlit, ano vím, nezlobím už se na svýho tatínka, Borisovi ty prachy vrátím a slibuju že přestanu pít, kouřit... no klidně i zdravě kouřit jestli je to u vás hřích no vážně! A nebudu pít ani litry kafe a nebudu ve svých myšlenkách vraždit důchodce a uřvané haranty a nebudu šukat víc než dva chlapy naráz a.... aa....

Bylo mi jedno že melu píčoviny a nic z toho už nejsem schopen splnit. Bál jsem se, že se vracím do svojí zhuntovaný tělesný schránky. Bál jsem se, že zažiju něco jak ten feťácký hrdina v jedné knížce, který přišel k vědomí taky při návratu z onoho světa. Byl jsem podělanej, že ucítím jak mi lékaři strkají hadičky do všech tělesných otvorů... Nebo ještě hůř, že se propadám do pekla.

Jenže jsem přistál v něčem měkkém. Pokud tedy může něco nehmotného přistát v něčem nehmotném. Kolem mně vířilo tisíce slov, myšlenek, obrazů, vzpomínek ale... nebyly moje! Otevřel jsem oči a zjistil, že se na svět dívám jinýma očima. Očima bytosti, která je nezkažená, čistá jako padlej sníh a... a ženská! Fuj! Tohle je tedy trest za můj hříšnej život?!!!

Joane drž hubu.

Já si tě nevybral!!

Asi jsem byl poslán na převýchovu. Ať je ten nahoře (nebo dole) kdokoli, nedá se mu upřít smysl pro humor. Tahle bytost je můj naprostý opak. Ale už si to tu pomalu uzpůsobuju k obrazu svému. Možná to mělo být jinak a já se měl přizpůsobit ale... je to už fuk.

Jmenuje se Venom. A jenom díky mně se naučila posílat lidi stylově do prdele.

A teď ti rozšířím kulturní obzory o další yaoi!
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Evil Industries Evil Industries | Web | 7. listopadu 2010 v 20:09 | Reagovat

musím říct, že lepší životopis jsem ještě nečetla :D bravo :-)

2 Venom Havránka Venom Havránka | E-mail | Web | 7. listopadu 2010 v 20:20 | Reagovat

[1]: Děkuji, sám ďábel mi ho našeptával...

3 Nika Caesaris Nika Caesaris | Web | 8. listopadu 2010 v 12:10 | Reagovat

Tak tuhle pointu jsem nečekala. Něco perfektního, co něco tak primitivního, jako je člověk, vymyslet nemůže.

4 Redmoony Redmoony | E-mail | 8. listopadu 2010 v 16:19 | Reagovat

Ten konec mě dostal xD smekám.. je to perfektní ;-)

5 Miyu Yoshioko Miyu Yoshioko | E-mail | Web | 8. listopadu 2010 v 19:52 | Reagovat

Já chci taky vlastního člověka v hlavě ^^ :D

6 Ziky Ziky | E-mail | Web | 8. listopadu 2010 v 20:23 | Reagovat

Dokonalé. A pobavující x) Venome, vážně smekám. Určitým částím jsem se neodolala nezasmát x)

7 Keiko Keiko | Web | 12. listopadu 2010 v 18:19 | Reagovat

Muheheh, proč jsem juen měla od začátku tušení, že je to o Joanovi?XD

8 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 14. listopadu 2010 v 18:50 | Reagovat

Ehem Venomku...občas mám dojem že se z tebe stává Sopor Aeternus, jen s tím rozdílem že seš ženská a rozhodně nikdy nebudeš asexuální :-D

9 Safi Safi | Web | 25. listopadu 2010 v 23:23 | Reagovat

dobře ty Venome

10 Lúmenn Lúmenn | Web | 30. listopadu 2010 v 21:05 | Reagovat

Tvoje povídka mi právě vnukla nápad na tu moji, i když jsou každá o něčem úplně jiném! Juch! Děkuju:)
A ať se vyjádřím taky k povídce - objevit se v hlavě nějakýho šílenýho homosexuála, asi taky neskáču radostí do stropu, takže Joanovi docela rozumím a že ho pozdravuju:D

11 Venom Venom | E-mail | Web | 1. prosince 2010 v 19:11 | Reagovat

[10]: Je mi ctí že mohu být inspirací, i když se trochu děsím, co si z tohohle odneseš :-D

Joanovi vyřízeno. Cosi si brblá...

12 Cady &  Enemy Cady & Enemy | Web | 2. prosince 2010 v 13:30 | Reagovat

Konečně víme o panu Joanovi v tvé hlavě něco víc... a líbí se nám to :D :-)

13 Osloušek Dušan Osloušek Dušan | Web | 9. března 2011 v 13:42 | Reagovat

Palec nahoru. Tohle je vážně strašně vydařené! ;-)

14 Aria Aria | Web | 6. července 2011 v 12:51 | Reagovat

Opravdu zážitek, dostalo mně to do kolen :-D

15 Niviat Niviat | Web | 17. srpna 2011 v 20:17 | Reagovat

Úžasně schizofrenní, skvěle napsáno. Život je jedna velká ironie a osud jakbysmet. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!