Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Hello Mr. Stereotyp

6. listopadu 2010 v 17:27 | Venom |  Havraní Skřeky

Se spolužákem jsme rozebírali strach, který máme společný. Nejen my dva. Dalo by se říct, že se jedná o problém globální. Asi to znáte. Jednoho rána se probudíte, fungujete jako předem naprogramovaný robot a dojde vám, že nečekán nezván se stavil na návštěvu pan Stereotyp.

Když už mu nemůžu zabouchnout dveře před nosem, zkusím s ním vyjít tak, aby byl maximálně znechucený.
,, Hej pane Stereotyp, nemám čas na vaše řeči. Musím si nalakovat nehty. A pochopte, že je to velmi důležité a NEDĚLÁM TO KAŽDÝ DEN.''

,, Velmi si nevážím vaší nabídky doprovodit mne domů, radši si zajdu a půjdu parkem.''

,, Opravdu nestojím o tu hnusnou bagetu, kterou mi nutíte každý den pane Stereotyp. Jdu si koupit sójový rohlík, kus sýra a něco, co se bude tvářit lépe než vy.''

,, Ano, jsem v práci pane Stereotyp a jen se smějte. Humor vás přejde v okamžiku, kdy si dám nohy na stůl a budu se kochat výhledem na červánky. Dnes je obloha úplně jiná než byla kdy jindy.''

,, Opravdu se mi snažíte vymluvit mé oblečení. Co se vám nelíbí na fialových kalhotách, růžové palestině a křiklavě oranžovém svetru? Málem bych zapomněla na ty úchylně barevné gumičky do vlasů... máte pravdu.''

,, Dnes žádné sezení u internetu, pustím si film. Že to není váš šálek čaje, je VÁŠ problém.''

,, Opravdu ještě nevím, jestli volný den prospím, popřípadě nechám své kroky bloudit tam, kde ještě nebyly a nebo budu poslouchat jednu oblíbenou písničku stále dokola až do vašeho úplného zblbnutí...''

,, Je mi líto, nemám čas s vámi rozprávět na téma stereotyp. Myslíte si snad, že jste středobod mého vesmíru? Ne, dnes budu myslet výhradně na yaoi.''

Jednoduše se mi osvědčilo své problémy pojmenovat, dát jim reálnou podobu a poté je naprosto ignorovat tak, jak si zaslouží. Přeci jen... člověka z masa a kostí dokážete setřít lépe, než jakéhosi nehmotného démona, který nad vámi visí jako Damoklův meč, celý chtivý dostat vás do spárů.

Chápu, že nemůžete každý den zažít něco úžasného. Nemůžete každý den jet na výlet s partou kámošů, neznámo kam. Nemůžete se stát Oldou Šetrným a hrát si s indiány. Není možné se každý večer ztřískat jako dobytek, označit stromy v álejích a domů se plazit po čtyřech a za světla, jako každý slušný člověk. Každý den nemůžete prosedět s knihou, popřípadě ho strávit sledováním filmů, nebo vyráběním dekoračních lapačů prachu.

A proč taky?

Kdybyste mohli... nebyl by to konec konců stereotyp?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Es Es | Web | 6. listopadu 2010 v 17:41 | Reagovat

Máš pravdu. Nenávidim streotyp, nenávidim den, kdy jsem si uvědomila, že ůj život j stereotyp'

2 Jana Jana | Web | 6. listopadu 2010 v 17:52 | Reagovat

neznám nikoho, čí život by nebyl stereotip a s lítostí musím uznat, že i ten můj je, ale jsem děsně líná s tím něco dělat, vlastně mi to nejspíš vyhovuje

3 Týna.MAT Týna.MAT | Web | 6. listopadu 2010 v 18:11 | Reagovat

Nemám ráda stereotip.. :/

4 Nika Caesaris Nika Caesaris | Web | 6. listopadu 2010 v 19:54 | Reagovat

Často, když jsem si s někým povídala, přišlo mi zvláštní, že se ostatní diví tomu, že toho mám vždycky tolik co říct, aniž by to byla nuda. Už asi vím, čím to je. Nežiju stereotypem.

5 niaiserie niaiserie | Web | 6. listopadu 2010 v 21:07 | Reagovat

Ro, že žijem neuveriteľným stereotypom, som si uvedomila naplno (čiastočne už aj predtým) vtedy, keď sme si mali rozvrhnúť čas. Jeden deň za druhým.
Najviac sa tam objavovalo opakovacie znamienko.

Teraz sa snažím robiť také veci, ktoré len tak nerobím. Asi to tým neporazím, ale je to lepší pocit (:

6 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 6. listopadu 2010 v 22:05 | Reagovat

Stereotyp je fakt na dvě věci. O to víc když si na intru, a tvé vychovatelky si v něm přímo libují. Snídaně, oběd, svačina, večeře - vše na čas. Za ty tři roky pobytu tam ti dokážu vyjmenovat v jaké časy a dny se konají skupinové schůzky, generální úklidy a kroužky. Dokonce i hlášení v rozhlase je vždy překvapivě stejné - a to je pozdvižení když se dáma s mikrofonem překne a místo "svačina" vypustí do éteru "večeře".

7 Evil Industries Evil Industries | Web | 6. listopadu 2010 v 22:50 | Reagovat

zabít stereotyp.. vím, že žiji ve stereotypu.. ale já bych ony činnosti, které se opakují neměnně každý den, jsou jen pouhé smrtelné závislosti (a že jich není málo) závislosti bych do stereotypu nepočítala :D

8 Keiko-chan Keiko-chan | Web | 6. listopadu 2010 v 22:52 | Reagovat

Minimálně tak rok byl můj život naprostý stereotyp. Nevěděla jsme proč, cítila jsem se jako duch. Chodit do školy, chodit ze školy, učit se. Pak jsem potkala někoho, kdo to změnil. Uvědomila jsem si, že jsem byla zombie. Proto chodím na Zombiewalk. Každý týden si načmárám na ruku něco jiného, jinou postavičku, jinou frázi z filmu, nad kterými se ostatní dříve pozastavovali, ale už si na to zvykli. Jsem živá. Úchylničím s kamarádčinými vlasy. Nosím oblečení, na které mám zrovna náladu. Když se mi chce se projít, projdu se. Učím se japonsky. Učím se švédsky. *Vlastně ta "učitelka" má děsně sexy hlas, což dost přispělo mému zápalu pro tento jazyk* Sice toho moc nezvládám dobrodružného se školou a tak, ale aspoň se snažím.

9 Keiko-chan Keiko-chan | 6. listopadu 2010 v 22:55 | Reagovat

[6]:To bych nesnášela. Ještěže na intru si vyvařujeme sami. Sice s mým kuchařským uměním jsem na bodu mrazu, takže jsem někdy o suchým chlebu, ale jsem na to zvyklá už odmalička, páč máma chodila pozdě z práce a táta mi přines akorát tak dva rohlíkyX)

10 Sikar Sikar | Web | 7. listopadu 2010 v 12:33 | Reagovat

Poslědní dva a půl roku jsem žil v časové smyčce. Trochu stereotypní.

Teď mi nastal nový stereotyp. Až podezřele rychle jsem si na něj zvykl a marně přemýšlím, jestli je to normální

11 Hubert Hubert | Web | 7. listopadu 2010 v 13:49 | Reagovat

Podle mě existuje nemalé procento lidí, kteří ten stereotyp od života přímo vyžadují. A takový člověk může být s tímto stavem spokojený. Má svoje návyky, které den co den dodržuje a ani mu nepřipadá že by v jeho životě stereotyp byl. Prostě ho nevnímá.
Já vzhledem ke své problémové povaze stereotypem rozhodně netrpím. Protože zastávám názor, že když už se člověk narodil, tak by měl žít zábavně a neobvykle. Jinak to nemá smysl...

12 LizzE LizzE | Web | 7. listopadu 2010 v 15:21 | Reagovat

Občas se do života vkrade stereotyp, ale vždy se dá udělat něco, co ten stereotyp zničí. A ty možnosti krásně popisuješ v článku. ;-)
Když jsem začla pociťovat ve svém životě stereotyp, zřídila jsem se kartičku do knihovny a začla dělat věc, které jsem se dlouho nevěnovala - číst. Také jsem si stáhla filmy. Vždy se dá domluvit se se starým přítelem a vyrazit ven, vždy se dá dělat něco, co ten stereotyp rozbije. Stačí chtít ;-)

Fajn článek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!