Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Well if you wanted honesty...

12. října 2010 v 19:13 | Venom |  Deník
goodbye.gif
Jen co jsem nastavila nový design, řekla jsem si, že kašlu na všechny. Kašlu na útoky jistých oduševnělých, správných a psychicky vyrovnaných jedinců. Kašlu na to, že po kliknutí na můj cyberprostor většinu lidí napadne, že patří nejspíš depkoidnímu emařovi. Chtěla jsem začít jinak a upřímněji. A mám-li být upřímná, koulí se mi po tvářích slzy jako hrachy.

Byla jsem svědkem vraždy. Přišlo pět chlapů v pracovním oděvu a pár metrů od mýho stánku se pustili do práce. Křičela jsem na něj ať uteče, ale on stál na místě. Vlastně neměl kam utéct. A oni ho zabili. Rozřezali ho zaživa na kusy motorovýma pilama. S jeho končetinami si pohazovali s úsměvem, jako by neviděli co dělají. Vymlátili z něj co se dalo, vyrvali mu vnitřnosti z... půdy.

Byl to MŮJ keř, to první co jsem vídávala každý ráno po vystoupení z metra. To poslední co jsem míjela, když jsem večer zamykala a šla domů. Byl to keř, na který jsem ještě nedávno odložila rudou, mírně povadlou růži, aby mu slušela.

Nevím jestli jsem psychicky labilní, když jsem v práci začala naférovku nepokrytě řvát. Znali jsme se půl roku, zvykli jsme si na sebe. Ten malej kousek zeleně prý mají zastavět. Hned za stánkem mám plochu pokrytou trávou a snad stokrát jsem si představovala, jak super by bylo lehnout si do ní a celej den jen zírat na oblohu a ne bejt zavřená v tý odporný plechovce, které se říká stánek. Kdykoli se po ní procházím, dávám pozor, abych nezašlápla ani jednu sedmikrásku. Oni si s tím hlavu nelámali.

Ještě tu zůstalo pár stromů. Jestli se dočkám toho až je porazí, tak budu opravdu potřebovat psychiatra. Ale hlavně když budou mít pipiny jako Myslivcová a Sadness kde utrácet prachy svých rodičů. Hurá. Nic jiného než obchodní centrum přece nechceme. Na co stromy? Na dřevo. Jinak musíme všechno dobrý sežrat, nasyslit si a pak zase rozhazovat a plýtvat. To jsme my lidi! Ne já nejsem člověk! Odmítám to! Jsem havran, kterej nemůže lítat.

Tahle věc mě sebrala. A ta nová písnička od My Chemical Romance taky. Je tolik jiná a stejně tak pěkná, že mi to vehnalo slzy do očí. Už zase. Nikdy bych neměla žít s umělcem, nebo bych brečela nad každým jeho výtvorem.

Něco se tu děje. Ještě nevím co, ale bude to velký. Odehrává se změna. Hořím. Ale jestlipak i havrani vstávají z popela?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ziky O. Ziky O. | E-mail | Web | 12. října 2010 v 19:43 | Reagovat

Jestliže vedou Venomovský život, pak vstanou x)

2 Rabe Rabe | Web | 12. října 2010 v 20:06 | Reagovat

chudák keř, dneska kácí úplně všechno a je jim jedno jestli je to třeba poslední kousek zeleně ve městě, no hlavně že jde vývoj stále dopředu :-!

3 Sikar Sikar | Web | 12. října 2010 v 20:26 | Reagovat

A co jsem měl kdysi říkat já, když mi zrušili a zastavěli celé kukuřičné pole!

4 Evil Industries Evil Industries | Web | 12. října 2010 v 21:14 | Reagovat

když pokáceli naše vánoční smrky na zastávce v naší Černý díře, nevěřila jsem tomu.. když jsem na tu zastávku přišla a tam jenom spousta jehličí a holý pařezy.. hysterák jax vině.. radši dávám přednost stromům než lidem.. stromy mají duši, to se o všech lidech říct nedá..

5 Mrs.Kakao Mrs.Kakao | E-mail | Web | 12. října 2010 v 21:24 | Reagovat

Mám ráda tvoje uvažování a tvoje myšlenky oO Zvláštním způsobem tě odbivuju oO

Ta písnička je jiná.. Úplně jiná než MCR dřív. Je to MCR styl jinýho druhu a přitom mi připadá že to jsou pořád oni a nezměnili se..

6 Lucik Lucik | Web | 13. října 2010 v 18:51 | Reagovat

Ahoj hledám všechny příznivce metalové hudby. Můj blog se bude rozšiřovat tak hledám nějaké stejné lidi :)
Jsi mezi nima? Tak napiš dík :) 8-O

7 Hubert Hubert | Web | 14. října 2010 v 17:07 | Reagovat

Zvláštní... taky jsem si už přečetl v mailu, že podle toho co mám za blog, jsem depkoidní emař. CHA CHA CHA zrovna já, člověk kterej nezažil normální blbou depresi!
Jinak už se nemůžu dočkat s čím příjdeš příště. Krásně totiž dokážeš popsat své pocity, i když bývají nepříjemný.

8 Lúmenn Lúmenn | Web | 19. října 2010 v 18:26 | Reagovat

Nedávno jsem zažila něco podobnýho, pokáceli Dvojčata, dva nádherný srostlý stromy u nás v parku. Byli to přátelé, pod kter jsem se utíkala schovat, když mi bylo smutno. A oni je zabili...krásné zdravé stromy, živé a plné sil. Teď po nich zbyl jen smutný pařez, pod jehož stín se už schovat nemůžu...taky jsem je obrečela. A nestydím se za to.

9 Keiko-chan Keiko-chan | Web | 24. října 2010 v 12:22 | Reagovat

Nemůžu se dočkat, až vydají nové album. A jinak upřímnou soustrast. Keep running!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!