Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Svatej pokoj

16. října 2010 v 9:11 | Venom |  Havraní Skřeky

Hřbitov je instituce, kde jsou si opravdu všichni rovni. Dva metry pod zemí.

Jako správnej zlometalogothic bych tu měla napsat něco ve stylu: miluju hřbitovy, skvěle se tam obcuje se Satanem. No zůstaneme u první části té věty.

Já skutečně miluju hřbitovy.

Tajemná místa, kde cítíte, že to pod povrchem žije. Žije rozkladem a červy... No nebudu vás strašit. V dnešní době je v módě kremace a tak je černej hrobař bez práce. Když máte zájem o hřbitůvek, jdete nejspíš na ten, který má punc památky, takže i kdyby někdo z vás čistě teoreticky hrabal a hrabal, nalezne jen čistě obrané kosti. Důvody jsou prosté. Potřebujeme nákupní centra, továrny, prostory pro kanceláře a tak ušetříme místo tím, že vyletíme komínem.

How romantic.

Měla jsem se dát na architekta. Byla bych jediná, kdo by navrhoval nové budovy v gothickém stylu. Člověka, kterej do historické části stověžaté matičky napasuje mrakodrap, bych nechala popravit za absenci vkusu a znásilnění tajemné atmosféry.

Stejně tak mají hřbitovy něco do sebe. Pokud se procházíte mezi náhrobky, přijdou vám vaše starosti najednou poněkud zbytečný. Vlastně - co je fuk těm pod zemí, může být jedno i vám. Pokud vás daný problém k těmto lidem nepřibližuje více než je vám milo. Nebo chcete-li: Dokud nejde o život, jde o...

Co náhrobní kámen, to umělecké dílo. Kříže, andělé, busty, mramor, zdobené písmo... Nejsem morbidní, na hřbitově je pokaždé co obdivovat. Stojí za to, jít se naň občas projít, a nebát se duchů. Protože ruku na srdce... kdyby z vás byl duch, nestrašili byste raději své příbuzné, popřípadě na místě, kde jste zemřeli? Inu i tohle je věc osobních preferencí... Pokud mi to osud dopřeje, dám po své smrti znamení, že mě smysl pro černý humor neopustil. Všichni to pocítí...

Nedoporučuju chodit na hřbitov teď, když se slaví Dušičky. Protože zatímco mrtvý ti neublíží, živí vam jakživi svatý pokoj nedají.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Babe Babe | Web | 16. října 2010 v 9:27 | Reagovat

jůů :D mě se nejvíc líbej olšanské hřbitovi, neda až na ty živý, ty to kazej. Na "dušičky" mi nevaděj, protože takto podporují pohanské tradice :P :D

2 Rabe Rabe | Web | 16. října 2010 v 9:33 | Reagovat

hřbitov je krásné místo, škoda že nejsi tím architektem, nechala bych si u tebe navrhnout gotický dům :-D co by však bylo zvláštní a velmi zajímavé - gotický kaufland :-D

3 Sue Sue | Web | 16. října 2010 v 9:47 | Reagovat

Myslím že tí čo sa neviem ako strašne boja cintorínu nevedia čo je strach... na cintoríne je vždy tak pekne a tak ticho... chodím tam račej ako do parku :)

4 Evil Industries Evil Industries | Web | 16. října 2010 v 15:10 | Reagovat

hřbitov = umění

5 Sikar Sikar | Web | 16. října 2010 v 18:09 | Reagovat

a kapitola sama o sobě jsou židovské hřbitovy... normálně je sbírám, snažím se projít si všechny, o nichž zjistím.

6 Mrs.Kakao Mrs.Kakao | E-mail | Web | 16. října 2010 v 18:56 | Reagovat

Moje máma pracuje na hřbitově, jednou mě posadila do elektromobilu a ukázala mi tu největší hrobku co tam byla ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!