Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Díky, čau a vypadni!

17. října 2010 v 9:44 | Venom |  Tvorba
Opět něco zvrácené tvorby. Dostavila se inspirace, dostavila se minulost. Neřešit.


Kolik je to let, co jsme se potkali? Dva naprosto rozdílní lidé, co si ze začátku byli cizí asi jak růže a revolver. Později známí, kamarádi, nerozluční přátelé, možná něco víc? Je to tak jasný a zřejmý? Nevím. Tenkrát to nebylo důležitý. Byli jsme mladí. Nestarali jsme se. Žili okamžikem.

Jak dlouho mi trvalo pochopit, že se neděláš tak přehnaně milá, aby sis všechny omotala kolem prstu? Že si na nic nehraješ? Že jsi vlastně pořád nezáludný malý dítě? Nebo bylo moje tušení nakonec správný? To není můj styl nechat se oblbnout krásnejma očima! Ale stalo se to vůbec? Jsem to já ten rebel, nebo ty?

Ty začátky... těžší než si dovedeš přestavit. Stydím za to odsuzování. Ale byla jsi tak provokativní. Nemáš o tom dodnes ani tušení. A než to přiznat, to se radši nechám zastřelit. Je to dílo tvé manipulace?

A bylo hůř. Teprve když jsme byli v opravdovém průseru, jsme pochopili, že máme něco společné. A to pouto mezi náma se nedalo zrušit. To už spíš nevyjde slunce, než aby nás něco rozdělilo. Když jsi byla poblíž, neopouštěla mě síla smát se všem problémům světa do ksichtu. Protiklady se přitahují. Slyšela jsi tu explozi? Dodnes mám v sobě po tom výbuchu prázdnou díru, kterou nezaplní ani drogy ani chlast.

Proč jsme to dělali? Na co jsme si hráli? Bavilo nás šokovat okolí a přitom se skrývat? Překročili jsme únosné hranice? Ale kde vlastně byly? Všimli jsme si v tý rychlosti? Do čeho jsme se řítili? Jestli do záhuby, tak proč nejsme mrtví? Proč si žiješ svůj život? Bylo mi souzeno umřít za dva lidi najednou? Jen aby sis nemusela nic vyčítat? Jsem to já kdo nese vinu? A jenom já se budu smažit v pekle?

Když jsi tu byla, nenapadlo mě, že se ještě někdy budu něčeho bát. Teď se třesu, ale ty nesmíš mít tušení. Jdi. Táhni si žít svůj dokonalej život. Ale stejně mi budeš chybět. Každej den víc. Jsem existence k uzoufání.

Dodnes znám nazpaměť tvoje sny, tvoje strachy. A přitom nemáš ani tušení co jsem zač. Změnila jsi mě. Uvědomuješ si to? Jestli ano, stejně nemám sílu tě proklít.

Co se to stalo? Chtělo se mi unést nevěstu. Byla coura nebo anděl? Vidím to zkresleně jen já?

Zatraceně, ty mrcho.

Já tě snad milovala?
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 17. října 2010 v 10:11 | Reagovat

Růže a revolver... checht, to je narážka jak noha.

Hmm, jinak zajímavá pocitovka, kterou bych osobně stylově nazval "WTF monolog"

2 Venom, Havránka Venom, Havránka | E-mail | Web | 17. října 2010 v 10:34 | Reagovat

[1]: Narážka? Tím nebylo myšleno vůbec nic :-D

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 17. října 2010 v 17:20 | Reagovat

Marně hledám emotikon, který bych sem vložil.
Fakt.

4 m. m. | Web | 17. října 2010 v 18:30 | Reagovat

Moc se mi líbí ta část s umřením za dva najednou. Cítím se stejně.

5 Keiko-chan Keiko-chan | Web | 24. října 2010 v 12:02 | Reagovat

Místy mi to připomíná můj vztah s jednou...holkou...zajímavý Venom, asi budu mít zase na chvilku nad čím uvažovatXD

6 Lúmenn Lúmenn | Web | 27. října 2010 v 18:46 | Reagovat

Cynický, smutný, krutý, ze života... povedlo se Venomku, ale kurva kolik je tam tvý duše a kolik je jenom příběh?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!