Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Nevázanost, vítězství zdravého šílenství, apatie, lhostejnost, zhýralost...

23. července 2010 v 11:23 | Venom |  Deník
bullet
Můj život se začal houpat v hodně divným rytmu. Pochybuju, že někoho bude zajímat rozpad původní osoby, kterou Venom byla, někdy i byl a zrod jakéhosi hermafrodita, jehož oblíbenou hláškou pokud ho někdo sere jest: "Vykuř mi." Zdali je co nebo není co, nechme na fantazii laskavého čtenáře.

Kdybych se totiž neráčila zbláznit, musela bych se už dávno zbláznit.

Vyrostla jsem z naivity, nevěřím na pohádky a kdyby mi někdo řekl, že za půl hodiny zasáhne Zemi obrovský meteorit a nikdo nemá sebemenší šanci na přežití, asi bych si zapálila cigáro, objednala poslední pivo a s poťouchlým úsměvem sledovala okolní paniku. Možná bych se zkoksovala, protože už by to bylo beztak jedno. Možná bych zkusila vykrást banku... nevím.

Někdo by možná řekl, že jsem upadla do stereotypu a pracovního procesu. Že jsem spořádaný občan produkující statky, či služby. Není to tak. Mám pocit, že žiju dvě reality. Zatímco sedím, do vakua čumím, v mozku vznikají divné chemické reakce a v alternativní realitě provozuju strašné věci.

Objevuju nové vlastnosti svého egoistického já, netuším kde se to ve mně vzalo. Dalo by se říct, že před nikým nic netajím a jestli dokážu něčím odzbrojit, je to právě přiznání barvy. Ano, sedím u toho pc nahá a je mi to šumafuk, váš problém (teď kecám dobře no). Nicméně naproti nám vyrostl hotel. Kdysi se člověk hlídal, zda se nepromenáduje v rouše Evině po svém pokoji a nemá rozsvíceno. Nakonec ale zjistíte, že je to jedno, protože ti cizinci vás stejně nikdy víc v životě neuvidí. Navíc má ten hotélek bezdrátové připojení na net, takže toleruju tlusté, rozeřvané italy, svékající se do naha a vystavující svou tlustou prdel do oken. Naštěstí to nedělali schválně. Nemohli tušit, že v protějším okně, skrytý v pološeru nad nimi tiše bleje Venom. Od té doby se tam bojím podívat, ale co já vím. Třeba tam jednou bude ital štíhlý, krásný a vhodně otočený. Se svým štěstím spíš uvidím mimozemšťana.

Můj hudební vkus už taky není to temné co býval. Totiž ani by mě nenapadlo zanevřít na někoho z těch rozkošných stampů co vídíte na levoboku ale vedle punku, metalu a různých přípon před slovem rock, se přidaly žánry, za které by se styděl možná i člověk neandrtálský. Och ne. Hip hop neposlouchám, stále ještě mluvím o hudbě.

Pink byla o 20 decibelů hlasitější. Mě sere, že jsem na její konzert nemohla, ale po této zprávě jsem se škodolibě řehtala lidem, kteří si ten virválek užili i proti své vůli. Nevděčníci. Co já bych za to dala. Nevím proč, zaškatulkovala jsem si toto do šuplíčku dobrých zpráv. Znamená to, že jsem hajzl?

Občas se usmívám na lidi a nejraději je viděla s kudlou v zádech. Rozdávám úsměvy, vyjadřuju podporu, poradím... a doufám, že se mi to jednou vrátí. Vážně. Šířím kolem sebe tolik lásky, až je to neúnosné. V mozku si přitom představuju, jaké by bylo popadnout samopal a všechno kolem vystřílet, neboť větší množství lidí mi vadí. V metru mám sto chutí zařvat, že jsem sebevražedný atentátník a kdo se mě dotkne, tak TO odpálí. Ta blonďatá čúza na podpatkách mě zdržuje a kvůli ní mi ujede tramvaj... hejbni tou zadnicí sakra! Krucinál parchanti uřvaní... jak můžou ty spratky dát do vozíku v botách když se v tom vozí žrádlo? Měli to uvázat venku u sloupu, vždyť je to horší než čokl... Ano, jste roztomilý heterácký pár, možná až k zeblití, ale tyhle prasárny si nechte na doma a neee opravdu nemusíte jít vedle sebe v téhle zasraně úzké uličce když potřebuju projít!!!!!

A pak vedu sama se sebou dialog. Jeden hlas říká - vrať se do hrobu, druhý přesvědčuje, že jsem dokonalost sama.

Jen doufám, že to na mně není poznat...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. července 2010 v 11:33 | Reagovat

hlavně když jedeš na vítězné vlně!

2 Bels Bels | Web | 23. července 2010 v 11:56 | Reagovat

Docela jsem se smála u tohoto článku. Vděla jsem v něm trochu i sebe. Lidi se mění, já mám někdy až depku z představy, jaká jsem byla dřív slušná a hodná a jaký ze mě vyrostlo sprostý egoistický prase, co se věčně usmívá, aby mělo klid a v hlavě s imaginární postavou pomlouvá lidi kolem sebe. 8-O

3 femalerat femalerat | Web | 23. července 2010 v 12:11 | Reagovat

:D jak již pravila Bels taky se v tomto článku krapet poznávám. a pravdu mě rozesmával ten poslední dstavec :) super,

4 m. m. | Web | 23. července 2010 v 12:16 | Reagovat

Tahle nesnášenlivost k lidem bude asi nějakej generační problém, protože u mě už se projevuje pěknejch pár let. Nejhorší je to u smradlavejch bezďáků, somráků, vřískajících hysterickejch dětí a ignorantů, co neuměj používat tlačítko v metru. Co se mi v těch chvílích odehrává v hlavě, to by cenzurou neprošlo. Vraždit, rozčtvrtit, mlátit kladivem do ksichtu, strčit ze schodů! Taky jsem čím dál tím škodolibější a když slyším, že se někomu něco stalo, za což si nejspíš mohl sám, mám z toho nevýslovnou radost.

Svět je prostě divnej a my si asi potřebujeme vypěstovat nějakou obranu proti tomu, co se v něm děje. Někdo nasadí apatii a je mu to jedno, někdo protestuje a bouří se a někdo si holt užívá pomsty v myšlenkách.

5 Kira Seigi Kira Seigi | Web | 23. července 2010 v 12:19 | Reagovat

Docela zajmavý článek ti řeknu, jsem se docela pobavila xD.
Nechtěla bych se dívat na nahej tlustej zadek z okna, asi by mě trefilo xDDD

6 Jana Jana | Web | 23. července 2010 v 12:19 | Reagovat

U některých částí jsem se nemohla ubránit smíchu. Ač představa, že do lidí střílím samopalem mě taky napadá. Obzvlášť, když je kolem mě hromada lídí, kterí na mě čumí, jako bych byla mimozemšťan. To je tak těžký si mě nevšímat?

7 Wicky Envy Leviathan Wicky Envy Leviathan | Web | 23. července 2010 v 13:06 | Reagovat

XDDD Ahooooooj~ XDD Whoaaa fakt dobre sa mi cital tvoj clanok.XD Musim uznat ze ja mam tiez podobne pocity XD noooo ale ja ich neviem zo seba dostat formou pisania,tak pardon za zbytocny koment.

8 Venom Venom | E-mail | Web | 23. července 2010 v 14:21 | Reagovat

[1]: Otázka je jak dlouho to ještě bude trvat...

[2]: Buď je člověk egoistický sobec, nebo chudák, kterej na sobě nechá dříví štípat. Dopadly jsme dobře.

[3]: Není to spíš k pláči? :-D

[4]: Jo! Dík za připomenutí. Ti ignoranti co neumí zmáčknout tlačítko v metru, stojí přede dveřma a nenechaj lidi vystoupit mě taky dokážou vykroutit do vysokejch otáček..

[5]: Mě netrefilo... já zůstala stát v šoku a pak mi málem praskly brýle.

[6]: Kamkoliv vlezu tak lidi čuměj. Nezáleží co mám na sobě, jak jsem nalíčená, prostě čumí. To se mi otevírá nůž v kapse aby měli důvod čumět.

[7]: Nemyslím, vcelku byl pochvalný takže děkuji tobě i všem ostatním :-)

9 Cirrat Cirrat | Web | 23. července 2010 v 16:49 | Reagovat

Třetí odstavec odspoda znám velmi důvěrně. Člověk se časem akorát zlepší v poznávání toho, kdy to ještě může zakrýt natolik, aby fungoval mezi ostatníma, a kdy je potřeba se klidit, schovat, odstranit se ze společnosti - a pověsit na pomyslné dveře velkou ceduli "kdo sem vleze, toho sežeru". A pak už jen zlomyslně čekat, protože se vždycky najde alespoň jeden kretén, který se přijde zeptat, proč máš na dveřích tu ceduli...

10 Sikar Sikar | Web | 24. července 2010 v 17:38 | Reagovat

HELL YEAH

11 Storyteller Storyteller | Web | 24. července 2010 v 23:12 | Reagovat

Hm, tomu se říká profesionální nasranost. Úplně žeru, jak tady skvěle popisuješ svou nenávist. :-D

12 petí petí | Web | 25. července 2010 v 16:36 | Reagovat

no...co dodat...takhle to má občas každej ;)

13 Lúmenn Lúmenn | Web | 26. července 2010 v 21:06 | Reagovat

To bude tím létem, leze na mozek všem a co tě běžně nesere tě te´d doslova nasírá. A s tím meteoritem bych začla šukačkou, pokračovala cigárem a zakončila bych to pár panáky rumu - snad se to všecko dá do půl hoďky stihnout:D

14 without_identity without_identity | Web | 30. července 2010 v 0:57 | Reagovat

sú dni kedy mi také veci nevadia a nič mi nevadí ale aj také kedy ľudia okolo ani netušia aké majú šťastie že nemám žiadnu zbraň... ten meteorit na nich!

15 Aailyyn Aailyyn | Web | 31. července 2010 v 14:15 | Reagovat

Já bych řekla, že je to docela normální stav, co potká občas každýho. Jsem divná? :-)

16 Fantaghira Fantaghira | Web | 31. července 2010 v 16:35 | Reagovat

Mívám podobné pocity. Jakmile se octnu v davu, mám chuť křičet, mlátit, střílet! Nejhorší jsou malí uřvaní parchanti, ty bych nejradši chytla za jejich křehký krček a zlomila jim ho. Občas už mám všeho tak plné zuby, že mě rozčílí každý hlasitější zvuk. Ještě, že bydlím na vesnici :D
Super článek a super blog! :-) ;-)

17 The The | Web | 4. srpna 2010 v 12:45 | Reagovat

Předpokládám, že se mnou bude něco špatně, když mě víc jak polovina vystihuje, což? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!