Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Toulavý Klaun

30. května 2010 v 8:56 | Venom |  Tvorba
fly away
Jednou mě jistá osoba donutila k zamyšlení. Sice si to nepřečte, ale je to věnováno jí. Důraz kladen na stručnost, protože rozepsat se je největší zabiják mých pavýtvorů.

Už zdálky by bylo možné zaslechnout jemné cinkání rolniček, ale bylo by nutné zadržet dech a být naprosto zticha. K městu se blížila postavička ve vytahaném a křiklavě barevném oblečení. Měla křídově bílý obličej a levé oko dozdobeno černým kosočtvercem, sahajícím přes půl obličeje. Dále vlastnila obrovský červený nos a jiskrné oči orámováné černou škraboškou. Krátce střižené tmavé vlasy, pečlivě učesané se ke komickému výjevu skoro nehodily. I ústa byla černě nalíčena, tak aby pořád vypadala usměvavě.

Postava se pohybovala šmajdavým krokem, byla shrbená a tenkým hláskem si cosi brmlala pod vousy. Možná nadávala na příšerné horko, které bylo v kostýmu přímo nesnesitelné. Kostým je vznešené slovo však pro něco, co připomíná spíše kousky barevných látek, náhodně sešitých k sobě. Nenašli byste na něm dokonce ani stejný knoflík.

Klaun zalovil ve svém ranečku, vytáhl lahev a napil se z poslední zásoby vody, kterou měl sebou. Zalovil rukou hlouběji, ale vyjma míčků, líčidel, karet, a psacích potřeb nenašel nic jiného. I když přece jen! Na dně se válela téměř rozdrobená žemle. Klaun ji rychle zhltl, měl hrozný hlad. Pochopitelně ho těch pár drobečků nemohlo zasytit. Co naplat, bude se muset dát opět do práce.

Přidal do kroku a již brzy se ocitl v samotném srdci městečka. Prošel tržištěm a nic si nevšímal lidí, kteří na něj podivně zírali. Brzo došel na malé náměstí a kousek od kašny začal s přípravou svého vystoupení. Ta spočívala v tom, že ze záhybů šíleného oblečení vytáhl flétnu a začal hrát. Kdo zaslechl ty tóny, byl upoután chytlavou melodií, jež plynule přecházela v dur i v mol. Chvíli vám z ní bylo do smíchu, o pár okamžiků zase do pláče. Když se klaunovi zdálo, že zaujal dost lidí, přestal hrát a uklonil se publiku. Zpoza zad hbitě vyčaroval klobouk a ještě hbitěji z něj vytáhl maličké kotě, které věnoval mladé ženě stojící opodál. Jestliže někoho neuchvátil zvuk jeho flétny, který stále zněl lidem v uších tak klaunova rychlost určitě. Diváci se nestačili vzpamatovat a už následovaly další čáry.

Klaun dokázal pokaždé uhodnout kartu, kterou si dobrovolník z publika vytáhl. Uměl z nich dokonce věštit budoucnost, ale i přesnou minulost tazatele. Nezůstal však jen u karet, byl to mistr v žonglování s různými předměty. Zvládal kousky, za které by se nestyděl zkušený akrobat. Tu něco zazpíval, tu zavtipkoval a nenašel by se člověk, kterého nedokázal pobavit. Dětem skládal z papíru jakékoli zvíře na které si jen dokázaly vzpomenout a přitom jim stíhal vyprávět pohádky. Jako správný cestovatel měl však v rukávu spoustu zajímavých příhod i pro dospělé. Tu veselé, tu napínavé. Ať už říkal cokoli, všichni ho poslouchali a nikdo jej nepřerušoval. Jeho představení pokračovalo a diváci ochotně házeli malé i velké obnosy do klaunova klobouku.

Už se stmívalo, ale kolem kašny zněl stále smích. Klaun pokračoval v rozdávání radosti a bylo vidět, že mu opravdu záleží na tom, aby se všichni dobře bavili. Byl to jeho život. Přál si ať na něj ti lidé nikdy nezapomenou. Možná si někteří i za pár let vzpomenou. Kdo ví?

Klobouk přetékal drobnými mincemi a klaun byl unavený. Rozloučil se s místními lidmi. Poděkoval, popřál dobrou noc a než by řekl tma, zmizel. Poslední kdo ho viděl byl prodavač, který měl už dávno být doma, ale nedalo mu to a sledoval jeho šílené představení až do konce. Však měl stánek docela nedaleko. Klaun si od něj koupil pár kousků ovoce a pak se tiše vytratil z města.

Teprve když byl o samotě se v klidu najedl. Pozoroval první hvězdy probouzející se k životu na temné obloze. I když by to do něj nikdo neřekl, cítil se dojatý. A trochu sám.

Po tváři se mu přeběhla černá slza, až se podivil, proč se tu vzala. Je přece klaun a klauni nikdy nepláčou. Lidé je neznají jinak než rozesmáté. Kolik by si asi vydělal smutný klaun? Ani vindru. Těmito myšlenkami zaplašil chmury a začal přemýšlet, kde dnes v noci složí hlavu.

Z křoví se nesmělým krokem vyhrabala malá postavička. Klaunovy zvídavé oči se na ni ihned zaměřily. Byl to mladý chlapec školního věku, který snad ještě neuměl číst a počítat nejspíš sotva do pěti. Fascinovaně sledoval podivína v křiklavém oděvu.
,, Ahoj kluku. Proč nespíš?'' pokusil se klaun o veselý tón.
,, Seš ten klaun co dneska byl u kašny.'' konstatoval chlapec.
,, No ano to jsem. Pročpak? Chceš snad další bonbony? Nebo ses ztratil? A vůbec, copak tě rodiče nehledají?''
,, Já jsem sirotek. A chci bejt taky klaun jako ty.''

Dětská nezáludnost klauna trochu zaskočila. Někdo chce být jako on? Ještě někdo další nechce být brán nikdy vážně, toulat se po světě bez cíle a... vyloučeno!

,, Poslouchej milé dítko. Měl by ses vrátit domů. Určitě na tebe čekají kamarádi. Když nás tu někdo najde, bude si myslet, že jsem zloděj dětí. A to bys chtěl?''
,, Nechtěl.''
,, Tak vidíš.''
,, Já chci jít s tebou.''
,, Chlapečku to je nesmysl. Jsi ještě moc malý.''
,, A kdy ses ty stal klaunem?''
,, Nooo, víš, to je dávno.'' zamumlal vyhýbavě, neboť o příliš starší než tenhle klučina nebyl, když se vydal prvně do světa.

,, Co je s tebou klaune?''

Tuhle otázku nečekal. Měl milion odpovědí na běžné dotazy ze své rutiny. Jaké bude počasí? Co mě čeká a nemine? Co mám v téhle situaci dělat? Lidé mu častokrát na hlavu navalili kopici svých starostí ale jeho se nikdo na nic neptal.

,, A proč seš vlastně klaun?''

Další otázka na kterou nedokázal nalézt odpověd. Byl to jeho osud? Už jako malému se mu každý smál. Ale on z toho udělal svou přednost. Měl snad dar dělat lidi šťastnými?
,, Nějak se živit musím chlapče.'' odpověděl rychle, aby nemusel moc přemýšlet.

,, Klaune, proč jsi tak smutnej?''
Proč vlastně? Copak už je dočista sentimentální? Nehledě na to, že v tak mladém věku? Oči má suché, na tváři automaticky nasazený úsměv, ale uvnitř plakal. Ale nikdy si toho nikdo nevšiml.

,, Nejsem smutný. Klaunové jsou vždycky veselí. To si dobře pamatuj kluku.''
,, Vyprávěj mi něco o sobě...''
,, Ty bys to chtěl poslouchat?''
,, Jo a moc.''

Unavený klaun sejmul z tváře masku, poprvé v životě se usmál a dal se tiše do vyprávění.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vivi Vivi | Web | 30. května 2010 v 9:26 | Reagovat

To je krásný. Skoro sem se u toho rozbrečela. Ne proto že by to bylo tolik smutný, ale proto, že v tom bylo něco...dojemnýho.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. května 2010 v 10:00 | Reagovat

Pěkné.
Někteří klauni mohou být smutní.

V úterý jsem si v antikvariátu koupil knížku z roku 1916 od A.N.Svirského: "Zrzavý Saňka - příhody tulákovy"
Zdá se mi, že je to něčem podobném.

3 Bels Bels | Web | 30. května 2010 v 13:29 | Reagovat

Moc pěkný příběh. Přestože jsem se klaunů tak nějak bála a připadali mi perverzní..

4 Nami Essence Nami Essence | E-mail | Web | 30. května 2010 v 13:45 | Reagovat

To je krásný. Já sice klauny nemam ráda, ale tohle bylo fakt moc pěkný...

5 Venom Venom | E-mail | Web | 30. května 2010 v 13:48 | Reagovat

Díky moc vám všem, původně se mi to zveřejňovat nechtělo ale jsem ráda že se to aspoň někomu líbí|:)

[2]: No to jsem si mohla myslet že mě někdo už předběhl v tomhle námětu :-D

[3]: Jestli máš na mysli třeba klauny z Batmana, nedivím se. Z těch mám třesavku ještě teď.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!