Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Sebepoškozování z pohledu dokonalých a duševně vyrovnaných jedinců

31. května 2010 v 14:58 | Venom |  Havraní Skřeky

Ahoj zlata. Víte nechtěla jsem to řešit, chtěla jsem se jednou pro vždy naučit přehlížet hloupý lidi a jejich ještě hloupější názory. Zvládla jsem držet hubu nad naivními pravičáky, co si chrochtají jak volby dopadly skvěle. Možná si taky rejpnu, ale teď musím velmi "děkovat" facebooku, který vážně není trapný, to pouze jeho uživatelé.

Napíši vám vzorec jedince, kterého chci rozebrat.

Sebevědomí : 250 %
Empatie: 0 %
Ochota pomáhat druhým: - 50 %
Ochota učit se: 0 % (popřípadě zjišťování informací než o něčem něco blbého kváknu)
IQ: - 400- 250 bodů
Patent na rozum: ano
Sežrané šalamounovo hovno: ano
Inteligence: domnělá, vsugerovaná
Potřeba machrovat: velmi vysoké hodnoty

Zde vidíme, že se nejedná o zcela zdravého a duševně vyrovnaného jedince, i když on si to o sobě myslí. Jedná se o tzv. syndrom dokonalé osoby. Zejména první a poslední hodnota způsobuje, že mezi inteligentními jedinci působí takto postižení lidé jako naprostá hovada. Ale nesmějte se jim.

Procházím si tak fotky jedné skupiny, která zjevně už neví, jaké fotky jsou ještě vtipné a jaké už moc ne. Jak jsem čekala, fotografie pořezaný holky způsobila bouřlivou diskuzi, kde snad pouze dva lidi neměli v hlavě kupu sraček, což je smutné, když komentovalo aspoň padesát jedinců.

,, EMO!"

Říkam si - klid, dýchej, nemůžou za to že jsou postižení... to nic... to nic...

Následovaly kecy na člověka, který se jim snažil vysvětlit, že někdo takhle prostě řeší deprese, popřípadě jiné problémy. Samosebou vzorová hovádka to pochopila naprosto blbě, že to ten člověk ještě propaguje a to snad nemůže myslet vážně, že lidi co se řežou jsou naprosto normální. I já přispěla se svojí troškou do mlýna ale bohužel mě nikdo neposlouchá.

mala si hrdlo podrezat pica..

pěkná piča tohle.. to udělat někdo z mých kamarád nebo někdo koho znám taky bych ho asi zabil..

Tvrdíš, že když se někdo řeže, že je to normální a je to jedinej způsob, jak se vyrovnat s depresema? Ty jsi asi hodně dementní, viď?

No úvod to má dlouhej. Teď už konečně k tomu co chci říct.

Než se začnete ošklíbat a mít chytré řeči o pozérech, debilech a pitomcích, co si měli podřezat krk, představte si na jejich místě člověka, na kterém vám záleží. Pokud nejste nějakej Vojta Přikryl a místo sraček máte v hlavě mozek, pak vám gratuluju. Chtělo by to špetku empatie.

Problémům nebo dokonce tragédiím se ve svým životě nevyhne nikdo. Jelikož nejsme tupé stádo, které se ve stejné situaci i stejně zachová, dá se očekávat, že se každý vyrovná s problémy po svém.

Někdo se stáhne do ústraní a dostane se z toho sám. Nejspíš silný jedinec, psychicky vyrovnaný a pokud má ještě dobré zázemí, může být rád.

Někdo to nezvládá a zajde si za psychologem, někdo se svěří osobě, které důvěřuje, ba co víc, na tuto osobu spoléhá.

Někdo to chce za každou cenu zvládnout, nepřipouští si, že je toho na něj moc, stydí se za svoji "slabost" a pak hledá různé alternativy jak zapomenout, popřípadě jak nepříjemný pocity zamaskovat.

Jsou lidi, co na sebe navalí kupu práce a dřou do úmoru.
Jiní propadnou hazardu, popřípadě hrám, které nic nestojí, jenom jejich čas.
Pak jsou tací, co se domnívají, že problém vyřeší alkoholem, prášky, drogami...
Jsou jedinci, kteří se stanou agresivními jak vůči sobě tak svému okolí.
Nebo přestanou jednoduše jíst, ani neví jak.
Někdo se docela dobře zblázní.
Jinej pocítí úlevu zářezem na kůži.
Možností je hodně.

Jak vidíte, netvrdím, že sebepoškozování je jedinej způsob jak problémy řešit. Ba co víc, nic se tím nevyřeší, stejně tak to platí pro jakoukoliv možnost z posledního odstavce. Člověk na chvíli zapomene, přehluší tu bolest, ale za chvíli je to tu zase. A nic nejde dělat do nekonečna. Důležitý je chtít skončit s ničením sebe samotnýho, uvědomit si proč to děláme a mít důvod proč s tím skončit. Že nemáte důvod? Ale jděte... copak jste tak hloupí, že nemáte ponětí kam to vede? Co se stane s člověkem uzavřeném ve svém virtuálním světě? Co se stane s feťákem? A co se asi může stát s vámi? A že je vám to jedno? Pak jste sobci právě tak jako ta hovádka co zmiňuji výše. Nechcete přestat kvůli sobě, přestaňte kvůli jiným. I když tvrdíte, že není člověka, kterému by na vás záleželo, jsou to kecy. Přestaňte svoje problémy schovávat, najděte někoho z rodiny, nebo někoho z kamarádů a svěřte se. Pokud narazíte na nějaké Vojtěchy, můžete se jim směle vysmát do ksichtu. Takové totiž stejně nepotřebujete. Přátelit se s lidmi jen tehdy když je všechno okej a všichni jsou frí a kůl a dokonalí... co to je?

Prosím, než někoho odsoudíte, zjistěte si aspoň základní informace o neměnných faktech. Uvědomte si, že se to může stát komukoli z vašeho okolí. Všichni nejsou tak silní jak vypadají. A popravdě... jak silní si myslíte, že jste vy?
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hate Hate | Web | 31. května 2010 v 15:24 | Reagovat

Napsalas to moc pěkně... Já sama sebe bych řezat nedokázala, na to mám příšernej strach z vlastní krve. Můžu se zbláznit, i když se píchnu špendlíkem :-D

2 Reni Reni | Web | 31. května 2010 v 15:25 | Reagovat

Celkem rozumný článek. Ale jsou dva typy lidí - ti, co si problémy nechávají pro sebe a pak ti, kteří tím zatěžují všechny ostatní (já). Zajímalo by mne, co z toho je horší. Někdo své problémy rovnou vyřeší smrtí, je to rychlejší.
...

Jinak, krásný design ^^

3 Toniwolf Toniwolf | Web | 31. května 2010 v 15:26 | Reagovat

Ještě jsem se z toho nevyhrabala úplně, ale úspěšně "abstinuji" minimálně měsíc. A pro někoho ...

Musím s tebou ve všem souhlasit. :-)

4 Essi Essi | Web | 31. května 2010 v 15:33 | Reagovat

Nenávidím je! Všechny ty arogantní debily, co neví o čem mluví.
Netuší, kolik to stojí přemáhání, aby s tím mohli sebepoškozující se lidé přestat, nebo ono nenávidění sebe sama, když "to" zase udělají. Přála bych jim ten pocit, kdy si člověk je schopen tak moc ublížit, jen pro chviličku úlevy, nebo to věčné přemýšlení, jetli jste schopni ublížit blízkým, pro váš věčný klid.
AŤ SHOŘÍ V PEKLE!

5 Es Es | E-mail | Web | 31. května 2010 v 15:33 | Reagovat

Souhlasím s tebou

6 Venom Venom | E-mail | Web | 31. května 2010 v 15:46 | Reagovat

[1]: Já se můžu zbláznit bolestí ale moje krev mi nevadí, pouze krev druhých. Čímpak to?

[2]: Asi nejlepší zlatá střední cesta? A dík za chválu mé patlaniny :-D

[3]: Tak držím pěsti ať se daří i nadále.

[4]: Přesně takhle jsem se vztekla i já :-D ale neboj, na každého jednou dojde. I oni pochopí co znamená bejt na dně.

7 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 31. května 2010 v 15:50 | Reagovat

Souhlasím, lidi co o tom nic neví a melou věci, kterým nerozumí. Musím se přiznat, že už několik týdnů už nic takového provozuju. Ale když mě něco moc bolí uvnitř a nechci tím nikoho obtěžovat, tak co mám udělat. Znají to všichni, když je nám špatně, zarýváme nehty do dlaně, koušeme se do tváří, i to je způsob sebepoškozování a určitě něco takového dělají i ti Vojtové....:-/

8 Judy the Punk Rocker Judy the Punk Rocker | Web | 31. května 2010 v 15:56 | Reagovat

Mě přijde, že tihle lidi žijí v nějaké utopii, kde všichni jsou strašně šťastní, normální a vyrovnaní a kdo takovej není, ten by se měl pěkně rychle klidit. Mohli by se občas rozhlídnout kolem sebe.

9 Nevermind Nevermind | Web | 31. května 2010 v 16:06 | Reagovat

Hmm, tak tohle si napsala moc hezky. Tak nějak - chytře, rozummě. Páni, vždyť ty jsi vlastně ohrožený druh! Hi, toho si nevšímej...Ale gratuluji k pěknému článku.

A napadla mě ještě jedna věc - dokonce existuje druh lidí (nejspíše menšina, v tomto směru), kteří se "řežou", protože jim to dělá dobře. Dělá jim dobře pohled na krev. Nejdřív se objeví jen kapička, to je začátek. Rozproudí se andrenalin. Pak se postupně objevují takové ty malinké červené pramínky, co stékají po tom zápěstí, jak přibývá zářezů. Slast, pro někoho je to jednoduše slast. Bolest je slast. Šílené, že? Ale je to tak.
Toho si asi taky nevšímejte, nechci být za psychopata.

10 KatyRZ KatyRZ | Web | 31. května 2010 v 16:12 | Reagovat

A sakra. Pardon. Jsem na špatné adrese. Ale když už jsem se tou "patlaninou" výše prokousala až dolů. Nedá mi, abych se nevyjádřila.

Jeden odstavec toho celého mi dává trochu smysl a to ten předposlední.

Samozřejmě nemohu než souhlasit s tím, že pokud chci někoho odsuzovat měla bych si nejprve najít fakta.

Já byla jednu životní etapu opravdu na dně. Tak na dně, že jsem ráno nemohla najít důvod proč vstát. Ale nezlobte se na mě, to stále není důvod proč dělat něco takového a ubližovat tím nejen sobě, ale také svým blízkým. Pokud se někdo rozhodne spáchat sebevraždu, je to alespoň upřímný čin, ačkoli poněkud definitivní a také ho nikomu nemohu schválit :-P. Ale sebepoškozování mi přijde spíše jako vydírání ...

A pokud je někdo tak strašně "na dně", že si musí pro chvilku úlevy ublížit, pak nechápu, kde bere energii na diskutování o tom s ostatními. A pokud zastánci této metody nepatří mezi její provozovatelé, pak zase nechápu, proč se jí zastávají. Copak byste se zastali feťáka, alkoholika a řekli o něm, že je normální? V tom případě jde asi o jinou "normálnost".

11 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 31. května 2010 v 16:17 | Reagovat

[10]: Aha, je asi vidět, že v blízkosti nemáš žádnýho feťáka. Lidi, co se poškozují, neporušují žádné společenské normy chování, prostě uleví svojí bolesti tak, že nastolí jinou, která tu psychickou přehluší. Feťáci svým chováním ohrožují ostatní lidi, nevím, jestlis někdo zažila drogově záviského, který se tě pokoušel zabík, kvůli 70ti korunám-já ano. A rozhodně mi přijde lepší, když se člověk řízne, škrábne, píchne, kousne... Než když si do těla cpe nějaký jedy

12 Venom Venom | E-mail | Web | 31. května 2010 v 16:20 | Reagovat

[10]: Opravdu mě těší, že se najde někdo kdo nesouhlasí.

Lidé jsou bytosti co kus to originál. Co jinému přijde takřka směšné, druhého položí. Aneb stokrát nic umořilo osla. Ty to vidíš velmi jasně. Není důvod. Stejně tak kuřák nemá důvod zapalovat si cigaretu když je nervózní ale přesto to udělá. A víš proč? Přinese mu to dočasnou úlevu. Ano, je to závislost jako každá jiná, je to hloupost, škodí to zdraví i lidem ve vašem okolí jak se píše na krabičkách a u sebepoškozování to platí také.

Co se týče sebevražd, to je téma samo o sobě a nechala bych ho stranou. Sebepoškozování dvakrát jako vydírání nevidím, pokud se tedy každému neběžíš honem pochlubit s novými jizvami za to, že byl zlý. To nechávám též stranou.

Mimochodem... kdo je tu na dně, že nemá mít sílu na diskuzi? Narážíš na mě? Děkuji, já se neřežu, nikoho se nezastávám, nehájím alkoholiky ani feťáky ale mám pouze pochopení. Neříkám že je normální řešit problémy ani jedním způsobem zmíněném v odstavci psaném kurzívou. Asi mě špatně chápeš co jsem chtěla říct.

13 Wewa Wewa | E-mail | Web | 31. května 2010 v 16:21 | Reagovat

Moc moc dobrý článok, klobúk dolu.
Ja sama som si ubližovala a nikto to nevedel pochopiť, každý ma volal samozrejme len ,,EMO!" a mala som s tým velké problémy v škole ale ... nikto nedokázal pochopiť ako mi to robilo dobre, doslova som to milovala, s každým trápením to prichádzalo a čím ´dalej viac som to potrebovala ... kým to človek nezažije, nikdy nepochopí ...

14 KatyRZ KatyRZ | Web | 31. května 2010 v 16:30 | Reagovat

Ano přiznám se, že jediná věc, pro kterou nemám ale vůbec žádné pochopení, je jakýkoli druh závislosti, která škodí zdraví (+přidejte si ještě hazard). A není to tím, že jsem se s ničím takovým v okolí nesetkala. Je to přesně naopak. Vyrůstala jsem s alkoholikem. Možná proto jsem v tomto ohledu tak málo tolerantní, ačkoli jinak prý jsem chápavá, až za hranici normálnosti ...
Když začal fetovat jeden z mých nejlepších přátel. Dělala jsem mu pro to ze života takové peklo, že došel k závěru, že mu to za to nestojí ... ;-). Takže, přála bych každé z vás, která se tu k této závislosti hlásí, více lidí jako jsem já, kterým na vás záleží ve vašem okolí ...

15 Venom Venom | E-mail | Web | 31. května 2010 v 16:37 | Reagovat

[14]: Jak to říct, nemám pochopení pro závislosti jako takové, spíš pro situace, které k tomu ty lidi vedly. Mám pochopení pro to, že jim to přináší úlevu, ale v žádném případě to jejich chování neomlouvá a nehodlám je v tom podporovat.

V mé rodině je člen, který sice není na alkoholu závislý ale taky mi dává pěkně zabrat. Dívala jsem se, jak se z kamaráda závislého na droze stává troska. Už je to dávno, ale sebepoškozování se mě týkalo také a tak můžu říct, že skončit se s tím dá. Nikomu jsem však svoje jizvy nevystavovala na odiv, nefotila jsem si je a nedávala na milovaný ""emo"" blogísek. Za problémy nemůžeme, za to že se uchýlíme k takovému radikálnímu řešení už ano.

16 Venom Venom | E-mail | Web | 31. května 2010 v 16:41 | Reagovat

[14]: Tak blahopřeji k úspěšnému překonání problémů. Inu demence některých lidí ve mně dokáže vzbuzovat brečosmích.

17 Nevermind Nevermind | Web | 31. května 2010 v 17:06 | Reagovat

[9]: Ale to je víc než mimo mísu.

18 Venom Venom | E-mail | Web | 31. května 2010 v 17:25 | Reagovat

[17]: Naopak, velmi k věci. Nechtěla jsem v tomhle článku sebepoškozování rozebírat do podrobna, proto jsem ráda za připomenutí každého motivu proč to lidé dělají.

19 Infantility* Infantility* | Web | 31. května 2010 v 19:41 | Reagovat

Plně s tebou souhlasím. Když člověka neznáme, nemůžeme odsuzovat. Zrovna dneska jsem tak přemášlela, co by se stalo, kdybych si obarvila na zeleno vlasy. Byla bych jiná? Navenek? I uvnitř? jak by se na mě lidé koukali? Kdo je v dnešní době jiný, je terčem psměchu, šikanován, nebo se z něj stane hvězda a vymyslí nový styl.

Já z depresí (nazvala jsem tak "moje stava" kdy je mi blbě, ze světa, ze živata, z lidí okolo) utíkam do světa hudby. Vždycyk mě podrží. Třeba tdotyčný potřebuje jen pomoc, ale ostatní si toho nevšimli. Jen utěšit. může to být maličkost, která ho trápí.

Zdá se mi, že jen tady na blozích dokáží být lidé upřímní, dokáží poradit, podpořit ve smutných chvílích. Kéž by všichni, co amjí problémy objevili kouzlo blogu. I já ho objevila a teď mě to dělá aspoň trochu víc šťastnou.

Uvědomila jsem si, že na blogu najdu více duší, co mi rozumí. A dokonce se mě zeptají, jak se mám, co se stalo, proč píšu tak a tak.. V reálném živootě se mě bojí lidé zeptat? Ne, každý hraje sám za sebe.

Bezohlednost je to, co tu vládne. Měli bychom být ví ohleduplní.

20 Infantility* Infantility* | Web | 31. května 2010 v 19:44 | Reagovat

*moje stavy :D

21 KatyRZ KatyRZ | Web | 31. května 2010 v 20:08 | Reagovat

Jen mě ještě tak napadlo něco, co je pro vás ještě asi dost nepředstavitelné, ale stejně si to zkuste představit. Co kdyby jste byly matkou krásné malé holčičky, která by vyrostla v krásnou slečnu a jednou jste přišly na to, že své problémy ne/řeší tímhle způsobem ... Ne opravdu nemůžu říct, že by mi to přišlo "lepší" než fet ... Musím se přiznat, že jako matce dvou takových krásných holčiček mi to snad přijde jako nejhorší možná varianta :-(. Nejvíc zraňující matčiny city. Možná je to o tom, že si dokážu představit, že první drogu zkusí ze zvědavosti, ale proč poprvé zkusí ublížit sami sobě?
[9]: A když už tu s vámi řeším takové téma  Existují lidé, které vzrušuje bolest, kteří z ní mají požitek. Ale málokdy si takový lidé ublíží nebo nechají ublížit doopravdy (tím chci říct, že nemají žádné jizvy apod.).

22 Hesteth Azees Hesteth Azees | Web | 31. května 2010 v 20:08 | Reagovat

Uznávám, že v krajním případě bych se možná taky neovládla a řešila depresi tímto způsobem. Zatím se omezuji na čmárání a podobně, neb vlastně depresemi netrpím (spíš vztekem... Hu, jsem tak vlídný jedinec..). Píšeš tu, že je to pro někoho východisko, když se mu stane nějaká tragedie. Jenomže ono taky záleží na tom, kdo v čem vidí tu tragedii...

23 Venom Venom | E-mail | Web | 31. května 2010 v 20:15 | Reagovat

[21]: Já můžu říct jen tolik, že bych po ní nezačala řvát ať chcípne a že je postižená. To je všechno co jsem chtěla říct.

24 Evil Evil | Web | 31. května 2010 v 22:42 | Reagovat

krásně vystiženo.. procítěně napsáno.. já mám za sebou dvě náročné návštěvy mých cvokařů.. u terapeuta jsem kecala dvě hodiny.. ta doktorka ze mě bude mít trauma.. ale nikdy jsem jí neřekla, že zrovna tímhle způsobem některé situace řeším.. ale vážně jen někdy.. když mám chuť zabít strýce.. když mám chuť rozčtvrtit dědečka :-x.. ale cvokaři o tom neví.. a já zase nevím, jak jim o tom říct.. já chci v září do školy.. a ne do Dobřan :-x

25 Ziky O. Ziky O. | E-mail | Web | 31. května 2010 v 22:47 | Reagovat

Má vůbec cenu se vyjadřovat, když všechno co bych mohla říct tu bylo řečeno?
Ale dovoluji si nesouhlasti s jednou věcí.. Seru okolní svět a baví mě to. Nehodlam se kvůli nikomu měnit, stávat se snesitelnější, dělat kompromisy. Svět mi může leda tak políbit prdel. Možná to zní sobecky a narcisticky nebo co já vim co ještě, ale je to muj postoj x)

26 KatyRZ KatyRZ | Web | 31. května 2010 v 23:04 | Reagovat

[22]: Neovládla a řešila depresi tímhle způsobem? Holky prosím vás vysvětlete mi, co vás vedlo k prvnímu pokusu a zjištění, že vám tohle dělá dobře? To je to teď nová modní vlna nebo co? Já to vážně nemůžu pochopit. Zvládnu tak nějak přijmout, že se chce člověk opít, protože vidí ty rozesmáté lidi kolem, dejme tomu, že to samé platí o drogách. Méně už chápu kouření, ale dobrá bylo období, že to bylo děsně inn (proč s tím kdo začíná dnes mi taky uniká). Ale proč někdo začne s něčím takovým? Upřímně čím víc nad tím přemýšlím, tím více mi to přijde hodné všech těch přízvisek o nenormálnosti. Jestli se divíte, proč tu ještě jsem, tak právě proto, že jsem si představila, že by takhle řešil situaci někdo z mého okolí ...

27 KatyRZ KatyRZ | Web | 31. května 2010 v 23:09 | Reagovat

[23]: Nedovedu si představit, že bych kdy mohla se svou dcerou mluvit tímhle způsobem. Ale těžko soudit, co všechno bych na ni byla v takové situaci ochotná vyzkoušet, abych ji podobné nesmysly vymlátila z hlavy. Ono když je matka hodně zoufalá a kladný přístup nepomáhá, je věřím nakonec schopná všeho.

PS: Já to svoje období kdysi vyřešila jednou jedinou návštěvou psychologa. Strašně moc mi pomohl během jedné hodiny a nikdy víc jsem se k němu nemusela vrátit. Po téhle jedné návštěvě jsem se z toho pomalu dostala. Ovšem pokud bych k němu nebyla upřímná, asi by mi pomohl jen stěží ...

28 Venom Venom | E-mail | Web | 1. června 2010 v 7:29 | Reagovat

[27]: Přiznám se, že jisté formy sebepoškozování dělám i nadále, jen si je neuvědomuju. Z nervů jsem schopná sežrat si obličej zevnitř, nebo rozkousat rty do krve. Rány se mi blbě hojí, neboť si ráda strhávám strupy. To mi dělalo dobře vždycky, spolehlivě mě to zaměstnalo a na chvíli osvobodilo od blbejch myšlenek. Takže asi tolik k tomu jak jsem na to přišla. Nebylo to pod vlivem žádné "módní vlny". Lidi kteří to dělají aby byli "in" to pak vystavují světu, schválně nosí tříčtvrteční rukávy a vůbec rádi se s tím chlubí. Přiznám se, že jít k psychologovi je pro mě odvaha, jelikož jsem introvert, který tuze nerad odpovídá na otázky. Nesnáším když se mi někdo hrabe v hlavě, nerada brečím před někým jiným (zkušenost s léčiteli). Upřímně mi řekni, jestli ses někdy ze vzteku nebo strachu nekousla? Nebo nezarývala nehty do dlaně? Cokoli? Pak je otázka jak vysoko má jedinec práh bolesti, zkrátka co kdo snese. Masochistům to dělá jenom dobře, tomu se není co divit. Sakra na tohle téma by se dalo hodně povídat. Asi napíšu další článek :-)

29 KatyRZ KatyRZ | Web | 1. června 2010 v 18:09 | Reagovat

[28]: Nevybavuju si, že bych si někdy ubližovala a pocítila po tom úlevu. Že se kousnu do rtu, třeba když přemýšlím? Ano, ale nebolí mě to.
Zajímalo by mě, jak s tím začaly ostatní? Ale už sem asi nezajdou - škoda :(.
Masochismus bych sem fakt nepletla - to je sexuální úchylka a jak už jsem říkala, nemusí vést vůbec k žádnému poškozování.
A co se týče mé návštěvy psychologa. Požádala jsem tenkrát mámu, aby zavolala své známe psycholožce a ta jí řekla, že já jsem silná, že se z toho dostanu sama a tím to skončilo. Matka se mnou nic neřešila a já na tom byla čím dál hůř. Nakonec jsem sebrala odvahu a sama zavolala jinému psychlogovi, domluvila jsem si schůzku (mohlo mi tenkrát být 18, ale nevím přesně). Rozhodně jsem neměla pocit, že by mě nějak rozebíral. Prostě jsme si popovídali a to mi strašně moc pomohlo. To že mi řekl, že jsem normální a že v mé situaci se není čemu divit, když nemůžu celé noci spát, ráno vstát z postele a když už se k tomu donutím, tak bych pořád jen brečela (funguvola jsem tak, že si toho vlastní máma nevšimla).

30 Tenny Tenny | Web | 1. června 2010 v 18:35 | Reagovat

Já osobně sebepožkozování neschvaluji. Pokud se někdo řeže do ruky, má problém a ten by se měl řešit.
Samotné řezání problém nevyřeší, ale může uspíšit jeho vyřešení, pokud si jizev všimne někdo blízký a začne to řešit...
Buď má dotyčný problém s hlavou(je to rádobyEMAŘ, který si myslí bůhví jakto není kůůl a potřeboval by od někoho ránu do h- emh, vysvětlit, že je to blbost a s emařstím to ve skutečnosti nic společného nemá) nebo je možnost, že mu sebepožkozování přináší úlevu a zapomění od problémů, které se na něj valí a nebo je to vážná porucha. Každopádně nechat to ležet ladem není dobrá věc...
Asi vám přijdu, jako že jsem "nějaká moc chytrá", jenomže mě to prostě přijde jako neunosná situace. Tak dlouho se bude řezat, až se něco stane... a to něco pravděpodobně moc příjemné nebude. (ať už třeba zkolabuje, přijdou na to rodiče, nebo to přežene a vážně se zraní...)

Já prostě sebepožkozování nechápu. Klidně přiznám, že v okolí nemám feťáka ani alkoholika, a tudiž nejsem prakticky vzdělaná (jak někteří jedinci tvrdí - "Ví o tom houby a měla by držet hubu").
Jelikož jsem ale teď už delší dobu nemocná, prostě mi představa, že bych se sama řízla, přijde... Odpudivá, děsivá. A hlavně nepochopitelná. Měla jsem 45 infuzí - 45krát mi píchali jehlu do žíly a nechali jí tam dvě hodiny. Přiznám se bez mučení, nikdy ty lidi nepochopím...

Neříkám, že je to špatné. Ale pokud s tím má někdo problémy, není úplně zdravý. (podotýkám, že deprese je také nemoc, ač si to hodně lidí nemyslí)

P.S. - Doufám, že nebudu rozcupována na kousíčky jen proto, že nesouhlasím. ^^

31 KatyRZ KatyRZ | Web | 1. června 2010 v 20:38 | Reagovat

[30]: amen

32 Hesteth Azees Hesteth Azees | Web | 1. června 2010 v 21:04 | Reagovat

[26]: Protože když v sobě dusím nějaký svý problémy, vypadá to jako hrozně jednoduchý, byť jenom chvilkový řešení. Ale naštěstí zatím mi ještě nedělá až takový problém udržet se v mezích příčetnosti (nejspíš to bude tím, že ty moje "problémy" jsou ve srovnání s problémy některých jiných lidí naprosto směšný) a třeba kreslím, píšu, čtu atd. atp... (K tomu 'proč'; jak často lidi píšou, "fyzická bolest odsune tu psychickou".)

33 KatyRZ KatyRZ | Web | 1. června 2010 v 21:29 | Reagovat

[32]: To ale nevysvětluje, jak tě to vůbec napadlo udělat poprvé?

34 Cady &  Enemy Cady & Enemy | Web | 2. června 2010 v 16:33 | Reagovat

Vidím to stejně. Kdo ví, jestli se zrovna ti nejvíc přechytralý s patentem na rozum neocitnou v situaci, kterou nebudou umět "vyřešit" jinak než sebedestrukcí... Jsou různé důvody, proč s tím lidé začínají. Vím, co to je ventilovat tu psychickou bolest přes sebepoškozování, proto chápu, proč to někteří dělají a proč nemůžou přestat. Sám jsem si toho "užil" dost...
Tyhle dokonale duševně vyrovnaný hovada přímo miluju, jim tak něco vysvětlovat je ztráta času... Někteří to prostě nepochopí, dokud si to nevyzkouší na vlastní kůži.

35 péťa péťa | Web | 2. června 2010 v 16:51 | Reagovat

nemůžu víc než souhlasit ;)

36 Hesteth Azees Hesteth Azees | Web | 2. června 2010 v 18:25 | Reagovat

[33]: Asi jsem ve slabší chvíli neměla nic lepšího na práci. (Nedokážu si zpětně vybavit, a vysvětlit už jaksi vůbec ne, své myšlenkové pochody.) Ne že bych si za to sem tam nevynadala.

37 Lennroe Lennroe | Web | 2. června 2010 v 22:02 | Reagovat

[28]: těší mě, že nejsem s těmi strupy sama, někdy to vypadá šíleně, pleskám se přes ruce, ale stejně to dělám pořád dokola, dokud nemám na kůži kráter jako blázen. Vždycky jsem tím tak nějak zaujatá a když je strhám pociťuju úžasný zadostiučinění.

38 Storyteller Storyteller | Web | 4. června 2010 v 18:30 | Reagovat

Muhehehe (kurňa, proč každej komentář započínám "muhehehe"), řekněme, že kdysi se dost kamarádily sádrokartonářsekj nůž a ruka jednoho hrklýho blogera - a myslím, že jsem fakt idiot když jsem se uchýlil k něčemu takovému. Řekla bys to do mně. Lidi, neřežte se. Nechte se uchlácholit někým, komu důvěřujete, nebo se obraťte na Storytellera. :-D

39 Venom Venom | E-mail | Web | 4. června 2010 v 20:24 | Reagovat

Wow, co k tomu dodat? Debatujete naprosto bravurně sami.

[33]: Neříkám že jsem naprosto normální, není normální se řezat, není normální trpět depresema a není normální ani kouřit. Nejsme kopie a každý je jiný. Ty nepochopíš jak může někomu přinést úlevu bolest, já nepochopím Topolánka. Pokud máš opravdu zájem se o tuhle problematiku zajímat víc, doporučím ti web http://sebeposkozovani.ath.cx/ najdeš tam hodně příběhů, každej jinej a každý s tímhle zlozvykem začal jinak. Stručně - proč s tím začínájí.
1. Fyzická bolest přehluší psychickou
2. Pocit nereálna (nezažila jsem, nevím)
3. Zaměstnání sebe sama (vyčištění rány, zavázání)
Já vím že na všechno dokážeš říct, že je to pitomost. Psychickou bolest odstraní psycholog, zaměstnat se můžu třeba kreslením, civěním na film... pochop, že ti lidi v danou chvíli nevidí věci tak docela jasně. Jak racionálně dokáže asi přemýšlet utrápený člověk? I to je u každého jedince jiné.

[37]: Pryč s nimi že :-D

[38]: Do tebe bych to neřekla ty hrklý kolego. Buďme rádi že patříš už do sorty vyléčených. No aspoň nebudeš z těch - Vojtěchů..

40 Keiko-chan Keiko-chan | 4. června 2010 v 21:05 | Reagovat

Dobře ty! Ukaž těm Vojtům zač je toho loket!X)

41 Keiko-chan Keiko-chan | 4. června 2010 v 21:40 | Reagovat

Asi holt nezažili ten úžasný pocit sebenenávisti, fakt, že vše, čeho se dotkenete, vám příjde pošpiněné vámi, že nemáte téměř žádné přátele, nikoho komu byste se vyplakali na ramínko a kdo by vám potvrdil, že jste taky člověk. A to jen proto, že jste v dětství byli trochu jiní, že vám šlo o to jak skončí vaše povídka spíš než o drby, že si parta zlých dětí řekla, že budete výborným terčem jejich zlomyslných vtípků. Nikdy nezažili jaké je to, když si o vás někdo otírá pantofle, když najdete oběd ve své brašně, když se bojíte, že spadnete dolů ze schodů. Někdy bych jim tohle přála zažít. Ano, je pravda, že když mi kámoška napsala, že má anorexii, řekla jsem jí, že ji asi zabiju. Ale to protože jsem se o ní strašně bála. Ale nikdy bych při pocitu, že mi může klidně i umřít, neřekla, že je **** a za všechno si může sama. Taky měla svýho dost, neudělala dobře když přestala jíst ale bylo to vyústění problémů, které se na ní sesypaly. Lidé prostě jednají různě. A kdo může soudit? Rozhodně nechci nic ospravedlňovat, jen říct, že přece nejsme stroje, slabost je lidská a lidi se občas můžou zachovat blbě. Tolik já a má trocha do mlýna :-)

42 Venom Venom | E-mail | Web | 4. června 2010 v 21:47 | Reagovat

[41]: To bylo krásně řečeno... asi jsme zažily něco podobného.

43 KatyRZ KatyRZ | Web | 4. června 2010 v 22:02 | Reagovat

Tak lidičky já prostě chápu, že se někdo dostane do srabu. Já v něm byla taky. Ano nemám zdá se sklony, podléhat jakémukoli způsobu odpoutávání se od problému, který by mohl mít za následek závislost, ale jak už jsem zmínila, mám blízkého člověka alkoholika, takže beru, že se do toho dá spadnout. Co jste mi ale zatím nikdo neobjasnil a neobjasňuje to ani citace ze stránek o sebepoškozování je to, jak vás to napadlo udělat poprvé (já vím opakuju se) - protože udělat něco takového poprvé, to je to co mi hlava nebere. Opravdu jsem v tomhle případě daleko lépe schopná pochopit snad kteroukoli jinou závislost, proč někdo poprvé zkusí drogu, proč se někdo poprvé opije, ale proč do sebe poprvé někdo řízne nebo si jiným způsobem ublíží? Jak ho to vůbec napadne? Dočetl se na internetu, že to pomáhá? Nebo se tak dlouho kousal do rtu, až zjistil, že ta bolest je prostě to nejlepší (ale přeci jen pořád je to diametrální rozdíl - kousnout se do rtu a umýslně se říznout, zakousnout se do ruky ...).

[39]: Na tyhle stránky jsem samozřejmě zavítala hned první den, kdy jsem narazila na tvůj článek ... Ten zájem o váš problém tu nepředstírám ;-) .

44 Venom Venom | E-mail | Web | 5. června 2010 v 9:22 | Reagovat

[43]: Každý to má jinak. Já přišla na to, že určitá forma bolesti je mi prostě příjemná. Zatemní mi mozek a je to asi jako.. užití drogy? Nevím, každá působí jinak. Nechci to tu rozebírat do detailů co a jak jsem provozovala.
Někdo na to opravdu přijde přes internet, knihu, nebo od kamarádů, řekne si - oni to dělají, pomáhá jim to, zkusím to taky. (Asi stejný průběh jak u drogy).
Někdo to dělá aby byl in (nedej bůh emo) a než se naděje zalíbí se mu to natolik, že nedokáže přestat. Stačí jako vysvětlení? Nebo mám o tom psát sáhodlouhý článek?

46 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. června 2010 v 23:10 | Reagovat

Jednu dobu jsem se o tuto problematiku hluboce zajímala. Četla jsem o několika případech a ze všech vyplývalo, že se postižená osoba sebepoškozováním nejčastěji srovnává s nějakým traumatem z dětství (domácí násilí, sexuální obtěžování, nehoda s trvalými následky - takový případ znám osobně, nedostatek rodičovské lásky, šikana apod.).
Vůbec na tom není nic směšného a vrcholem debility je, napsat k něčemu takovému "emo".
Ano, to že si člověk ubližuje, protože má určité hnusné negativní zkušenosti, a to, že vyznává určitý nekonvenční styl, spolu může souviset, ale... ALE... :-|

47 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. června 2010 v 23:23 | Reagovat

[43]: Těžko říct, co je spouštěcím mechanismem, lidská psychologie je složitá. Nejhorší je vidět to u nějaké blízké osoby a říct si: "Proč to dělá? Dělá to kvůli mně? Co to takhle zkusit taky, když to dělá dobře jemu...?" :-|

No nic, už jsem toho tady nakecala dost. Každopádně přeji všem, kdo do těch sr*** spadli, aby se z toho co nejdřív vyhrabali, protože to nestojí za to. Věřte mi, že ne. Máte přece krásné tělo a život před sebou, tak hlavu vzhůru a lidi bez empatie, co tomu nerozumí, kopejte rovnou do zadku! Třeba vám to uleví ještě víc než žiletka!

Moc kvalitní článek, více takových! ;-)

48 Venom Venom | E-mail | Web | 13. června 2010 v 8:59 | Reagovat

[47]: Ach děkuji. Už jsem to chtěla zabalit ale i kdyby se to líbilo jen jednomu člověku, tak to cenu má.

49 Kerria Kerria | Web | 14. června 2010 v 14:53 | Reagovat

Ahoj holky, sice je to celé o trošku jiných problémech než máme my doma. Ale stejně by mě zajímalo, co byste chtěli od rodičů. Máte problémy/bolístky se kterými se rodičům nesvěříte a místo toho raději sáhnete po žiletce.
Jaká reakce rodičů by byla podle vás správná? Co by rodiče mohli udělat, aby "to" změnili, abyste "toho" nechaly? Dík za pomoc.

50 Venom Venom | E-mail | Web | 14. června 2010 v 15:57 | Reagovat

[49]: Ahoj, nevím jak je to u ostatních, ale já prostě důvěru ke svým rodičům nemám takovou jaká by měla bejt. Jsou věci co se stydím říct i svým vrstevníkům, natož někomu výrazně staršímu. Někoho možná mrzí, že si rodiče sami nevšimnou, že něco není v pořádku a cítí se odstrčený. Můj názor je, že na vztahu mezi dítětem a rodičem se má pracovat od mala. Pak to odcizení během puberty nebude až tak rapidní. Co se týká mě, rodiče mě vždycky dali najíst a oblékali mě. Jenže to bylo tak nějak všechno. Naše rodina si na citové vazby příliš nepotrpí. Možná bude někde tady chyba?

51 Kerria Kerria | Web | 14. června 2010 v 16:17 | Reagovat

[50]: Dík, víš já si všimla, ale nevím, co s tím, tak raději nic neříkám, abych situaci ještě nezhoršila.

"Pěstovat vztah od mala" hezky řečeno, jenže to není lék na všechno. Tolik se snažím (vždycky jsem se snažila), jenže to momentálně není nic platné.

Dítě v pubertě začne toužit po svobodě, větší volnosti, víc soukromí... Rodič mu to poskytně, ale zas je to špatně, protože se najednou míň stará, nezajímá...

52 Venom Venom | E-mail | Web | 14. června 2010 v 17:37 | Reagovat

[50]: Bohužel, tak to s tou pubertou bylo od jakživa. Halt zlatá střední cesta se hledá jen těžko.

53 KatyRZ KatyRZ | Web | 14. června 2010 v 18:54 | Reagovat

[51]: Teď si mi připomněla, co jsem kdesi četla o vztazích mezi dětmi a rodiči v pubertě. Prý se děti sice hádají a bojují za svobodu, ale pokud jim rodiče tu svobodu dají, místo aby stanovili pevné a přísné hranice, děti ztrácí půdu pod nohama a mají pocit, že o ně rodiče nemají zájem. Dobrý paradox že? :(
Pokusím se ti to někde najít, ale moc v to nevěřím ...

54 Venom Venom | E-mail | Web | 14. června 2010 v 19:03 | Reagovat

[53]: Inu tak hranic mám tolik až to není milé, jenom ten zájem o mou osobu jako takovou (tedy nemyslím známky, zda jsem dojedla oběd apod.) poněkud upadá.

55 KatyRZ KatyRZ | Web | 16. června 2010 v 8:40 | Reagovat

[54]: Taky jsem mívala pocit, že na mě máma kašle. Ne že bych ji nezajímala, ale měla tolik starostí s mými staršími bratry, že na mě už jí prostě nezbývala energie. Já ačkoli o som let mladší, jsem měla být ta rozumější ze sourozenců. A tak jsem nakonec i byla (i když tenkrát mi to přišlo, jako peklo). Musela jsem se osamostatnit dřív než je obvyklé, ale také jsem to přežila. Tak ti držím palce ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!