Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Já - nesvéprávný idiot

9. května 2010 v 15:44 | Venom |  Deník
kill hannah
Ahoj zlata. Je to tu zas. Ale jednou fakt napíšu něco normálního. Slibuju. A přinejmenším snad konečně naskenuju své pavýtvory, kterými jsem zneuctila záři bílého papíru. Hm. A nebo taky ne. Znám se.

O nás, bez nás - to s vámi taky tak lomcuje vztek? Jo, táta už zase začíná se svými výdoblitky. Budu hodně upřímná, takže žádám křesťany, kteří lpí na pravidlu - cti otce svého i matku svou - ať to nečtou.

Měl by to bejt můj děda. Odpovídá tomu věkem, názory, ale myslím si, že by nebyl z těch dědečků, co svá vnoučátka rozmazlují bonbonky a výlety do zoo.

Jak to tedy u nás doma chodí. Možná se nestačíte divit. Tátovou jedinou starostí jsou nákupy a žel bohu i vaření. Nákupy... No nebudu vám lhát, nakupuje hlavně pro sebe. Uzenou makrelu, tlačenku, špekáčky, salámy, kefír, pribináky... no... evidentně "zdravá a netučná" jídla. Když mu nabídnete čokoládu, tak vám řekne, že tohle jíst nesmí aby nebyl tlustej. Eh. Pozdě. Mě a mamce čas od času zapomene koupit šťávu, sobě nějakou uzenou zdravou věc nikdy. Ovoce jsem viděla ani nepamatuju a teď k tomu vaření. Někomu možná šmakuje typická česká kuchyně. Vepřo, knedlo, zelo, guláš, kynutý knedlíky, svíčková, rajská, guláš, guláš, guláš a pak pro změnu segedín... furt dokola. Přiznám se, asi jsem mlsná, ale já těžký jídla fakt nemusím.

Máti už toho má taky plný zuby. Jelikož skončila v práci, měla víc času zůstat doma a dala se do vaření. Mohla jsem se užrat. Přírodní řízky, čína, saláty, zapejkaný maso, kuře, těstoviny... jenže i do tohohle můj táta musí kecat. Že nemůžeme furt žrát kuře a salát s kuřecím masem je hovno večeře. Ha. Ha. Sežrala jsem toho celou mísu.

Opět stejná situace. Vaří máti. Ve dvanáct táta spustí:
,, Už měla oběd?''
,, Ne.''
,, Jakto?''
,, Nemá hlad.''
,, Jak nemá hlad! Jindy už je dávno po obědě...''
No a tak se začali zase dohadovat a řvát. Upozorňuji vážené čtenáře, že je mi 21 let, jsem vesměs zdravá, pohybuji se po vlastních končetinách a svéprávná jsem taky. Když řeknu, že nemám hlad, a mamka to respektuje a oběd o hodinku posune, tak hned zavádíme nové móresy a já budu mít pokaženej žaludek. Byla jsem díky škole zvyklá na oběd kolem druhé až třetí hodiny. A bylo to v pořádku. Díky práci zase na večeři klidně v deset večer, nebo nejdřív v sedm či půl osmé. Chápete tu logiku?

Když jsem byla malá, tak to bylo stokrát horší. Nutil mě se přejídat a párkrát se mi až zvedal žaludek. Když jsem se dávila tak jsem byla blbá pochopitelně. Prostě se pro mě stalo jídlo nepříjemnou povinností. Svačiny jsem nechávala spolužákům, pokud jsem je rovnou nezahazovala do koše. Nesníst svačinu byl hřích největšího kalibru a zaděláno na celovečerní kázání. Kázání ve smyslu - já v tvým věku snědl šest až osm knedlíků a furt jsem měl hlad! To se bojíš že budeš tlustá? Chceš dopadnout jak ty anorektičky? Podívej se na ně, proto musíš jíst. Asi by si měl táta zopáknout základní vzdělání. Když už o tom mluvíme...

Na základní škole se se mnou nikdo nebavil, zpětně bych to období označila neléčenou depresí. Sice už mě nikdo nemlátil, přece jen, to se hodí spíš k menším dětem, ale poslouchat poznámky na to jak jste oškliví a blbí... slyšet každej den jak se lidi za váma o vás baví, neřeknou vám jinak než příjmením a navíc - kecají hodně nahlas, abyste všechno slyšeli. Přišli jste třeba v novém tričku a už vám bylo vyčteno, že si myslíte, jak nejste sexy. Vaše věci byly častěji na zemi než na lavici, nemnohokrát jste se z šaten vypotáceli s poplivaným ksichtem.
,, Mami, tati, já chci jít na jinou školu!''
,, Aaale prosimtě, to vydržíš.''
Proč o tom mluvím? Tehdy jsem byla menší o pět cenťáků a o pět kil těžší. Mamka se na mě nemohla dívat, já na sebe taky ne. Můj ksicht navíc zdobilo parádní akné, který mi táta nezapomenul vyčíst, jako by to byla moje chyba. Prostě sebevědomí neexistovalo a tak jsem celý dny ležela v knihách a žrala. Nějakým zázrakem se mamce povedlo tátu přesvědčit, že to tak dál nejde a zhubnout musím. Nenarvu se ani do kalhot pro dospělé ženské. Lidi, to vám bylo keců že jsem hubená!

Situace se začíná opakovat. Období ošklivého káčete mám za sebou. Kdysi byly doby, kdy jsem se líbila sama sobě. Jenže stačí, když si pustíte pár osob až moc blízko k tělu a hned velmi dobře slyšíte o každém svém nedostatku. Upadla jsem do depresí a začala žrát. Možná dvě kila nejsou vidět, ale sere mě to. Jenže jsem nesvéprávný debil, který neví ani kdy má hlad. Asi si skočím za svojí doktorkou (nenávidím doktory) a řeknu jí jak se věci mají, a jestli nějakým zázrakem není můj zvýšený cholesterol v normálu.

Dnes už s úsměvem vzpomínám na naši rozkopanou koupelnu. Těžce jsem to nesla. Každý den sbíječky jak u debilů. Všude prach a ukrajinci. Mamka taky namrtvici. Táta se hrozně divil co jí vadí.
,, Ty vole, vždyť si ani nemáme kde umejt vlasy a kde se sprchovat!''
,, No tak si nebudete mejt vlasy a sprchovat se no!''
Hygienu jsme tedy prováděly v prádelně. Když si chcete koupit šampon, tenhle magor se vás zeptá na co. Za ta léta bylo takovejch vejšplechtů víc ale kdysi pohár trpělivosti přetekl a já kolem sebe začala kopat. Dá se říct, že to co chci si stejně vydupu, ať se někdo vzteky třeba posere. Jenom zvažuju, zda mi pokaždé ta námaha za to stojí.

Ano, jednou mě seřval i za to, že se jedu učit ke svojí kamarádce a zůstanu u ní celej den. Bylo to o svaťáku, týden před maturitou. Chápete to? Já ne.

,, Tati, nač tady hromadíš ty nový hrnky a příbory....''
,, Nooo až se jednou vdáš...''
Větší záchvat vzteku by psychiatr pohledal. Jeden hrneček mám na pastelky. Jednu skleničku na vodu do aromalampy. Ten zbytek nechám zužitkovat mámu. Já se kurva vdávat nechci a nebudu!!! Vemte si to tak... k oltáři vás dovedou buď prachy, nebo zamilovanost. Dokud mám co žrát, tak si žádné tlusté bohaté prase vzít nehodlám a zamilovat se neumím. Konec, tečka, nerozvádět to. Když dostanu co chci, ztratím zájem a onen objekt opouštím. Nehledě na to, že kdyby někdo čistě z hecu překročil práh našeho bytu, tak dostane od mého sedmdesátiletého despotického otce - přezdržku.

Děti? Nechci. Bůh může být totiž jen jeden. Chci se v klidu vyspat a ne být buzena řevem malého rozkošného paviánka, který stejně vyroste v nevděčného spratka a bude mít co nevidět plné zuby mých keců na téma - já bych ti přála mýho tátu. Jedinou myslitelnou alternativou pro mě je být svobodná matka, protože ten blbec (čti otec mého potomka) by mi stejně kecal do výchovy a v nejhorším by byl stejnej jak... vyvítekdo.

Asi jsem vážně nesvéprávný idiot.

Víte co? Řekněte mi, že jsem blbá a moje názory jsou naprosto debilní a až budu živit rodinu budu mluvit jinak. Ne vážně. Dnes jsem totálně nasraná. Ještě jeden blbej kec a někdo ukončí sedmdesátý rok života tím, že sám, naprosto dobrovolně proskočí oknem. A budu mít svědky!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 9. května 2010 v 15:58 | Reagovat

21 let a nevaříš sama? pak by nebyl ten tátův problém. nebo tě do kuchyně nepustí? O_O

2 Venom Venom | E-mail | Web | 9. května 2010 v 16:15 | Reagovat

[1]: No nepustí, protože to prej neumim ale jak se to mám asi naučit viď :-D

3 shannaroo-chan shannaroo-chan | Web | 9. května 2010 v 16:26 | Reagovat

ja te chapu a tvoje nazory nejsou debilni! a myslim ze i kdyz nekdo zivi rodinu tak s takovymhle chovanim to trochu prehani! :-P

4 atyiya atyiya | Web | 9. května 2010 v 16:58 | Reagovat

Život je těžkej... a nejtěžší na něm je vyjít s rodičema... jinak debil nejseš, jsi naprosto normální, za svými názory si stůj :°)

[2]: To mě naopak do kuchyně naháněj, prej: koukej se učit, budeš to potřebovat... :D

5 Evil Evil | Web | 9. května 2010 v 17:07 | Reagovat

já vařím jen když mi máma řekne.. jinak sama od sebe ne.. nebaví mě to.. ale co bych pro mamku neudělala.. když mě podporuje, co se školy týče..

6 Venom Venom | E-mail | Web | 9. května 2010 v 17:28 | Reagovat

[3]: Právě že se živíme samy, plus jeho, neboť má jen důchod.

[4]: No... kdyby byl trochu normální tak s ním vyjdu v pohodě viď.

[5]: Tak mě baví jen asi péct, ale klohnit omáčku by mě dvakrát nejspíš netankovalo.

7 leni leni | Web | 9. května 2010 v 17:33 | Reagovat

Můj otec mě zase strašně rád vytáčel až do hysterických záchvatů. Nadávat mi moc nemohl, byla jsem docela hodný a snaživý dítě. S tím jídlem - ne že by mi od mamky nechutnalo, ale tak od 13 let jsem si aspoň občas vařila sama takovýty zdravý vegetariánský blafy, na který otec nejdřív dělat blééé, ale pak mi toho půlku snědl. Třeba bys to mohla taky zkusit :)

8 lad2ner lad2ner | Web | 9. května 2010 v 21:11 | Reagovat

S tím jídlem to znám, někdy je strašně jednoduché prostě zapomenout na večeři. Nejhorší je snad ale když jsem v jídelně (školní) a jím jídlo které je pěkně nechutný a někdo předemnou si s ním hraje tím způsoběm že jej míchá s polévkou a čajem s tvrzením že to vrátí na jednom talíři. Nemluvě že to servíruje kuchařka které tečou sliny po bradě :-!

Mno škoda že se pořád neozýváš... je mi to celkem líto x-(

9 without_identity without_identity | Web | 9. května 2010 v 22:09 | Reagovat

hmmm tvoj tatík by ma okrikoval asi ešte častejšie než ma okrikuje môj lebo dosť často nemám chuť na jedlo a ak jem tak väčšinou vonku... ani nepamätám kedy som jedla doma (teda ak sa ráta pitie kávy tak dnes ale asi nie?)
kľudne naskenuj... mne sa biela beztak moc nepáči- určite to nieje horšie x)!

10 Safi Safi | Web | 10. května 2010 v 16:18 | Reagovat

u nás je to... možná z dálky podobný. Když je k jídlu něco, co strejdovi nechutná, automaticky nám máti vyvařuje a jsme to my ti neschopní. Nebo je schopnej hodit po ní jídlo, u kterýho stojí půlku dne s tim, že je to moc slaný... segedýn, zelňačka, bůček,.. jak odporný věci tu doma dělají.

To že si s tátou nerozumíš mě mrzí, ale je to jeho chyba, jako svojí dceru by tě měl mít rád a neřešit nějaký takový pitomosti jako je jídlo. Nevím no, pokus se to neřešit, moc na to nemyslet. Je to dost těžký, ale ber ty kecy malinko s nadhledem. (sama mám co kecat)

11 Petra Petra | Web | 10. května 2010 v 17:56 | Reagovat

No... Chápu tě... To bych nepřežila... Ve 21 letech si nechat kecat do toho, kdy mám jest? Proboha... Jím snad, kdy chci...

A s tím děckem, taky se mi zrovna nelíbí představa děckate na krku. Ale tak co víš, třeba za pár let změníš názor a všechno bude jinak...

12 Ziky O. Ziky O. | E-mail | Web | 10. května 2010 v 20:13 | Reagovat

Politováníhodná situace, Gerard tvojeho tatíka určitě bude smažit v Pekle, na tvoje přání x)
To s těma dětma chápu. Ale zase naprosto nechápu, proč mi lidi furt cpou že "je to tvuj názor, já ti ho neberu, ALE až vyrosteš budeš se na to koukat jinak".. Jak pro někoho můžou bejt smyslem života děti? Navíc celej pojem "smysl života" je pro mě velice sporné a nechápané téma..
Každopádně Venomku, nenech si kecat do života, jsi přece už dospělý..jedinec :-D
Hele, když už sme u řešení problémů (nejsme, nevadí) - jak pořádně zdeptat učitelku, abych z toho neměla trvalý následky? Sehnat její číslo se mi nedaří... a to sem se pokoušela podplatit polovinu školy - ta druhá by mě práskla :-D

13 Lily Addams Lily Addams | Web | 11. května 2010 v 17:14 | Reagovat

Nejsi blbá.....já mít takového otce, také by už sám proskočil oknem...

14 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. května 2010 v 20:51 | Reagovat

Do třetího hrnečku můžeš ukládat drobné (=chechtáky).
Proskakovat oknem není zrovna lehký sport nejen pro sedmdesátníky. Na úzká okna se musí "skrčkou".

15 Infantility* Infantility* | Web | 12. května 2010 v 20:44 | Reagovat

Tohle s emi nelíbí. Zrovna jídlo máme rádi kadžý nějaké jiné, každý má jený chutě. Mě třeba vadílo, když mi ve škole nutili družinářky maso. Možná taky proto s eho teď nemlůžu dotknout a masnáms  evyhýbám obloukem. Kuřecí pozřu, ale musí být jen to suché. Bohuel to maminka taky občas nechápe, anštěstí ej to mýmu tátovi jedno, ne že yb se o mě nezajímal, ale on není vybíravej..

Přeju pevný ervy ty svéprávná osobo! :D  ;-)

16 Lišej Smrtihlav Lišej Smrtihlav | 12. května 2010 v 23:29 | Reagovat

Pozoruhodně zajímavé a ještě pozoruhodněji upřímné. Nevěřím dvěma věcem: "neumím se zamilovat" a "nechci děti" ... ostatně yslím, že sama velmi dobře víš, že to ta není... respektive to první není, to druhé nebude...

17 Venom Venom | E-mail | Web | 14. května 2010 v 10:57 | Reagovat

[7]: Oh, s blafem vím přesně kam by mě poslal :D jen se bojím, že by mi do toho vaření pořád kecal.

[8]: O školních jídelnách mi snad ani nemluv... jinak, chystám se ozvat, jen trochu postrádám čas a motivaci.

[9]: Ale chápeš, že jsou to naše žaludky a jim do toho není nic? x)

[14]: Díky za tip! Hned vyzkouším :-)

[15]: K masu máme koukám stejný postoj :)

[16]: Proboha Lišeji, ty žiješ? :-) uděluju ti pět bludišťáků za to, jak jsi mě odhadl. Nicméně pouhopouhé zahledění se do někoho, nemůžu nazvat zamilovaností, když mě zájem opouští jakmile dostanu co chci. Uvidíme, čas ukáže kde je pravda.

18 Lennroe Lennroe | Web | 15. května 2010 v 20:35 | Reagovat

V několika věcech s tebou tak souhlasím, že si jako pitomec přikyvuju do monitoru.
Ohledně české kuchynějsem na tom naprosto stejně, a co se týká paviánků a předoltářního šílenství (a tý hromady neužitečných nesmyslů, kterým se říká výbava pro nevěstu) tak to mám taky tak.

Vzpomínám na to jak nás ve školce a na základce nutily jíst ty smradlavý břečky  Bránila jsem se úporně jako nikdy. :-|

S někým, kdo má takový názor na hygienu bych asi pod jednou střechou nepřežila.

Jé lišej, já věděla že nedokáže odejít úplně... :-)

19 Venom Venom | E-mail | Web | 15. května 2010 v 21:04 | Reagovat

[18]: Inu já halt přežít musím... jo školka a škola... tábory... tam jede tzv. UHO (univerzální, hnědá omáčka) a co se Lišeje týče, je fajn vědět, že nás opravdu z povzdálí občas pozoruje :) normálně mě tím komentářem rozbrečel! :D nečekala bych ho na svým blogu.

20 эM эM | Web | 15. května 2010 v 22:59 | Reagovat

ah ...... chápu, tvůj otec mi nemálo připomíná mou babičku, která s námi bydlí, podobný věk, stejné názory a.....darmo mluvit, já jen čekám, jak na smilování až vypadnu z domu

21 Essi Essi | Web | 16. května 2010 v 14:14 | Reagovat

Awww, vidím že máš na obrázku onu dokonalou skupinu n.n... Kill Hannah (Montana)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!