Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Dostali jste mě (Plus úvaha na téma - Současný trh práce)

14. května 2010 v 12:16 | Venom |  Deník
rose
Hlásím se vám vesměs v pořádku, byť utahaná, nevyspalá a hormonálně nevyrovnaná. V posledních dnech se toho odehrálo dost. Nestačím se divit. Jsem opožděná, až pozdě si všímám podstatných věcí... atakdál. Znáte to. Prostě Venom. Asi si uvařím jedinou věc, kterou uvařit umím. Kafe.

Tak už je tu kafe a já.

Kde začít. U minulého článku? Když jsem četla vaše komentáře, naprosto jste mě dostali. Ta zpětná vazba je moc důležitá, těší mě, že nejen já jsem tak "postižená" a neholduju přežírání. Přiznám se, že i slzička ukápla. Přeci jen, mě dokážete dobře odhadnout, vidíte mi až do žaludku i když si to mé cynické já nepřeje. I když vím, že ne vždycky mám pravdu, že nejsem dokonalá, že spoustu věcí neznám a neumím, vy to se mnou dokonce vydržíte. Za to dík.

Pořád si říkám, že moje vztahy vůči lidem značně ochladly a co hůř, vůbec nic s tím nedělám a je mi to tak nějak jedno. Pak přijdou chvíle jako je tahle a nějak mi dochází, že to není tak docela pravda. I když máte pocit, že se lidi, které máte rádi z vašeho života vytrácí, nemusí to nutně být tak hrozné. Stačí zvednout telefon, napsat e-mail, někdy si stačí vzpomenout na společný chvíle a jste tam kde chcete být. Vzpomínky a zážitky vám nikdo nevymaže.


Teď k méně dojemným věcem. Já nemám nepořádek. Opravdu nechápu co vedlo otce k tomu, hrabat se mi ve věcech. Uklidil mi stůl! Můj umělecký nepořádek je v hajzlu. Všechny fixky, pastelečky a voskovečky jsou skandálně uklizené. Nenávidím když mi někdo leze do věcí. Pokaždé může objevit něco osobního. Všechno je osobní. Každé telefonní číslo poznamenané na cáru papíru, každý název nově objevené hudební skupiny. Jo a ty cigára jsou vůbec nejosobnější.

Téměř polovinu výplaty mi otec chtěl vzít. Nic proti tomu. Já ráda přispěju na domácnost, účty jsou věčné jako diamanty. JENŽE. Jakožto poplatník ptám se: Kam ty peníze jdou? Poplatíme žrádlo, elektřinu, nájem, i ten internet, kterej mi jistá osoba pořád omlacuje o hlavu a dál? Ještě něco nám zbyde. To něco otec schová a suší doma ve skleničce. Je marné vysvětlovat mu pojem inflace, je k ničemu přátelský návrh slova úroková sazba... Ty prachy tu leží k ničemu. Mamka chce novej nábytek, kterej je opravdu potřeba. Já pro to jsem. Přispěji a budu kecat do barev a huňatosti koberce v obýváku. Náš současný "nábytek" jsou kusy dřeva do sebe stlučené, pocházející ze staré válendy nebo Gerardví čeho. Gauč? Roztrhaný, proleželý. Stůl? Nízký, starý padesát let, nepraktický. Lustr? Ten vám snad vyfotím, to je k nevíře. Poličky? Nepraktický humus nacpaný videokazetami, nehledě na to, že nepotřebnými! Úložný prostor? Nula!

Otec se ptal, na co si chci já šetřit, a že von doma odevzdával celou vejplatu a... a radši nebudu mluvit dál. Šetřila jsem a nevěděla na co, až jsem si jednoho dne k vaší smůle pořídila počítač a internet. Teď škudlím spíš abych přežila, protože z táty, kterej vezme mámě celou výplatu, nevymáčknete ani halíř, dokonce ani na hygienické potřeby, které se on zdráhá kupovat, protože by vypadal blbě. Vložky třeba. Nechápe nač potřebujeme mýdlo a prášek na praní.

O tom nechci mluvit. Spíš se nepodivujte, že tu nebudu oxidovat tak často. Přeci jen, budu velmi zaměstnaná. Až přijde na tu rekonstrukci bytu, bude legra. Posledně táta mamku málem zabil padajícíma štaflema. Tentokrát můžu být zabita já a ne-málem.

Když už jsem začala být tak upřímná, budu i nadále. Šla jsem z práce domů (prodávám ve stánku) a volá mi máma, ať ji vyzvednu v hospodě. Což znamená problémy. A nepletla jsem se. Vlezu do toho pajzlu a k mojí hrůze se máma vykecává s jakousi blondýnou středního věku. Ta je celá hotová a nešetří nadšením z toho, že mě poznává. Měla jsem sto chutí jí říct, že já ze sebe nadšená nejsem ani trochu a měla by být ráda, že hodlám brzy odejít. Ptala se mě na dosažené vzdělání, tak jsem jí to popravdě vyklopila. Ten poklad: učňák, maturita. To jak nám říkali, že jednou bude velmi cenné a momentálně, aby se člověk za výuční list snad styděl. Vyptávala se zda umím psát na počítači, zda umím anglicky (byla mile překvapena, že jsem z ájiny maturovala) a kdesi cosi. 
,, A vy s maturitou prodáváte?''
,, Jo.''
Blondýna zavrtěla hlavou a spokojená s mými dovednostmi a výzorem mi nabídla místo na vrátnici.

Ouch.

Tomu říkáme kariérní vzestup. Nic proti, až uhodí mrazy, ráda se zašiju někam, kde budu akorát mačkat čudlík na sezameotevřise. Jen mě sere, že nikdo nedocení mé vzdělání. Ať zním namyšleně, je mi to šumafuk. Já se nešprtala jednoduché i podvojné účetnictví pro prdel králíkům nebo budoucím zaměstnavatelům! Je mezi nimi rozdíl? Na co jsem se šrotila management? Abych zametala vajgly? Nač angličtina? Na komunikaci s lidmi, kteří mě div nepošlou do prdele? Ne že zrovna tohle by mi vadilo. Obchodní provoz? A s tím nemůžu dělat provozní? Ekonomika? Praxi mám v prodeji lecjakých sraček a jako sorry, když sleduju provozní ať už ve svém okolí, nebo v mé oblíbené pohádce na dobrou noc - pořádu: Ano šéfe. - vetšina z nich si myslí, že management znamená nosit nóbl hadry a na zaměstnance koukat jako na póvl. Sere mě to. Jak může jistá kráva dělat provozní, když neumí ani vytisknout přiblblý menu a musí to místo ní dělat vedoucí?

A to pomlčím o tom, že v tomhle oboru jsem se vyskytla vlastně omylem.

Jsem malá, bojím se velkejch věcí. Ať dělám kdekoli, všude musím tahat těžký srágory. Momentálně se potýkám se zámky, kterejch je na tom podělaném stánečku asi dvacet, odemykají se klíčem, heslem, modlitbou, násilím a ještě větším násilím a každej váží čtvrt kila. Špína, prach, tiskařská barva - všude. Jak s oblibou říkám - já jsem kurva drát křehká, něžná dívka do prdele s tím! Ale aby to nevypadalo, že si jen stěžuju. Jsem ráda, že mám aspoň něco a že je vedoucí v pohodě. Najít šéfa kterej nebuzeruje, je dnes poloviční výhra.

Už ani nevím, kdy jsem naposled dělala někde, kde mají k dispozici záchod a kohoutek s teplou vodou. Netuším kdy naposled jsem šla do práce vyspalá. Kdy jsem neměla strach, že přijde nějaké vyfetované individum mě okrást. Viděla jsem toho dost. Přiznám se, že chodím do práce nenamalovaná, protože si raději přispím. Když vidím nějaký nafintěný barbíny s umělejma nehtama a ve střevíčkách dobrejch akorát na vymknutej kotník, musím se v duchu ďábelsky řehtat. A tyhle vám pak řeknou, že dosáhly toho co mají tvrdou prací.

A doporučení na závěr? Mějte známosti a nechoďte na pracák. Téměř k neuvěření! Zejména případ vyučené čísnice, kdy jí nabídli práci za nějakých osm nebo děvet tisíc a sice - mytí nádobí. Další dvě práce byly opravdu lepší, aspoň servírovala jídlo zákazníkům, nutno dodat, že na to musela být spoře oblečená a nějaké službičky osmnáct plus jako bonus, jsou samozřejmost. Ty nány co sedí na pracovním úřadě mají snad nedokončenou základku, protože pojem - pracovní kvalifikace - jim neříká nic.

No, to bylo dlouhé až příliš. Každej kdo dočetl zaslouží lůžovej diplomek. Chtěla jsem jen říct co se to tu teď děje, ale nejde to říct stručně. Takže mi povídejte a přehánějte. Diskutujte, souhlaste a nesouhlaste. Pochlubte se, jak se žije vám. Půjdu se porozhlédnout po svém virtuálním světě.

Sbohem v peklíčku, váš Venomek.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ziky Orias Ziky Orias | E-mail | Web | 14. května 2010 v 13:31 | Reagovat

Nepracuju, zatim sem v pohodě. Šetři třeba na byt Venomku, jak koukám tak tě vaši tak nějak s....štvou. Měla bych ti povyprávět co u mě? Hele, je to děsná nuda. Tim spíš že mám tři neomluvený hodiny (protože mi zapomněli napsat omluvenku do tří dnů) a hlavně mi zabavili net. Teď sem ve škole. Tak nějak se všechno hroutí, pomalu ale jistě. Ale bylo (a bude) hůř, takže si nestěžuju. Nebo stěžuju, ale ne. No chápej :-D
S prací to je dneska na hovno, vim podle toho co říká mamka. Takže asi tak. Kdybych měla víc času tak ti sem napíšu něco smysluplnějšího, ale učitel se vrací.. zatím sbohem.. nebo bez něj xP
Ziky x)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. května 2010 v 14:10 | Reagovat

Mýdlo je důležité.
Nejlepší je Pilňáčkův "Jas" anebo mýdlo s jelenem.

3 Zaida Zaida | 14. května 2010 v 14:47 | Reagovat

Tvůj taťka je vtipný, třeba by ti místo vložek zakoupil pampersky, za ty by se nemusel stydět. Odpovídalo by pak tomu i jeho uklízení tvého stolu. :-)

4 Evil Evil | Web | 14. května 2010 v 19:25 | Reagovat

nemohla jsem kliknout, protože nebyla zde uvedena možnost: mám kvalifikaci, ale (slušně řečeno), serou na mě.. asi tak.. já mám hotelovku s výučákem.. v září si jdu dělat maturu.. pak možná něco víc (když to přežiju, že) a co pak? pak se můžu jít hezky zahrabat, jelikož na pracák jdu 25. v úterý a to jen proto, abych je poslala do pr... no.. to snad ne, ale ráda bych to udělala.. jen jim jdu oznámit, že se jdu v září znova vzdělávat a pak už asi ani pracák nebude potřeba, jelikož ani "milí" úředníci nebudou mít práci.. haháááá.. jsem odjakživa realistická.. zbývá mi jen se zahrabat doma a číst a psát.. (což v posledním roce nic jinýho kromě povinností nedělám)

5 Ziky O. Ziky O. | E-mail | Web | 15. května 2010 v 9:59 | Reagovat

Promiň, psala sem to ze školy a nešlo mi to přepsat :-D ale tak, našla si a to je hlavní xP

6 Žirafka Žirafka | Web | 15. května 2010 v 18:43 | Reagovat

No jasně. Na jednu stranu je to jeho chyba, ale prostě celkově je tetování hnusný-!

7 Petra Petra | Web | 15. května 2010 v 19:13 | Reagovat

Dneska je s prácou bída no...

8 Petra Petra | Web | 15. května 2010 v 21:16 | Reagovat

Ano, já jsem je objevila podle knížky Stmívání. Na hřbitově zakopání, nejlepší no :D Ale zase pro ty děcka trochu morbidní, ne? :D

9 petí petí | Web | 15. května 2010 v 21:58 | Reagovat

budu ti držet pěsti, taky mám teď doma slušnou itálii. Ovšem já jsem o pár let mladší než ty....což je detail vcelku podtstatný....

10 lad2ner lad2ner | Web | 16. května 2010 v 18:57 | Reagovat

S tou rekonstrukcí mi to připomíná naše malování bytu :-D byla sranda najít čtyřicet let starý noviny a číst si inzeráty typu: "prosím všechny soudruhy a soudružky o pozornost nad tímto velice povedeným kusem toaleťáku"... no jinak to zas tak velká prdel nebyla. Koberec v kuchyni ochutnal co je to pěticentimetrová vrstva mokré bahnité omítky. Brodit se skrze ní bylo nadlické, leč dostal jsem nakonec po dvouch dnech titul "Ten co něco udělal". Nejvíc mě ale dostal kámoš co přišel s Dostihama a Sázkama a dožadoval se vztupu do vnitř xD

No až najdeš motivaci tak by to bylo fajn ;-)

Zatím čahoj

11 Amia Amia | Web | 22. června 2010 v 20:53 | Reagovat

Zatím procházím pouze brigády, ale s jistotoumohu říct, že servírku už sakra nikdy dělat nebudu a pikýrovat kytičky za 48.10 na hodinu už se mi taky skutečně nechce...
Jinak mám jasno - metař, to je moje budoucnost a láska ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!