Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Zírám na prázdnou stránku

2. března 2010 v 20:40 | Venom |  Deník
Zírám a nic mě nenapadá. Totiž hlavou se mi prohání rychlostí temnoty (světlo je lůůůzr) spousta myšlenek. Ale nejsem člověk který se umí vyjadřovat pomocí slov. Všechno vnímám šestým smyslem. Podívám se na vás a vím (alespoň zhruba) jací jste. Vím jak se cítíte a vím co si myslíte o mě. Což je dost pitomé. Ale kdybych to měla popsat slovy, nařknete mě z vymýšlení báchorek.

Dnes byl náročnej den. Opravdu. Nikdy bych si nemyslela že to řeknu ale já... potřebuju práci! Nebo se zmagořím.

Hlavně ať to není daleko a nemusím příliš brzo vstávat. Je mi jedno jestli budu prodávat hadry, drogérii, drogy, nebo boty. Jo, vzděláním mám na víc. Maturitní vysvědčení mě nařklo odborníkem na management, anglický jazyk, účetnictví, ekonomiku... bla bla bla... jenže jak mám kurvíček sakrýček dělat manažera nebo účetní, když po mě chtějí praxi? A kde mají lidi tu praxi vzít když je bez ní nikde nepřijmou? Začarovanej kruh.

To dotazování bylo fakt divný. Všichni na mě koukali jak na magora. Jako bych byla ten nejdivnější tvor jakého kdy spatřili. Proč? Co je na tom špatného že se ucházím o zaměstnání? Poslední naděje jsou dotazníky co jsem vyplnila a rozeslala přes internet. Jestli se na mě vybodnou (jako že asi jo) tak fakt nevím.

Podstatné je, že jakmile jsem přišla domů, zamotala se mi hlava a já začala dávit žaludeční šťávy. Oběd byl už nejspíš strávený. Jaké štěstí, ten řízek byl totiž vynikající. Vzpomněla jsem si na Enemkův článek o anorektičkách. Tedy jestli zažívají tohle, můžu říct že je to fakt fujtajbl a vy blbky které tomu dáváte zelenou a modlíte se ke své aničce - zapomeňte na to dokud je čas! Garantuju vám - tohle nechcete...

Miluju ten obrázek. Nemiluju fakt, že jsem nenašla jeho autora. A miluju Facebook. Miluju hádání se s primitivy. Trust me.

Chlastám tu čaj. Ten kdo mě zná ví, že čaje nenávidím. A teď ho do sebe lámu dobrovolně. Chyba v Matrixu. Přirozeně. Asi umřu a teprve až tu nebudu budete všichni plakat a litovat a na můj pohřeb stejně nikdo nepřijdééééééé!!!!! Zalknu se tou odpornou břečkou.

Konec hysteráku prosím.

Jsem psychicky labilní člověk. Říkám to furt a nikdo mi nevěří. Nervuju se kvůli prkotinám. Vážně. Tohle není normální. Když si vemete, že k maturitě jsem šla naprosto vysmátá a v pohodě a teď je ze mě uzlíček nervů při pomyšlení... nač, to vám ani neřeknu. Je to trapné.

Na jednu stranu si potřebuju s někým popovídat. Na stranu druhou se bojím zapnout komunikační programy jako skype nebo icq. Mám panickou hrůzu z mobilu. Potřebuju něčí dotek ale co opravdu z duše nenávidím, když na mě někdo hrabe, nebo se na mě mačká v MHD. Štve mě, když se nikdo nezeptá co mě trápí, ale běda pokud to někdo udělá. Nehrabte se mi v hlavě. Nelíbí se mi to. Pořád se za něčím ženu a když to mám, ztracím zájem. Jsem přesvědčená, že chci jednu věc udělat ale vzápětí jsem pevně rozhodnutá pro pravý opak.

Není tohle všechno nějaká nemoc která se dá léčit svěrací kazajkou?

Asi máte mých hloupých keců dost. Tak já se poroučím. Vaše nestálá

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evil Deed Evil Deed | Web | 2. března 2010 v 22:53 | Reagovat

poslední odstavec mi mluví z duše.. zažívám to samé.. až na to, že mě se všichni vyhejbaj.. a když potřebuju kurvapomoct, tak nemaj čas, a když se k tomu rozhoupou, už o to nestojím a dostanou ode mě ránu.. elektrickým proudem prosím pěkně.. jsem nabitá negativní energií sem si všimla..

2 Ziky Poke Udon Ziky Poke Udon | E-mail | Web | 3. března 2010 v 14:54 | Reagovat

Joo Venome, tak ohledně těchhle nálad s tebou aspoň trochu soucítim. Ale tohle téma sme jednou rozebírali s Toky.. prostě něco chceš třeba strašně dlouho, pak to máš ale nakonec to skončí v popelnici nebo tak.. Svěrací kazajka nepomáhá - vlastní zkušenost. TO svět je divnej a Matrix si z nás dělá prosím pěkně pozadí nahořesedící osoby. Podle mě..
S tou prací ať ti to výde ;)

3 Říjnová Říjnová | Web | 13. března 2010 v 23:10 | Reagovat

Jestli se to léčí svěrací kazajkou, taky nějakou prosím... Jsem na tom stejně, nebo aspoň podobně. Chci, aby mě někdo objal,ale když na mě někdo šáhne,vyjedu na něj ať na mě nešahá. Chci, aby šestým smyslem odhadli, že něco nesedí, ale když se zeptají, pošlu je do háje...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!