Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Vrátil jsem se z města mrtvých (Jak nenajít práci)

26. ledna 2010 v 11:52 | Venom |  Deník
Ahojky bleskovky a esbénka. Eh pardon. Jeblo mi z toho, že jsem přešla na mozillku, která umí tabulky, měnit velikost videjek, hesla si pamatuje a nemrví je... a navíc... poslouchám Fratellis, naprosto vyhulenou letně znějící muziku. Což se skvěle doplňuje s tím, že jsem nastydla. Ne, opravdu nechci jít ven!

Tohle mi byl sám bůh metalu dlužen.

Omlouvám se všem, kterým nechodím otravovat na blogy, neodpovídám na emaily, nevěnuju se jim na icq, jelikož jsem kapku disenchanted. Zažívám nevšední věci, které mi způsobují několikadenní třesavku, bolesti hlavy, kloubů a ega.

Venom se rozhodl, že každé jeho vyprávění, z jeho fucking života, bude čtenářům přinášet nejen možnost, zasmát se na účet temného individua, ale i poučení, aby každý věděl, jak se to dělat nemá.

Předně vám doporučuju, práci si hledejte sami a nespoléhejte na úřad práce. Jedna známá, která tam pracovala jasně řekla, že tu najdete top výběr, nejhorší z nejhoršího. Potvrzuji.

V naivní víře jsem se tedy vydala k této instituci, ukolébána vědomím, že jsem člověk vzdělaný, s maturitou, a že mi najdou teplé místečko v kanceláři, kde budu zakládat faktury, vařit kafe, vyřizovat objednávky, či podobné pí... eh. Paní na úřadě na mě koukla jako na někoho naprosto neschopného, když už půl roku hledám práci. Není to tak docela pravda, ale pššt.



,, Takže vy jste prodavačka že jo?''
,, Ehm. Ne. Mám maturitu v oboru provoz obchodu.''
,, Hmmmmm.'' pravila ta jistě vzdělanější žena a lovila něco v počítači. Čekala jsem cokoli. Vedoucí nějaké maloobchodní jednotky, skladník, provozní, obchodní zástupce... cokoli... jenom ne...
,, No tak tady mám pro vás místo prodavačky.''
,, Emh?''
Překonala jsem zděšení a optala se dále...
,, A co za sortiment by to bylo?'' doufala jsem že se bude jednat o nějakou dobrou firmu. Třeba mě šoupnou do butiku, nebo mezi čokolády... čistá práce a tak...
,, No lahůdky.''

Mou zvrácenou myslí se probleskly vzpomínky na doby, kdy jsem pracovala v uzeninách. Vzpomněla jsem si na vyprávění své spolužačky o prošlých salátech, neskutečně zahumusených oděvech i tácech... i na její tetičku, která ať si řekla o cokoli z lahůdkářského pultu k snědku, tak odpovědí jí bylo nenápadné záporné zavrtění hlavou její neteřinky. Teti... tohle ne-e. Ano, vzpomněla jsem si i jak bolí průjem... jaké je zvracení zvláštní pocit... Ach Gerarde, budiž mi milostiv...

,, Hm a kde je ta prodejna?'' zavrčel Venomek.
,, Na Proseku.''

To už jsem nepochybovala že se ta ženská zcvokla úplně.


Venom je pro každou špatnost.

Takže včera si oblékl nejčernější z černých hadrů, spáchal si divoký make-up, ověsil se kovem a šátky s motivy lebek a doufal, že v tomto přestrojení ho nikde chtít nebudou. I když v metal shopu...

Cesta byla úchvatná. Metrem jezdit neumím, věděla jsem že mám vystoupit na konečné, jenže mi nikdo neřekl, že mám zastaralou mapu. A mě se zdály ty poslední dvě stanice nějaké moderní. Na druhý pokus jsem však vylezla správně. Našla tramvaj, jela jednu zastávku, vystoupila a žasla. Nalevo Norma. Rybářské potřeby... Metro Dogs. To už dělají metrosexuály i z nebohých psíků? Kouknu doleva... pár šedých baráků, kde asi někdo bydlí. Nutno dodat, že koleje vedly něčím, co spíše než sídliště připomínalo divočinu. Kam jsem se podívala, tam byla jen sněhová pláň, občas nějakej barák, a stromy. Holé hnusné větve se tyčily zlovestně k ocelově šedému nebi. Celý svět byl černobílý. Tady by mohli My Chem směle natočit Welcome to the Black Parade...

Ale kde je ten velkej obchoďák, ve kterém mají být ty zkurvené lahůdky?

Uprostřed aleje byla vyšlapána cestička. Můj orientační smysl mi říkal, že tedy tímto směrem... by to možná i šlo. Jenže proč ten zatracenej obchoďák nevidím? Párkrát jsem si málem rozsekala držku na ledu a šla jsem.

Kdo viděl černou postavičku, potácející se ve sněhu v Horních Dolních prdelovicích, může mluvit o tom, že spatřil Venoma.


Ten obchoďák tam byl. Věřte nevěřte. Jakási jednopatrová parodie na obchodní centrum. Spíš taková místní sámoška. Jelikož jsem byla vymrzlá, hodila jsem do automatu na kafe pár mincí a zahřála se horkou čokoládou. Nasralo mě jen, že tu neměli odpadkový koš. Pak jsem zahlédla ty lahůdky. Nejmladší prodavačce tu bylo asi tak kolem padesátky. Když jsem slušně pozdravila a žádala o razítko, seběhly se ty slepice do houfu, kulily na mě očadla a zavolaly paní vedoucí. Cosi si šuškaly, a většina zmizela v zadních prostorách. Kam jsem je ostatně měla chuť poslat.

Paní vedoucí je jistě žena vzdělaná a inteligentní. Takovouhle práci bych dělat nesvedla. Léta praxe jsem jí vyčetla nejen ze strhané tváře, ale i z profesionálního přístupu.
,, A kam chceté to razítkó?''
,, Tady dole jak je napsáno razítko a podpis.''
Paní vedoucí papír dlouze zkoumala a nakonec se zeptala.
,, To máte na cooo?''
,, Pracák.''
,, A kam chcete to razítko?''
Ukázala jsem jí onen řádek.
,, No a tohle asi škrtnu ne?''
,, No tam máte označit jednu z možností proč jsem nebyla přijata.''
Škrááááááááb. Čára skoro přes celej papír.
,, Děkuju a nashle.''

Jo. Kvůli téhle srandě jsem jela hodinu tam a hodinu zpátky. Aspoň jsem se koukla do místního zverimexu, rozplývala se nad roztomilostí andulek, kanárků, sklípkana...
Sklípkana?
Byl za sklem tuze roztomilý. Skoro jak plyšová hračka. No.. pohladila bych si ho... možná. Jenže by na mě skočil. Fuj. Opět jsem utratila nekřesťanské prachy za pamlsky pro andulky. A jela domů.

Zážitky? Neskutečný pohled na počmáranou zeď s nápisy jako - Umění je virus, Stop válce a rasismu...
Také se mi líbilo autíčko se stopami po střelbě. Tak tady platí jiné zákony. Proč tenhle drsnej venkov přidělili k Praze? Proč?

Dorazila jsem pozdě, zmrzlá, naštvaná a se ztracenými iluzemi. Ovšem dovezla jsem skvělou medovou pochoutku pro opeřené drahoušky, dokonce ve slevě. Vypadá to, že se stanu stálým zákazníkem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Euphoric-Endeavor Euphoric-Endeavor | Web | 26. ledna 2010 v 15:36 | Reagovat

ou.. tak to je kruté.. já jsem nevzdělaná a tuze blboučká.. naši pořád ne a ne pochopit, proč se deru na nástavbu.. proč jsem si podala dvě přihlášky, do Planý a do tý pr.. Plzně, kam mě stejně nevezmou, protože jsem měla čtverec z matiky že jo.. achjo.. nojo.. nejsem žádná kalkulačka a nestydim se za to.. doby, kdy jsem se moc řešila, jsou pryč.. ale co mě jebká pořád, je pocit, že jsem jen obyčejná cukrářka.. mám na to dokonce čtyři papíry.. jeden je in english ale je mi to na nic.. dneska na tom pracáku.. úděs.. a ještě si přivodím otřes mozku.. a nic z toho.. já ci do školy a hned.. ci maturitu.. chjo.. obor podnikání.. a budu zametat chodníky ikdyž mě tam vezmou ne? :-( ach Venome.. proč zrovna naše generace musí vymíst ten největší humus v historii téhle vytunelované republiky.. ale Gerard nás má rád.. tak snad nám s tím pomůže.. a v pekle se teprv ukáže, čeho sme schopní :-D

2 bizzare-hoyden bizzare-hoyden | 26. ledna 2010 v 16:21 | Reagovat

Já sem z Horních prdelovicích. Škoda, docela bych Venoma ráda aspoň koutkem oka zahlédla. Venom měl bojovat! Vytáhnou z kapsy ďábelské vydle a propíchnout ji! Nebo něco jiného stejně zákeřného... vsadím se e si myslela že si nějáká feťačka xD

3 Lúmenn Lúmenn | Web | 27. ledna 2010 v 10:43 | Reagovat

Hehehe, tomu říkám shánění práce za všechny prachy...no ale dělat někde v lahůdkách se stoletejma důchodkyněma? Děkuji, ne. Jsem ráda, že mám před sebou ještě léta studia:)

4 Vendy Vendy | Web | 19. února 2010 v 20:37 | Reagovat

[3]: Lúmen, ty budeš taky jednou důchodkyně. I přes ta léta studia. Budeš holt studovaná důchodkyně a budeš poslouchat, jak se o tobě baví patnáctky, jaká jsi stoletá důchodkyně. A nebudeš je moct okřiknout, protože budou mít pravdu. A ty si budeš připadat stará a bezcenná.
Venom: to místo bylo děsný. Vůbec se nedivím, že jsi to otočila na místě, hned po oštemplování papíru. A pracáky znám taky, je to jen agentura na to, abys měla zajištěno placení pojistného zdravotního a sociálního. Pracovní místa jsou jako sázka do loterie. Nejlepší je hledat přes kamarády a známé.

5 Hanyou Hanyou | Web | 5. března 2010 v 11:38 | Reagovat

Páni! Tak já mám taky maturu a jsem vyučená cukrářka, ale co na tom pracáku vymýšlejí...
První práce byla mytí nádobí v kuchyni, na dvanáctky s hrubou osmičkou. Pak jsem byla poslána do dvou podniků jako číšnice. První, kvůli Satanovi, nepřicházel v úvahu. Pracovat tam v mini, skoro nahá, se nelíbilo ani našim. Druhé místo číšnice bylo jaksi.... jiné. Dělala bych prý společnici pánům + nějakou tu službičku 18+. To už jsem začala nadávat, že tam mají zaměstnávat děvky a ne holky, co chtějí makat trochu slušně.
Lepší si najít třeba brigádu, ze které se může vyklubat zaměstnání, než chodit do pochybné práce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!