Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Jsem Chemical Romantik

23. října 2009 v 15:25 | Venom |  Deník
Achoj. Jak začít aby to neznělo ohraně, trapně, neoriginálně, nebo naprosto nesouvisle? Možná by bylo nejlepší nezačít vůbec. Možná bych se měla zamyslet nad oním moudrem: Náhody neexistují. Nemůžu uvěřit tomu, že tohle všechno mi někdo přesně naplánoval. Začínám uvažovat o tom, co by se stalo kdyby...

Především kdybych nikdy nepoznala Chemiky. Hahahah.

Jen to ne!

Ale teď vážně. Když jsem šla na střední, nenapadlo by mě, kolik divnejch událostí to odstartuje. A už vůbec by mě nenapadlo že až si mamka najde práci, hodně se to podepíše na mojí už tak dost dojebaný psychice. Lidi přicházejí a odcházejí, ale já na ně nedokážu zapomenout.

Give 'Em Hell, Kid... if you were here... I'd never have a fear, so go on, live your life, but I miss you more than i did yesterday.

Taky bych už mohla přestat s těmahle otřepanejma frázema. Ne, nejsou otřepaný. A jestli tak jen díky mně. Děsí mě, kolik jich umím nazpaměť.

O čem jsem to chtěla mluvit? Už nevím, beztak půlku věcí zapomenu. Sleduju svůj život poněkud zpovzdálí, jako divák nesmyslnýho tragikomedickýho seriálu. Naprosto bez zápletek. Došla jsem k poznání, že mě každej přehlíží ne díky mojí vejšce, ale osobnosti jako takový. Připadám si nudně x)

J. si skvěle vymýšlí... ten přehrávač dvd není tvůj. Nekoupil jsi ho od čorkaře jak tvrdíš. Všechno máš jen půjčený, i ty dvd... A o tý tvojí operaci, která tě prý i ohrožuje na životě taky silně pochybuju. Nevěřím, že ti nějaká firma vyplatila šedesát táců za to, žes jí stvořil webovky. Sorry, fakt ne. Nevěřím ti ani ty sladký kecy o mojí neexistující roztomilosti. Nevím kolik ti mám věřit z toho, žes musel odjet domů, protože sis opět dojebal tu nemocnou ruku. Dvě operace jo? Nebyla jen jedna? Byla vůbec nějaká? Vlastně jsem ti nevěřila nikdy a je to tak dobře. Já tvrdím, že nechápu lidi, co se snaží dělat dojem. A přitom jsem naprosto stejná. S tím rozdílem, že o sobě nelžu. A někdy jsem až krutě upřímná. I když... J. o mě neví naprosto nic, a někomu hned první den vybleju co jsem zač. Mysleme si že za to může moje pitomá intuice.

Náhody neexistujou. Proč jsi jel zrovna do Prahy. Proč jsi musel dělat zrovna na tý prodejně, která mi tě každou pitomou krabičkou cigaret připomíná?

A proč já jsem sem chodila na tu brigádu sakra?

Autor neznámý.

Hodně mi to vzalo ale i dalo. Zase si připadám o něco dál, ve svým pokřiveným vývoji.

Bohužel moje zdraví dostalo dost zabrat. Jaksi nám páni opraváři nebyli schopni zprovoznit topení, takže abych se zahřála, tak jsem se ve skladu zahřívala různými tanečky. Step a twist vedly. Jednoznačně. Ne že bych je ovládala, ale na zahřátí jsou nej. Velice vás potěší, když sledujete svoje provozní, jak si sedí u počítače, a ohřívají se u kamínek. A to je v tom kanclu celkem teplo. Já sedím patnáct hodin naproti lednici, a ještě na mě táhne od dveří. Super. Hubu jsem měla snad fialovou, nabalená jsem byla jak cibule, leč zbytečně. Několik zákazníků se mě ptalo, jak můžu v takový klendře vydržet. Hah. Já nemůžu.

Jeden den mi ty svoje kamna půjčili. Pochopitelně teprve tehdy, když odešli. Jak milostivé gesto. Druhý den ty dvě babizny odešly a vzkázaly mi:
,, Tak to tady v tý zimě nějak přežijte.''
Bylo na nich vidět, jak jsou skvěle vyhřáté. Já už byla pár hodin zmrzlá jak... kuře. Řekla jsem jim něco jako - nashle. Pak se mi do očí začaly hrnout slzy. Vzteku, bezmoci a taky z tý zimy. Ty megery si ty kamna zamkly do kanclu. Fakt jako... tomu se říká péče o zaměstnance. V managementu se trochu vyznám, a můžu vám říct, že takhle by se nechoval ani ten, kdo nedokončil první ročník naší pošahaný nástavby.

Kamínka nám obstarali až páni majitelé, kteří začínají být na naše "milé" provozní taky naštvaní. Ty dvě se tváří hrozně unaveně, a jedna z nich je prej nastydlá. Chudinka. Leží v posteli a má opar. Ať si se mnou tu šichtu vymění a pozná význam slova - kurevská zima. Terkele!

Vlastně podzim... progerarda...

A ještě se mě ptejte, proč si připadám jak neviditelná. Haló! Já jsem tady! Vnímejte mě sakra!

A ať si můj blbý kolega na protisměně zkusí držkovat, že něco nebylo doplněný. Všichni vědí že to není pravda. Dokonce i páni majitelé. Ti mě maj rádi. Vyražte ty dvě megery a provozní vám budu dělat já. Za dvacetsedm táců a pět hodin práce denně ihned! Psát do počítače umím též, a to telefonování taky nějak zvládnu.

Ovšem další věc co mě prudí je mámin kolega. Tykání mi nabídl stylem, ať jdu do prdele s nějakým nashledanou, že prej tak starej není. Pořád něco mele, nepustí mě skoro ke slovu, když se na něco zeptá, sám si odpoví. A pak mámě bonzuje, že se s ním nebavím, že ho neposlouchám a hrozně se diví, že jsem zakřiknutá.
,, Já bych to na tý malý prodejně nevydržel bejt furt sám, co? No to musí bejt hrůza... ale ty toho zase moc nenapovídáš viď? Ale je to takový blbý, že si nemáš s kým popovídat, že jo? Nebo ne?''

A kdy mám do toho monologu asi vpadnout? BtWay... služební telefony opravdu nejsou k tomu abych poslouchala nějaký - papa kočičko, miluju tě... blablabla... pochopitelně, že si ze mě dělá prču, ale to si vybral docela blbě. Položila jsem to. Ještě jednou mě plácne přes prdel a taky mu jednu plácnu. Přes hubu.

A jedna kolegyňka zase jede na práškách. Sežrat tři ibalginy naráz, a pak se ještě docpávat dalšíma... to je prostě moc. V kombinaci s chlastem to musí být vskutku úžasné.

Copak můžu s tímhle materiálem pracovat? NE.

Půjdu se tedy podívat po vašich opečovávaných bložíncích, zaspamuju je svými debilními kecy, a budu čekat na icq, s kým bude váznout konverzace tentokrát... s pozdravem z živého záhrobí, váš egoistickej

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Simthy Simthy | Web | 23. října 2009 v 16:16 | Reagovat

nechápu jak to tam můžeš vydržet, já bych se těm ženskejm pořádně ozvala přeci nebudu zmrzat

2 Simthy Simthy | Web | 23. října 2009 v 16:20 | Reagovat

ps:to co máš napsaný tam nahoře(v záhlaví myslim?) je úžasně výstižný a taky celkem vtipný "růžoví grázlové" xD

3 Ochechulka Ochechulka | 23. října 2009 v 17:15 | Reagovat

Skládám ti poklodu, žít v takovém prostředí, ty provozní jsou snad masochistky, když ti ani kamna nepůjčích, když už je nepotřebují. A jak to tak čtu, připadá mi co zaměstnanec, to provozní, ale s tím rozdílem, že zaměstnanci dělají víc hodin.
Takže, přeju pevný nervy a lepší konstelaci lidí, aby toto období pominulo a nastalo období dobra. Měj se

4 Enemy Enemy | Web | 23. října 2009 v 18:34 | Reagovat

Nebýt Chemiků, kam by nakonec ten svět spěl, že...
J. mě fakt dobře pobavil. Jestli mu to někdo žere, potom je to hodně vtipný. Skoro k pláči. Od smíchu.  :-D
Oni nám tě nechají takhle mrznout? Bych jim přál makat v takových podmínkách, hezky do zimy, to by se jim kecalo jinak. a ty by ses šla ohřát, do toho jejich kanclíku, hezky ke compu. Já se zahřívám především teplými obrázky. xD Když není poblíž nic lepšího, pochopitelně...
Asi bych tohle nepřežil, obdivuju, jak se držíš. Já se svojí nevymáchanou držtičkou už dávno řekl něco nevybíravýho a letěl bych. To je cvokhaus. O_o
Hlavně se drž, snad to bude lepší... A ty dvě ......, ehm, milé dámy, těm přeju, aby si poznali zimu jak v ruský pohádce. xD
Měj se a drž se, zatím

5 Blackie Blackie | Web | 23. října 2009 v 19:14 | Reagovat

Všichni Gerardovi bojovníci v plné polní, chystají se ti na pomoc. Soustředíme všechno zlo a kolegy ukřižujeme. Nebo něco děsivějšího, to je jedno. Protože kterémukoliv podání zla se ubližovat nebude. Tak.

6 total-error total-error | 23. října 2009 v 19:52 | Reagovat

no tak to je naprosto dokonale úžasné... mno výhoda je že budeš časem otužilec co si možná i jednoho dne v zimě zaplave s ostatníma ve Vltavě xDDD

Mno jinak ta soutěž již začala... x-)

ps: icq něják vynechávám, jelikož nedokážu s nikým teď konverzovat... neboli toto období...

7 sorrowful.lady sorrowful.lady | 26. října 2009 v 13:58 | Reagovat

tu zimu fakt nezávidim, ale myslim, že mám alespoň trochu představu o čem mluvíš, jelikož nám v ústavu dělají nová okna, takže se vetšinu času krčíme v bundách a v roztřesených prstech svíráme horkou čokoládu, zatímco naše ředitelka si sedí ve vyhřátý kanceláři... zabít! ta ignorace je strašná, je děsný něco říkat a pozorovat, že ti nikdo okolo nevěnuje ani pohled... tak hlavu vzhůru, my o tobě víme, máme tě rádi, máme rádi tvé články a i když já konkrétně se tady svými tupými komentáři prezentuji jednou za uherskej rok, neznamená to, že jsem zapomněla... na fajn lidi se nezapomíná:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!