Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Věrná kamarádka deprese

10. září 2009 v 11:45 | Venom |  Deník
Čau jupiteři. Připadám si jak mizernej glosátor. Spíš bych se měla zařadit do kategorie Deníčků. Resp. mít vlastní podkategorii. Něco jako - Venom - vstup na vlastní nebezpečí. Nebo - Deníčky pitomé, ufňukané a depresivní. Moc dobře vidím, jak je to tady poslední dobou čím dál víc o ničem. Chci se dokopat k článku, ale nejde to. Myšlenky neutíkají jinam, ale vystřelují z mé hlavy jak atomové výbuchy.

Proto vás nebude čekat článek o záhadách, nebo životě temných existencí. Ne, nepřibyde ani písnička, povídka ale... další výlev. To se raduješ co Bille? No je sranda viď ty prase jedno? No dobře, nechme Tokio Hotel dabingy na pokoji, a překročme k tomu méně úsměvnému.

Stejně jako jsem měla asi před dvěma týdny mimořádně šťastné období, teď se mi posralo co jen šlo. Je to nějakej ten zasranej zákon o zachování hmoty, nebo energie, nebo čert ví čeho. Takže teď se pokazí i to, co by normálně klapalo samo od sebe. Ani se mi nechce věřit, že to není tak dávno, co Venom bezmála zářil jak sluníčko, a svět se zdál bejt happy. Kdy si Venom říkal, že stačí chtít a jednoduše jít za štěstím.

Není to tak. Každá šťastná chvíle a dobrý skutek, jsou po zásluze potrestány.

Když si říkám, dobře, jsem na dně, ale teď už nemůže být hůř, a musím jít zákonitě nahoru, ukáže se, že nějaká dobrá duše nelení, a dno podemnou prohloubí. Respektive zaryje Venomovi rypák do hlíny, aby mohl bejt ještě hlouběji. Vidíte? Už se mi to dokonce začíná rýmovat.

Nejvíc mě ovšem nasral... vy víte kdo. Pán se chová neskutečně sobecky. Nechci aby to znělo jako pomlouvání. Jsem ochotná říct ti každou z těch následujících vět do očí. Jenže se obávám, že mě neposloucháš a ani poslouchat nechceš.

Nejsi na světě jedinej kdo ztratil blízkou osobu. Chápu, že to i po letech bolí. Ale pořád smutnit k ničemu nevede. Je důležitý chtít, opravdu chtít, odrazit se a začít znovu. Nemůžeš se tím donekonečna užírat. Neubližuješ jenom sobě, ale i ostatním.

Dál... je trochu na hlavu si na mě vybíjet špatnou náladu. Tím spíš mi dávat cokoli za vinu. Nejsem kus hadru, a nezmění to ani to, že se tak ke mě chováš. Jestli si myslíš, že jsi tu jedinej, kterej to neměl v životě lehký, tak se sakra pleteš. Pořád mi vyprávíš o sobě, ale ani tě nenapadne, že o mně nevíš zhola nic. A jak tak sleduju, můžu bejt jedině ráda.

Jistě že nemůžu pochopit jak ti je. Já jsem totiž po citové stránce naprostej trotl. Neumím se vcítit do pocitů druhých. Pro ty méně chápavé - ironie. Kolikrát když sleduju osudy svých přátel je mi neméně zle, ba co víc, možná ještě hůř. Emoce jiných nasávám jako houba, ale nevybrala jsem si to. Někdy mám pocit jako bych lidem viděla až do žaludku. A na tobě vidím, že se sebou nic dělat nechceš. Pak ti ani já pomoct nedokážu i když jsem chtěla. Dobře, nestojíš o to, ale to stejně není důvod abys mi dal najevo, že jsem kamarád naprosto na hovno. To ty ses na mě vykašlal, ne já na tebe. Člověk se snaží, opravdu snaží aby na něj bylo spolehnutí. A odměna? Nejen nevděk a přehlížení, ale ještě výčitky!

Nezbývá mi, než ti jít z cesty a uklidit se někam pěkně daleko. Opravdu nepotřebuju člověka, kterej si na mě schladí žáhu a vybije negativní emoce. Nepotřebuju někoho kdo mě naprosto přehlíží. Kdo si o sobě myslí, že je středobod vesmíru. Nehodlám tu někomu dělat boxovací pytel. Chápu že jsi smutný, ale ani to není důvod abys ubližoval ostatním.

Venom opravdu nepochopil, proč právě on, který smysl svého života vidí v tom, pomáhat ostatním, dostává takovouhle sodu. Venom opravdu nesnáší, když se s ním nepočítá, a když je přehlížen. Ale nikdy nepochopí proč za svoji dobrotu dostane ještě sprda od osoby kterou má rád. To se má snad ještě omluvit?

Venom má už pátej den teplotu. Půjde se tedy zfetovat paralenem. I když by potřeboval spíš něco na nervy. Ale ne, Venom přece vůbec nebrečí. Ne kvůli sobě. Kvůli někomu, kdo nemá ani tušení, že se chová hůř než sadistickej středověkej kat. Ty ještě zdaleka netušíš chlapče, jak krásně na tohle jednoho dne dojedeš. Tebe je mi líto. Ne mně.

A tak se Venom jde pokusit uklidnit. Už teď ví, že se mu to nepovede.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LejDy LejDy | Web | 12. září 2009 v 0:22 | Reagovat

neviem čo mám napísať som na tvojej strane ale z istej strany sa viem vžiť aj do tvojho kamaráta... hm... neznášam keď som mnou niekto chce riešiť "problém" ktorý ja riešiť nechcem... som potom podráždená atď... ale viem že to nieje správne že mi chcú len dobre ale väčšinou sa vtedy neviem zachovať inak len hnusne..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!