Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Mááám...... hysterák....

10. září 2009 v 19:53 | Venom |  Deník
Huh... nic víc ze sebe nevypravím. Ten předchozí článek, za kterej se určitě začnu co nevidět strašlivě stydět, byl nesouvislej výlev, psanej pod vlivem EMOcí, tohle už je náznak utříděných myšlenek. Jako kdybych nekomunikovala pouze nesrozumitelnými skřeky, ale osvojila si základy českého jazyka. Takže jdem na to. Konec řvaní. Musíme situaci analyzovat a vymyslet co dál.



Hurá, jdeme se utápět v duševním masochismu...

Dnes ráno se na mně otec podíval, a optal se, jestli je mi blbě. Myslím, že z tý teploty jsem se víceméně dostala, nicméně po psychický stránce jsem tak dobře zdrbnutá, že musím vypadat asi jako vysušená vorvaň, kterou ve Photoshopu zbavili barev a kontrastu. A víte co? Je mi to úplně fuk. Každopádně je co říct, že se i táta nad mým zjevem pozastavil, jelikož on je zvyklej na ledacos. Naučil se dokonce, že nalíčenej Venom, a nenalíčenej Venom jsou jedna a ta samá osoba.

Pozastavila jsem se nad svým výzerem i já. Venom nikdy nevypadal hůř. Šel se tedy alespoň umejt, protože hygiena prej dělá divy. Jediný divy co vidím, jsou ty, že i zbytky make-upu zařvaly za vlast, a tím pádem je to snad ještě horší. Ale co. Je mi to tak dokonale putna. Stejně jako můj kručící žaludek.Ticho tam dole!

Nemá cenu se tu rozčilovat, když je to pokaždé to samé. Říká se, že člověk je přitahován stále těmi stejnými typy. Venom se evidentně vyžívá v těch, co se k němu chovají jak... k boxovacímu pytli. Ne, že by mě mlátili nebo tak něco, ale vzhledem k tomu, že snáším lépe bolest fyzickou, než psychickou, by to zase možná byla příjemná změna. Ránu dokážu vrátit. Ne tak podraz nebo zlou poznámku. Respektive, dokážu, ale ne u osob, ke kterým něco cítím. Venom je hloupý, a nebo taky velkorysý. Nazývejte jak chcete jeho naivitu a fakt, že jakmile k němu někdo přijde s prosíkem a omluvou, tak celej vyměkne a odpouští, klidně několikrát za sebou, a doufá, že už to bude všechno dobrý, napořád a forévr a tak všelijak podobně.


Pak Venom jen drží hubu, užírá se, a modlí k Gerardovi, aby to někomu konečně došlo, že se chová hůř než slon v porcelánu a Venoma třeba jistý věci mrzí a bolí. Marně.

Asi si budu muset zapálit. Ne, nejsem závislák. Venom kouří jen když je na dně, nebo smutnej, vzteklej, nervózní...

Takže pořád, a hulíš jak tovární komín.

Nech si ty kecy Anime... Ten gay je čím dál drzejší.

Co ještě říct? Co vzkázat? Můžu snad jen pogratulovat. Ten někdo, kdo má na svědomí moje srdce a mozek, teď může i za zničení mejch plic. Dá se to ctihodnosti považovat za pokus o vraždu? Přece jen, útok na tři životně důležité orgány, to nemůžeme nechat jen tak.

Můžeme, protože vy jste k tomu útoku dala sama podnět!

Takže je to vlastně sebevražda? Ne, pokus o sebevraždu! Kolik mi za to napařej?


Nemám ráda kecy typu: Přemýšlím o tom, že to všechno skoncuju... už tolikrát jsem uvažoval nad tím, že si něco udělám. Venom tohle opravdu nemá rád. Ale když čekal na metro, snažil se vypadat hodně utrápeně, nervózně se rozhlížel jestli kolem něj není moc lidí, a stál co nejblíž u kolejí. Ne, on nechtěl skočit. Jenom si představoval jaký by to bylo. Představoval si, co by udělali ti lidé, kteří by se museli dívat na ten neskutečnej svinčík. Přemýšlel, co by si pomysleli jeho kamarádi... ,, To není možný, jen tak zničeho nic skočit pod metro.''

Venomovi došlo, že nikdy nebude mít odvahu zabít se tak ošklivým způsobem jako je skok pod metro. Navíc by kvůli mě spousta lidí přijela pozdě do práce.

Dnes jsem pročítala starší články na blogu. A i když tomu doteď pořádně nevěřím, kolikrát mi přišly jaksi - pozitivní. Občas jsem se zasmála. Ne, nesměju se svým vtipům, ale nic z toho co sem píšu není vtip, nýbrž holá skutečnost a proto je to směšné. Říkáte si - jak můžou bejt ti tvoji kámoši tak blbí? A já vám odpovídám - můžou. A proto se směju, protože vzpomínám. Většinou na to hezký. A to se prej má.


Začetla jsem se do těch pro mně prastarejch zápisků a vidím, že ten život zase tak hroznej není. Že z toho špatnýho si musím vzít ponaučení, i když nedovedu si představit, jak se poučit kupříkladu ze čtyřicetistupňové horečky. Vzpomínat na to krásný, ale ani to zlý nezapomenout. A bůhví proč, nejvíc jsem vzpomínala na tu potrhlou Hanku a jak jinak než s úsměvem na rtech. Jako by toho nebylo málo, texty My Chemical Romance mě ujistily v tom, že CHCI bejt: The savior of the broken, the beaten and the damned. A tak dále... já vím že toho už máte plný zuby.
Taky vím, že tyhle kecy mi nevydržej věčně, a zase budu fňukat a padat na držku. A až zase jednou budu bulet, jak moc je ten svět zlej a nespravedlivej, tak snad mě opět osvítí Gerard a já se budu hrabat ve svých starších článcích. A při troše štěstí, si snad přečtu i tohle. A co mi pak bude po tom, že mě už zase (využil, odstrčil, znemožnil, přehlížel) nějakej... Ne, nenuťte mě tu všechna ta jména psát.

Trochu se bojím toho co bude dál. Pořád naivně doufám, že to jednou bude dobrý. A ti, co mi ublížili, se ke mně vrátí a zůstaneme kamarádi jako za těch starejch časů. Doufám, i když vím, že je to zhola nemožný. Je možné, že člověk z přemíry poslouchání Chemiků onemocní - přílišnou a chronickou nadějí?

Pokud ano, tak na to chci i umřít.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lúmenn Lúmenn | Web | 11. září 2009 v 11:42 | Reagovat

taky mám občas pocit, že se uzachraňuju k smrti:)

2 Safi Safi | E-mail | Web | 11. září 2009 v 16:40 | Reagovat

Venomku můj zlatej, jestli tě to utěší, taky hned každýmu kdo za mnou doleze s promiň, prominu. A dělám to i přes to, že vím, že když to ten člověk udělal jednou, je schopnej to udělat podruhý.

Sice z toho nevyplývá žádný ponaučení ani nic takovýho, ale zrovínka na dnešek se mi o tobě zdálo. :-D samozřejmě, že ani Gerard tam nechyběl :-D Věř, jednou ti to budu vyprávět celý :D pokrájíš se smíchy :D  loučila sem se už v přechozím článku, takže teď nic nebude :-P  

3 LejDy LejDy | Web | 12. září 2009 v 0:13 | Reagovat

presne dnes sa ma pýrala jedna osoba prečo ja sa vždy naviažem na niekoho kto ma v istej časti tela ako mi bude keď dačo spraví... ale sa tak dakedy zadarí aj mne... hmm nie naschvál ale až keď urobíš veľa krokov dopredu uvedomíš si čo si urobil..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!