Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Jak salamandr v ohýnku

14. září 2009 v 14:30 | Venom |  Deník

Ahoj marsíci. Chtěla jsem napsat - jako ryba ve vodě, ale přirovnání salamandra v ohýnku mi přijde mnohem poetičtější. A navíc je jen a jen MOJE. Když autorák, tak se vším všady. Takže i když to dělám nerada, tento článek bude opět o mých pocitech... a nač se tomu bránit, i o EMOcích. Pak že nejsem kandidát na emo. Ba ne, já ne. Já se za svoje pocity stydím. Proč bych je jinak psala anonymně.

Určitě se třesete nedočkavostí, až vám vyklopím, proč se cítím jako salamandr v ohýnku. Ironie - pro ty nechápavé. Tak tedy - je toho víc. V první řadě to pochmurné počasí. Krásně zataženo, deštíček jen jen spadnout, bouřtička na dosah... Promiňte, ale jsem člověk, který se opravdu vyžívá v krásách a melancholii podzimu a temně zatažené obloze. Pochopitelně nejásám nadšením, když mi teče do bot a klepu kosu ve sněhové vánici. Ale mým snem je, aby bylo stále to nejkrásnější možné podzimní počasí. Tu a tam aby za bouřkovými mraky vykouklo ospalé sluníčko, každý den aby alespoň na chvilenku sprchlo, a na obloze se objevoval kontrast černých mraků a barevné duhy. Pochopitelně by nechyběl teplý vánek až středně silný větřík. Nemyslím orkán, kterej by mě rozsekal na nejbližším sloupu...
Venom miluje podzim právě proto, že je velmi rád melancholický a zasněný. Miluje jeho vůni, která ho ve vzpomínkách vrací do dětských let. A právě proto na něj lezou tyhle chytrý kecy. Myslím že následující tři měsíce je budete muset trpět :-P

A proč se cítím jako salamandr v ohýnku podruhé?

Protože mě popadla uklízecí mánie. A s ní přichází sentimentální vzpomínky. Opravdu musím vyhodit všechny počmáraný sešity, plný mě nic neříkajících pojmů. Spací pytle, management, pojištění, kyseliny... tohle všechno na jedné hromadě. Tolik let práce. Tolik let sezení ve školní lavici. Chtěla bych si něco schovat na památku. Ale musím se spokojit s několika vystřiženými obrázky, který jsem stvořila na vrcholu nudy. Ale co víc... musím vymyslet skrýš pro své deníčky.

Jsou ještě z dob, kdy jsem neměla počítač. Tahle forma deníku je mnohem bezpečnější jelikož... ji nenajdou rodiče. Ale když se dívám do těch popsanejch a barevně počmáranejch listů, stejně musím uznat, že to má něco do sebe. Některý kecy se mi zdaj až neuvěřitelný. Proboha, vážně jsem si před těmi X lety myslela o té či oné osobě tohle? A vida! Na tuhle příhodu bych byla zapomněla! Páni... tahle stará sms je vážně dobrá. Nedivím se, že mi stála za zapsání do deníku... Jojo... pamatuju se. Tenkrát to chodilo tak a tak... Zvláštní pocit.



Ovšem nečekejte, že mi tohle vydrželo bůhví kolik let. Nebylo dost času psát si každý den. A bylo to zcela bez odezvy. Kdežto na tomhle blogu je to jinak. Nemusím se obávat, co si kdo pomyslí, až tohle bude číst. Lidi co jsou na stejný vlně si mě najdou. Jen se neuculujte marsíci. Přesně vás myslím!

A ti ostatní? Už jsem nikdy nepáchnou. Maximálně nechají hnusný komentář. Asi je začnu sbírat.
Podzim pro mě vždycky byl, a je obdobím úklidu, třídění a vzpomínek. Jak v pokoji, tak ve svý temný dušičce. Ono jedno s druhým velice souvisí. Vždyť víte sami kolikrát jste v šuplíku nebo v tašce nalezli věc, která vás nutila k zamyšlení, a vrátila třeba do dávno minulého dne...

Kupříkladu zapomenutá svačina... Letos se mi nepoštěstilo.

A proč se cítím jako salamandr v ohýnku potřetí?

Jsem opět a s konečnou platností v prdeli. A že tam je jistě taky velké teplo.

Děkuju za povzbudivé komentáře vás všech. A zejména ty od Lejdy. Hodně věcí jsem si díky tomu uvědomila. Ano máš pravdu. Taky nesnáším když mám svůj soukromej problém a někdo do mě rýpe, abych řekla co je. Je to totiž jakýsi syndrom šneka násilím tahaného z ulity.

,, Co je ti?''
,, Nic.''
,, Jakto?''
,, Takto.''
,, To poznám ne... jsi naštvaná?''
,, NEJSEM.''
,, Ale jo jsi... udělal jsem něco?''
,, NE.''
,, A co je teda?''
,, NIC!''

Venom tohle dobře ví, a sám tuhle chybu udělá. Zaslepenej vlastními problémy. Přesto mě mrzí, že kamarád mi odsekává jen jedním, maximálně třemi slovy, a nedej Gerard více jak jednou větou! Už nevím co mám dělat. Nechci naléhat, vím že je to zbytečný. Nejsem zrovna kouzelník. Ztroskotávají i mé trapné pokusy o: '' NORMÁLNÍ KONVERZACI '' Odsekáváš mi, jako by všechno byla moje chyba. (Jako kdybych naplnila ty hrozby s ostříháním na kluka a odbarvením na blond... začínám být v pokušení, třeba bys mi věnoval víc pozornosti.) Nevím jestli je to jen moje paranoidní smýšlení, ale tentokrát mám pocit, že jsem opravdu provedla něco špatnýho já. S tím nenadělám nic. Ptala jsem se, omluvila se za svoje výkyvy nálad - ženské mě asi pochopí, kluci nemůžou, jsou v tomhle naprosto zabednění - ale víc udělat nemůžu. Nejsem jasnovidec, nečekej že uhodnu v čem se stala chyba.

Kdyby to sakra alespoň nebylo od tý doby kdy...

Dost už s tím. Nemůžu to vyřešit. Udělala jsem maximum. Když chceš zapírat, zapírej. Ale nečekej zázraky. Teď už můžu všechno nechat jen na tobě. Což mě opravdu děsí, vzhledem k tomu, že ostatní lidi považuji za méně schopné. Zřejmě zkušenosti mno...

Ten podzim nám prostě leze na mozek, ať chceme nebo ne... Co? Urani?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cathy Cathy | Web | 14. září 2009 v 16:25 | Reagovat

Padnu, prej Urani xD
Hele ty Venuše, nebo jak ti to říct, já taky miluju podzim, ale takový poetičnosti jako se středním větrem, ne orkánem, bych opravdu nesplodila, máš ty to ale poe-ducha...
Všichni si psávali deníky, všichni, jen já sem dítě zaostalé, které to zkusilo a po jednom dni přestalo, slibná budoucnost ne?
Joo najít svačinu, kdyby aspoň, já žádnou nemám, tak to de těžko víš? xD
A obrázek "meč, srdce, lebka" naprosto žeru, vypadá nádherně, asi si ho uložím:-).
Hele měj se zatím salamandře, já ti jdu napsat drabble xD, bye bye♥

2 Enemy Enemy | Web | 14. září 2009 v 20:06 | Reagovat

Že bych místy slyšel sebe? Jo, proto mi tohle přijde tak nějak povědomý...
Přiznám se, že moje oblíbený období ani vlastně nemám. Ale podzim je krásnej... Ty barvy, deštík, duha... A pochopitelně bouřky. Fascinuje mě to se na ty blesky dívat, krásnej jev. Akorát, že to do mě ještě nepraštilo... To bych vydržel stát na tom dešti, dokud bych nebyl mokrej až na kost.
Deníček... Kdysi jsem si něco podobnýho čmáral, ale nevím, zda se to deníkem dalo nazývat, spíš jsem si čmáral heslovitě do diáře. Vzpomínek bych se asi nedokázal zbavit, zvláště těch dobrých, kterých moc není. Za pár let si člověk bude říkat, kam to vlastně došel, jakej byl a bude se divit sám sobě, jakej kus cesty ušel... Na školu teda moc dobrý vzpomínky nemám, to je pravda. A překvápka v podobě zapomenutých svačinek... To mi něco říká...
To rýpání, jak říkáš, z duše nenávidím. Když už ti někdo chce nějak pomoct, měl by počkat, až to řekneš sama a nějak se s tím vyrovnáš. Takový to páčení je pak na nic, ještě víc se utvrdíš v tom, že to neřekneš. Znám to. To jsou ty lidi, kteří to zdánlivě myslí dobře. Co se týče výkyvů nálad, já tě chápu naprosto. Se mnou to bývá taky těžký, ale nemusím toho víc říkat, však mě znáš. A myslím,že jako jedna z mála mě znáš opravdu dobře.
Teď mám z toho takový zvláštní pocity... No nic. Jen... Pokud ti bude smutno, budeš něco potřebovat nebo tak, klidně se ozvi. Naprosto chápu, jak se cítíš.
Měj se fajny, bye

3 Euphoric-Endeavor Euphoric-Endeavor | Web | 15. září 2009 v 14:08 | Reagovat

nu já mám dost.. taky mi podzim přijde jako takový to pochmurný depresivní a hlavně vzpomínkový období.. ráda tohle období ale nemám.. lezou na mě divný nálady a akorát vzpomínám na dobu před víc jak třemi lety.. je to dlouho.. ale furt to trvá.. sakra.. emo.. jej.. asi jím svým způsobem budu.. ale.. já se vylívám jen na blog.. jelikož a protože mě nikdo ale nikdo z mýho okolí nebere vážně.. a to jejich uchechtávání, když mluvím zcela vážně, mě dokáže totálně dojebat na tejden dopředu..
*****
co se týče deníčku, když Jita ještě neměla internet.. tak jsem si do něj psala.. ze začátku vážně pravidelně.. ale pak jsem na to bodala.. a psala jsem pak třeba každý týden.. a to jsem se radovala z toho, jak mi život rychleji utíká.. njn.. optimismus především.. x))
*****
uff.. a na blog jsem taky v poslední době pekla.. ale to dělaly ty podělaný zkoušky.. ale už to řešit nehodlám.. tak se aspoň vykecám, když už nic.. :-) doufám, že mě blogaření neopustí, protože nevím, co bych dělala.. a u nás doma nikdo neumí ten počítač ani zapnout natož tou dotykovou myší najet na záložku :-D
*****
uff.. to když mi je na prd, tak si už nebudu vylejvat dušičku.. kdepak jenom tim všechno kolem ničim a na to se můžu vybodnout.. tak si to budu nechávat pro sebe a pro blog.. co nadělám.. :-) měj se co nejlépe, planetko.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!