Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Proč jen bejt dítětem?

29. srpna 2009 v 12:16 | Venom |  Havraní Skřeky

Dobrej den planetky... Na Venoma vlezlo... ehm, na Venoma přišla jakási přemýšlecí nálada. Znáte takový ten pocit, když sledujete film, a cítíte, že se už blíží do velkého finále, aniž byste museli sledovat, kolik minut, že čítá? Ten samý pocit mám teď já. Možná se ptáte u čeho? U svýho života. A dříve než mě odsoudíte, že nejsem tak stará, si mě vyslechněte.

Stávají se mi zvláštní věci...

Vybavuju si okamžiky z dětství. Věci, na který jsem už málem zapomněla.

Nějak jsem zlobila mámu, to už nevím jak... bylo to v zimě, a my jsme procházely kousek od mýho milovanýho parku. Mamka řekla, že když zlobím, tak mě nechá venku a nevrátí se. S tím zašla do nějakýho krámu a opravdu mě nechala na ulici. No brečela jsem parádně, co vám mám povídat. Už tak malý dítko velmi dobře dokáže pochopit význam slova - sám. Pocity jako, každej se na mě vykašle, a nikdo mě nemá rád chápe též.

Najednou ke mně přišla nějaká mladá slečna a ptala se, proč pláču. Nějakým zázrakem z toho mého žbleptání pochopila, že mi utekla maminka. Ukázala mi, že mamka stojí uvnitř toho krámku, před kterým jsem tak bezradně vzlykala. Maminka se smála a paní prodavačka taktéž. Asi jsem byla opravdu k popukání.

Jsou chvíle, kdy bych si zase přála vyjít na ulici, rozplakat se, a čekat až mě utěší nějaký náhodný kolemjdoucí. Jenže to se pro dospělého člověka jaksi nehodí.
,, Co se ti stalo?''
,, Utekl mi kamarád!''
,, Ale kdeže, podívej se, támhle je!''

Jenže o tomhle si můžu nechat zdát. Ale najednou mě to netrápí. Jsou i jiný osoby v mým životě. A mnohem důležitější. Nemůžu přece donekonečna litovat jednoho ztracenýho kamaráda. Ano, Venom se konečně posunul o kousek dál.

Proč jsem však nabyla dojmu že cosi spěje k velkému finále? Považte sami...

Venom našel svůj smysl života.
Venom prozkoumal nejstrašlivější zákoutí své zkažené duše. A konečně se našel.
Venomovi se splnila tři neskromná přání. Možná i mnohem víc než si troufá počítat!
Venom na sobě cítí, že jaksi (fujfuj) dospěl.
Venom spoustu věcí pochopil a i když často pláče, není to tím, že by byl smutný.
S Venomem se vůbec stala spousta divných věcí.
Venom právě zešílel! Uáááááááááááááá!!!!!!
Ah pardon... některý hlášky dokážou Venoma hodně vykolejit... Zvlášť když si myslel, že takovou pitomost nemohl nikdo říct...

Už mě trochu chápete? Ne... blbej dotaz, já vím.

I když si myslím, že ještě nespěje ke konci můj život jako takovej, končí jistá jeho etapa. Nemyslím tím jen školu, tam se hodlám ještě vrátit... jde o to, že Jenny už definitivně umřela (jistě že Dead...), a na světě je její sestřička Joan. Trochu pomstychtivá, ale přitom ne zahořklá. Taková docela sympatická, a silnější než byla Jenny. Kdoví co se z ní ještě vyklube.

Tohle období čeká každýho. Jenom to někdo postřehne více, někdo méně, a někdo vůbec. Přála bych to každýmu. Zvláštní pocit.

Mějte se překrásně, a nemějte péči, že Venom zase nebude hnusnej a sarkastickej. To on je už napořád!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 caly caly | Web | 29. srpna 2009 v 14:39 | Reagovat

I ty naše malá Venomku... Myslíme že tak nějak chápeme. Tenhle přechod mezi "etapama" nebývá jednoduchej, ale určitě toho máš ještě spooooustu před sebou simtě... ;-)

2 Eii Eii | 29. srpna 2009 v 15:08 | Reagovat

Oh.. Tohoto přechodu se doopravdy děsím.. Já chci být dítě navždy..T_T I když se to asi nepodaří úplně, vždycky nějaká část mé osobnosti bude malý děcko, vždyť i moje matka si ve čtyřiceti pořád ráda hraje.. Nu což, každého to jednou čeká..T_T

3 Ochechulka Ochechulka | 29. srpna 2009 v 16:37 | Reagovat

Hek? Ty jsi z toho životního přechodu smutná  a já ti tak trochu závidím. Moc bych si přála dostat jednoho krásného dne rozum. Ale dneska to nebude, dneska prší.

4 Euphoric-Endeavor Euphoric-Endeavor | Web | 2. září 2009 v 15:06 | Reagovat

tak to si u sebe ještě počkám pár let, než budu vážně psychicky dospělá.. to, že mi je podle občanky pár měsíců 18 neznamená dospělost jako takovou.. kravina.. nevím ani, jestli mě takový pocit někdy potká.. nějak na mě dospívání se.. kašle.. chjo.. ještě sem snad nic nedokončila, co jsem v životě chtěla.. tak snad se mi to někdy.. vážně někdy jindy, povede.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!