Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


Fear from my Fucking History - My Divinatory Dreams

22. července 2009 v 8:48 | Venom |  Deník
Zdravím. Místo článku na nějaké dobré téma se dočkáte opět jenom plků about my fucking life. Já vím že už vás tím musím neskutečně štvát, ale kolem mně se dějí podivný věci. Nejvíc mně děsí moje sny. Jako by se mi snažily něco naznačit a já nevím co. Možná by mi někdo z vás dokázal pomoci, ještě se zeptám karet a kdoví. Třeba nevyjdou tak negativně jako posledně.


Takže k věci. Minulosti se člověk hned tak snadno nezbaví, ani kdyby se rozkrájel na miniaturní kulatý kostičky. Poznámka pro rýpálky, vím že kostičky nejsou kulaté, tak snadno mně do toho blázince nedostanete. Poslední dobou mě chytaj depresivní nálady z ničeho nic. To si tak v klidu sedím, do blba hledím a najednou mi sepne nějaká souvislost, a já si vzpomenu na lidi, na který bych nejradši zapomněla.

To samé s mými sny. Kde jsou doby kdy se mi nikdy nic nezdálo. Nedávno jsem se opět vrátila v čase do dob mojí povinné docházky na základní školu. Možná si někteří z vás říkají, co z toho dělám za vědu. Školu absolvoval každý. Ale já si opravdu už nechci vybavovat ty chvíle kdy jsem měsíce s nikým jiným než s rodiči nepromluvila. Ty přestávky co jsem trávila zamčená na záchodě jen abych se nemusela dívat na to, jak mně všichni ignorují. Každý zazvonění budíku pro mně bylo noční můrou. Nezapadla jsem a nechápala proč. Teď už to aspoň vím.

Občas se podívám na stránky spolužáků - nutno dodat že pouze v nutné sebeobraně před tím, aby tam nějaký hovado psalo pod mým jménem naprosté kokotiny. A víte co vidím? Dokonalé a duševně vyrovnané jedince. Jsou jak z laciného amerického seriálu. Typická mládež. Na první pohled ta správná mládež. Žijou si svoje dokonalé a naprosto prázdné životy. A já pochopila proč mně mezi sebe nevzali. Pochopili co jsem zač ještě dřív než já sama. Neměla jsem prostě zájem rozebírat popové hvězdičky, hrát si na drsnou hoperku, všemi barvami hrajícího magora, a už vůbec jsem nechtěla bejt barbie. Nikdy jsem si nepřála s ostatníma holkama nacvičovat dementní tanečky, dávat si jména podle členek Spice Girls. Nechtěla jsem rozebírat poslední vydaní Bravo Girl. Nestála jsem o to povídat si o klukách a u toho se debilně chichotat. Nepídila jsem se po módních trendech a drahých hadříkách. Netrávila jsem čas u kadeřníka. Ani jsem se v tý době nelíčila. Já furt říkám že jsem zpoloviny kluk a jak vidím je to asi pravda. Chovám se tak, mluvím leckdy i hůř a méně vybíravým slovníkem. Víc než panenky mě braly autíčka. I kdybych se narodila jako kluk, nejspíš by mi na tom nepřišlo nic moc divného.

Temná duše se našla až na střední škole. A nemůže si to vynachválit. Venom si tu spokojeně pomlaskává. Smějte se mi, že jsem jiná. Já se směju vám, že jste všichni stejní. Tohle heslo není moje, to jsem četla někde na internetu. Jen pro pořádek. U těch prostoduchejch pitomečků ze základní školy to platí velice dobře. Kluci hopeři, ti vyjímeční technaři (nutno dodat že nemytí a špinaví). Holky kurvy a namachrovaný princezničky. Jediné co mně potěšilo byl fakt, že vesměs ztloustly a zošklivěly. Takže role se vyměnily. Já už tady nejsem za šeredku jako to bejvalo. Na těch svejch fotkách se sice tvářej drsně, hrdě se pyšní cigaretou, ale to je jen smutná póza. Gerarde, jsem tak moc ráda že ani jeden z těch kriplů co mi kazili devět let života nepatří mezi nás, temné duše!

Vyjma tohoto snu jsem měla ještě jiný. Jistá osoba na kterou bych raději zapomněla... ne neznáte ji z žádného mého předchozího vyprávění a ani o ní mluvit nebudu. Jímala mně hrůza. Ve snu jsem koukala na jeho profil. Přibyla tam spousta mých fotek a hnusnejch poznámek na mou adresu. Odpornejch pomluv a dokonce zveřejnil moje pravý jméno. Jako bonus přidal nějakou fotomontáž. Naštěstí ne TAKOVOU fotomontáž ze který by mně jeblo! Šlo o to, že vzal fotky, který nemohl nikdy vidět. Proto jsem byla tak vyděšená. A následně fakt šťastná když jsem se vzbudila.

Ráno jsem seděla v posteli a s nepřítomným pohledem pila kafe. Ty sny se mi připomněly asi až patnáct minut po mém probuzení. Je to zvláštní, ale já to tak mám. Napřed nic, vzbudím se, vše ok a najednou mi to sepne a já začnu brečet. Proč se mně to prostě nepustí? Jak dlouho si budu tyhle hrozný chvíle ještě připomínat? Proč se mi o tom muselo zdát, když už jsem skoro zapomněla? Nakonec mi ukáply jen dvě slzy a zase to přešlo. Ten strach odešel stejně nečekaně jako se objevil. Ovšem v průběhu dne se mi ty pocity pořád vracely. A paranoidně jsem ten proklatej profil zkontrolovala. Ach sláva, žádný pomluvy o mně. Fajn.

Možná bych to měla brát jako varování. Tímhle stylem se mi ještě sny nezdály. A poslední dobou se mi vrací. Každý týden minimálně dva s nějakým odkazem z minulosti. Nebo varováním. Nebo mi předhazují věci které chci, nebo jsem chtěla mít. Tak je mám alespoň ve snu! Ale o to horší je probuzení.

Každopádně už nikdy nemůžu bejt stejná. Tyhle výše zmíněné a i jiné zamlčené věci mě poznamenaly. Mám strach. Z minulosti i z toho co bude. Někdy mívám představy toho co mně čeká a není to vůbec růžové. Už nikdy nebudu věřit lidem. Pozoruju to na sobě, tu odtaživost a nedůvěřivost. Tisíckrát si tenhle blog kontroluju jestli tu není nějaká zmínka - nebo můj podpis pod starým jménem. Nepodceňujte to! Stačí si přes vyhledávač blog.cz zadat jméno autora a všechny jeho blogy se objeví v celé své kráse! Nehledě na to, když ke jménu přidáte jeho milovanou hudební skupinu. Takhle máte každého jako na dlani hned na první straně. Radím vám - kdo se chcete skrýt, nepodceňujte a zkontrolujte to!

A než si pustím někoho blíž, tak ho natolik oťukávám až je chudák celej pomlácenej. Nedivím se, že to každej předem vzdává.

Venom jde pryč, nechce vás otravovat negativními kecy. A doufá že když už jste tenhle článek protrpěli až dokonce, tak si z něj alespoň něco odnesete.

A má vás moc ráda.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cathy Cathy | Web | 22. července 2009 v 13:10 | Reagovat

Mě tím rozhodně neštveš, aspoň to nejsou články o růžovým stvoření či něčím podobná havěť..
Jo sny, ty mě taky provází, takový ty předpovědní a nebo ty, co bych jednou chtěla udělat...já nad tím třeba hodně přemýšlím, že některý jsou fakt tak skutečný až to možný není..
Ti tvoji spolužáci ze základky, to jsou takový ti typičtí..byli "oblíbení", rozebírali to co letělo a co je z nich teď? Prachobyčejní šereďnáci, tak! To ty se můžeš pyšnit tím, že ses prakticky nezměnila a pořád zastáváš ty samý názory, ne jako oni, kteří každej den mleli něco jinýho a jenom se chtěli zavděčit všem ostatním..
Ten profil bych si asi taky zkontrolovala, po takovým snu určitě..
A o to hledání..nikdy sem si to asi nekontrolovala, protože zatím mě snad nikdo nechtěl hledat nebo tak...jediný čeho se obávám je to, že mi blog najdou rodiče, to by byl docela průser..
No ni, nebudu už strašit, měj se co nejlíp a snad se ti ty sny zlepší:-)..taky mě mám ráda♥

2 Euphoric-Endeavor Euphoric-Endeavor | Web | 22. července 2009 v 13:27 | Reagovat

ty sny.. pořád se mi zdá něco podobnýho.. pořád o tom, jak sme se stěhovali.. a nejlepší je, když jdu jakože domů a otevře mi někdo úplně cizí.. achjo.. s tou školou.. první den prázdnin, když jsem absolvovala prvák se mi zdál sen o výletě, už si ho moc nepamatuju.. o školním výletě.. SE ZÁKLADKOU!! devět let šikany.. :-( asi tři roky.. celý tři roky jsem seděla sama v lavici.. vedle mě byl králíček z pravý králičí kůže.. byl se mnou.. pořád.. jedinej můj kamarád, kterýho jsem ve škole měla.. pak učitelka zjistila, že by ke mě mohla posadit jednu holčinu, která taky seděla sama.. tak sme se začaly spolu bavit.. a to bylo od nějaký pátý třídy do sedmý.. nejlepší kamarádka teknkrát jsem říkala.. byla podobně střelená.. a pak.. když sme nastupovaly do osmý třídy se začala hned od začátku bavit s jinou holkou.. :-( a  já zase zůstala sama.. prej kvůli jednomu klukovi, do kterýho sme byly obě zamilovaný.. myslela si, že "jí ho chci vzít" přitom jsem byla taková nula, že by se mnou nikdo nechodil.. ale.. asi jsem se mu líbila, ale takovej machr se neschodí, aby jel po největším outsiderovi ze třídy.. to fakt ne.. a já to věděla.. moc dobře.. tohle se mi furt připomíná.. ta beznaděj.. to, že nikam nepatřím.. a bojím se, že zapnu ráno počítač a vy, moje zlatíčka odejdete a budu sama, jako tenkrát.. s nikým si tak moc dobře nerozumím.. našla jsem někoho, kdo mi je podobnej.. a i stejnej.. :-)
*****
jo.. na střední.. tam se našel někdo mě podobnej.. až ve druháku.. holčina o měsíc mladší.. gothička, metalistka, blázínek stejnej, jako já.. :-) Andílek ví :-) a pak.. už jsem ze školy vyšla a už nám nezbejvá nic jinýho, než si psát a domlouvat se, kdy spolu někam vyrazíme.. tady v mym okolí mi nikdo není podobnej.. jenom mám kolem sebe vás.. :-) pak se naši diví, že furt civim do počítače :-D tady mi je dobře.. :-) tak já už končím.. měj se temná dušičko.. :-)

3 Ochechulka Ochechulka | 22. července 2009 v 15:18 | Reagovat

Plkama o tvém nevšedním životě mě opravdu neštveš, naopak.
Ta tvoje základka, to muselo být vážně psycho. Asi tvoje mysl od tebe chce ta příkoří vyřešit, prahne po pomstě, a proto ti to ve snu připomíná. Ne, kecám, nevím, proč se ti takové sny zdají. Snad se ti ale časem podaří vše zlé vytěsnit a myslet už jen na to dobré, co přijde.

4 Angel Angel | 22. července 2009 v 21:17 | Reagovat

Minulosti bych taky nejradši někam utekl, ale bohužel je tady pořád s námi... Snad nejlepší je o tom ani nepřemýšlet, nepřipomínat si to a nebrat si to, pak je to ještě horší.
Depresivní stavy, který přicházejí z ničeho nic, to je mi taky velice blízký. Ani se ti nedivím, poslední dobou je toho nějak moc. Na všechny. Mám akorát chemickou léčbu, vás a to mi stačí. Vždycky mi pomůže, když cítím, že někdo za mnou stojí.
Škola... Tam jsem to taky neměl zrovna snadný, kvůli nějaký svojí odlišnosti. Lidi mě většinou odstrkovali. Když vidím, co z nich je teď... Je jedině dobře, že jsme si zachovali naše pravý tváře a nezapadli do tý uniformity, jsme něčím vyjímeční a oni jsou v podstatě všichni stejní. Dokonale duševně vyrovnané osobnosti nemám moc v lásce, mají docela sklony k tomu, aby někoho měnili, aby zapadal do většinovýho modelu společnosti. Gee, díky tobě se tak s námi nestalo...
Po takovým snu bych asi zešílel. Já jsem už tak dost paranoidní a z tohohle by mě asi kleplo, vzhledem k tomu, jak nechutně živý moje sny jsou.
Nejlíp nejspíš bude se už neohlížet a hledět kupředu. Vím, že ode mně to teda sedí, ale čím víc o tom budeš přemýšlet, tím víc do toho budeš padat. A pak budou ty stavy asi čím dál častější....
S tím hledáním blogů... Díky za upozornění. Trkla mě jedna věc a teda... Docela se děsím. Paranoia forever...
Co říct... Měj se líp a drž se, jsme tu s tebou. A taky tě máme moc rádi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!