Nevedu bleskovky, sonb, řetězáky ani jiné bejkárny a už vůbec nemám KlÁsNý bLoGíSeK! Majlí, HSM a jiné zrůdky pohřbívám zaživa, jejich obdivovatele požírám při plném vědomí, prášek z jejich rozdrcených kostí používám jako make up a jejich popel šňupu místo kokainu. Budiž navěky zatracen ten, kdo reklamu zde narvati hodláš!
DesignReklamyVzkazy AutoroviNávštěvní KnihaKolegovéWebyKontakt


After The End

18. července 2009 v 13:33 | Venom |  Tvorba
Víte, to že člověk hodně přemýšlí o smrti má i své výhody. Přinejmenším je to velmi inspirativní. Každej už si určitě někdy položil otázku, jaký to bude. Snad každý z nás má nějakou představu. Každopádně si myslím, že když můj život není normální, pak ani moje smrt nemůže být normální. A určitě musí být ovlivněna věcmi, které na mně udělaly dojem a nějak mně ovlivnily. Dost keců.



Byla jsem připravená líp než kdokoli jiný. A stejně jsem nervózní a mám trochu strach. Všechno je jednou poprvé. A to máte přece nárok na menší obavy. Jo. Umírám. Prvně v životě. Kupodivu. Chápejte mně. Jsem zvědavá, těším se co bude dál, a zároveň mám tisíce otázek.

Napřed jsem se vznášela a sledovala své mrtvé tělo. Měla jsem pocit jako kdybych byla balónek který je držen na špagátě. A vlastně to nebyl pocit. Takhle to přece normálně funguje. Moje duše už nebyla v mém těle, ale ještě nebyla zcela volná. Pak se ozval zvuk jako když přetrhnete tu nejjemnější nit, tak jemnou, až neviditelnou. Připomínalo mi to mé pokusy o přetržení pavoučího vlákna.

Najednou nebyla ani tma ani světlo. Jako bych upadla do jakéhosi polospánku. Byl to však příjemný, kolébavý pocit. Jako by se mně snažil někdo uklidnit a naznačit mi, že všechno bude v pořádku. A tak jsem se přestala bát.

***

Stojím uprostřed prázdného náměstí. Rozpoznávám Národní muzeum a sochu svatého Václava. Nebe je podivně šedé, plují po něm mračna bizardních tvarů. Já je přece odněkud znám! Vůbec celou tuhle hororovou a tichou atmosféru. Co mi to jen sakra připomíná? Nedokážu si to zařadit. Něco mi tu ještě chybí. A teď nemyslím jen auta, semafory a davy turistů.

Podívala jsem se na sebe. Jsem zase ve věku sedmnáct let, na sobě mám svoje nejoblíbenější oblečení, které se mi roztrhalo a zničilo několik let zpátky. Moje oblíbený džíny! A kovový ozdoby na který jsem si vždycky potrpěla. Všechny moje placky s motivem My Chemical Romance! Duhový odznáček. A ještě jedna věc. Hrábla jsem si do černých, rozcuchaných vlasů. Černé. Ty jsem vždycky chtěla nosit, ale rodiče mi to nikdy nedovolili. V sedmnácti jsem musela trpět trapně blond odstín. Hmm. Tohle se mi líbí mnohem víc! A konečně ten účes drží tak jak má.

Náměstí zahalila hustá mlha a já se rozhlížela kolem sebe. Musí přece něco přijít! Nemůžu tady zůstat sama. Nebo mi chcete říct, že takhle opravdu vypadá věčnost? Proč jsem vlastně kousek od místa svého bydliště? Je tohle opravdu Václavák nebo jen nějakej přelud? Není tu ani živáčka ani jedno pitomý auto a...

,, No konečně! Kde se flákáš prosímtě!?''

Leknutím jsem zařvala a otočila se na to individum, který po mně hulákalo. No KURVA.
,, Ty?'' položila jsem opravdu inteligentní dotaz.
,, No jasně že já! Kdo jinej? Vidíš tu snad ještě Johanku z Arku?''
,, Eh... to bych nečekala že to bude fakt pravda.''
,, Co jako?''
,, No Black Parade.''
,, A co by ne?'' zatvářil se Gerard dotčeně.

Tahle situace je vážně tragikomická. Mi neříkejte proboha že každej kdo umře se musí potýkat s tímhle... tímhle... no prostě Gerardem. Navíc začínám mít pocit, že když je tu on, nejdu do nebe ale do pekla. Sorry ale on je cokoli, jen ne ztělesnění svátosti.

,, A kde máš zbytek kapely?'' opáčím.

Čtyři další postavy se vynořily z mlhy jako přízraky.

,, Oh kurva.'' ujelo mi.
,, Tak malá a tak sprostá.'' zaksichtil se Frank.
,, Sorry pánové, ale to mám beztak po vás!'' zašklebím se.
,, Gee, já to vždycky povídal že kazíš naše fanoušky!'' nasadil káravý tón Mikey.
,, Dejte mi svátek blbouni.'' odsekl Gerard.

Mezitím se zformoval kompletní černý průvod. Postavy se kolem nás objevovaly jako dým nad ohněm. Z nicoty. Byly mi povědomé. A všechny tak krásně mrtvolné. V duchu jsem se vrátila do doby, kdy jsem poprvé viděla klip Welcome to the Black Parade. To je ono! Už vím co mi tahle atmosféra připomíná. Byli tu všichni... I ty malinký roztomilý kostřičky v uniformkách. Jenom jsem neměla čas se nad tím moc rozplývat, protože Frank do mně hrubě strčil a jako ať se pohnu.
,, No počkej a kam jdeme?''
,, Na černej průvod ne?'' šklebil se na mně jako na největší pako pod sluncem. Ale dobře. Když to teda musí bejt proč nejít.

Začalo jemně mrholit a z nebe padaly vedle kapek deště i konfety. Přesně jako na průvodu. Zahřměl hrom, zablesklo se a kolem nás se rozlila typická vůně podzimu. Protože podzim byl mým nejmilejším ročním obdobím. Zem byla najednou pokrytá spadaným listím. Nemohla jsem se na všechnu tu krásu dost dobře vynadívat. Asi to mělo nějakej zvláštní a hlubší smysl. Procházeli jsme místy, která jsem znala ze svého dětství. Ale bylo to mnohem hezčí a opravdovější, než jakákoli předchozí procházka po Praze. Všechno bylo tak krásně pochmurně temné. Nikde ani živáčka. Prostě hororový look, tak jak to mám ráda. Na Staromáku jsem to nevydržela a musela se zeptat toho co průvod vedl. V duchu jsem si vzpomněla na říkačku: Jdeme všichni sborem, za tím prvním volem. Ale nahlas jsem řekla jen:

,, Hele, to tady budeme až na věčnost pochodovat?''
Gerard se zatvářil jako kdybych byla úplně blbá a neochotně začal vysvětlovat.
,, Ne, to opravdu ne. Už mně sere kolik vás emařů si myslí, že není nic jinýho než nějaká přiblblá Black Parade!''
,, Já nejsem emo.'' zamračila jsem se.
,, Prostě se projdeme po místech, která pro tebe něco znamenala a až se konečně rozloučíš, můžeme odejít na onen svět. Doufám, že je to dost dobrý podle tvýho emo ideálu.''
,, Já nejsem emo.''
,, A nediv se mi, že nejsem zrovna nadšenej! Já chtěl mít po smrti taky svůj klid! Ale ne! Sotva začali emaři pomírat, tak si každej přál odejít s černým průvodem. A kdo ho má vést? Já! Já, protože já idiot jsem si ho vymyslel!''
,, Já nejsem emo.''
,, Jo... vymyslel jsem tuhle kravinu a polovina emařů v to začala věřit! Ta druhá polovina o tomhle nesmyslu je pevně přesvědčená! Tenhle tejden je to už popátý co musím nějaký fucking emo táhnout na onen svět! A už mně to nebaví!''
,, Já nejsem emo.''
,, Proč nemůžu mít po smrti klid? Proč zrovna já si musím hrát na převozníka!? Kdybych věděl co ten blbej klip způsobí, nikdy bych nedopustil abychom ho natočili! Proč zrovna já, proč já? Můžeš mi říct ty jedno emo?''
,, Já nejsem emo!''
,, Ne?''
,, Ne!''
,, Proč to neřekneš hned!''

Pomyslela jsem si něco sprostýho a dál to neřešila.

Přála bych vám vidět černý průvod, procházející starou Prahou, to vše v nejrůznějších odstínech černé a šedé. Byla jsem jak u vytržení. I když jsme procházeli místy, kde jsem strávila celý svůj život, pro mně byla najednou jako nová. V duchu jsem vzpomínala co jsem kde prožívala. Na to dobré i špatné. Ale narozdíl od dob, kdy jsem žila, mně už ani ta nejhorší vzpomínka netrápila a nebolela. Nesla jsem to spíš smířlivě. S lehkým úsměvem. Jako bych najednou nebyla hlavní aktér, ale jenom divák svého života.

Pak déšť ustal a z nebe se začaly volně snášet sněhové vločky. Mrzlo. Ale do mně se nedala zima, protože já přece nemám tělo. Znamená to že nemusím ani dýchat? Zkusila jsem to. A byla to pravda. Dýchala jsem totiž už jen čistě ze zvyku.

,, Hele? Gee? A nechcete mi zahrát alespoň jednu písničku?'' škemrala jsem.
,, Ne.''
,, Proč nee?''
,, Protože prostě ne. V prvé řadě tě musíme dovést na onen svět a nějaký zdržování nemáme fakt zapotřebí.''

Zatvářila jsem se jak nejzklamaněji jsem uměla, ale naprosto bez efektu. Zkusila jsem smutný oči i na ostatní členy kapely ale bez výsledku. Achjo.
,, Neboj, konzert bude v nebi, a budou tam i tvoji Chemicko fanatičtí kámoši.'' slitoval se nademnou Gerard.
,, Hm, a já myslela že když vidím tebe, tak jdem do pekla.''
,, Cože?''
,, Ale ne! Nic!''

Sníh padal pořád hustěji a hustěji. To ticho přerušované jen kroky černého průvodu mně ubíjelo. Zkusila jsem tedy škemrat podruhé.
,, Ani jednu písničku? Opravdu ne?''
,, NE!''
,, A ani Frerarda? Docela malýho Frerarda?''
,, Tak to už vůbec ne.''
,, Všichni naši fanoušci jsou jen úchylný prasata.'' brblal Ray. Asi si myslel, že ho neuslyším. Bob jen horlivě přikyvoval. Hm. Řeknu vám, že jsem čekala, že to bude jiný ten můj slavnej odchod ze světa živých.

,, No... tak jsme tady.'' zahlaholil Gerard. Před námi se tyčila velká budova, která mi vždycky víc než nemocnici připomínala spíš zámek. Nebo vězení.
,, Tady?'' zeptala jsem se. Jistě že vím, že tady je tady, spíš by mně zajímalo, co tím myslel. Mám tu snad strašit nebo co?
,, No jasně. Přišla jsi tu na svět ne? Tady ses narodila. Proč právě na tomhle místě ze světa i neodejít?''

Přišla jsem až těsně před bránu, která se sama od sebe otevřela. Hustá mlha, která za jejími vraty panovala se najednou rozplynula. A já viděla jasné bílé světlo.

,, No kluci, tak za chvilku jsme doma!'' zaradoval se Bob.
,, Už se těším!'' liboval si Mikey.

Otočila jsem se a viděla i ostatní účastníky Black Parade jak se najednou rozzářili. Vidím, že se tam opravdu těší. Tak bych taky neměla mít obavy. Šla jsem ke světlu ještě blíž a nedůvěřivě si ho měřila pohledem. Skoro jako bych měla strach, že se spálím. Tak takovej je teda konec.

,, No tak ženská dělej. Mám tam cigára!'' ozval se Gerard.
,, Cigára? V nebi jsou cigára?''
,, Ježíši tam je takovejch věcí! A honem, potřebuju kafe. Zapluj tam už!''

Udělala jsem tedy další krok dopředu a ohromeně vydechla.
,, Budeš tu jen stát a zírat, nebo už konečně hodláš doumřít?'' prudil do mně Gerard.
,, No víš... to není tak jednoduchý. Nechávám tady spoustu věcí, který mi budou chybět.'' slyšela jsem za svými zády jak začal kdosi netrpělivě přešlapovat.
,, Jako vám se to řekne. Jdete tam už bůhví po kolikáté. Ale pro mně je to premiéra! A jsem trochu nervózní. I vy jste určitě byli!'' otočila jsem se za svými průvodci a viděla Gerarda s očima obrácenejma v sloup a tím nejotrávenějším výrazem co si dovedete představit. A zbytek bandu na tom nebyl o moc líp.
,, No co je!?'' odfrknu nasupeně.
,, Chci ty cigára!''

Rozhodla jsem se to dál neprodlužovat. Přišla jsem do těsné blízkosti světla. Dotkly se mně jeho první paprsky. Bylo v nich tolik lásky až mě to vyděsilo. V duchu jsem se rozloučila se vším co mně poutalo k zemi.
,, Tak dobrá, jdu na to.'' pravila jsem.
,, Ježíš co já bych dal za kafe a cigára!''
,, Jojo, hned hned!''
,, To už slibuješ půl hodiny.''
,, Ale no tak! Tohle je můj velkej okamžik. Příchod na onen svět. Je normální že mám trochu obavy. A tahle chvíle musí být památeční! Je pro mně významná a moc důležitá! Nemáte někdo foťák?''
,, Ježíš ale už dělej!'' skřípěl zuby Gee.
,, Dělám! Jenže se bojím neznámého. Ale ty bys mi to přece mohl říct! Co bude až vejdu do toho světla?''
,, Áááále hovno prosimtě.'' pravil Gerard a strčil do mně. Ztratila jsem rovnováhu a konečně se ocitla ve světle věčnosti. A to byl velkolepý konec mé pozemské kariéry.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Euphoric-Endeavor Euphoric-Endeavor | Web | 18. července 2009 v 13:58 | Reagovat

no tohle je teda úúúžasnýýý %) to si budu muset vytisknout :D to je ge-ni-ál-ní!!!! uááá normálně se tu rozplývám :-) nádherný moc.. ♥ nemám slova :-)

2 Cathy Cathy | Web | 18. července 2009 v 15:42 | Reagovat

Z Gerardovejch keců sem byla unešena:). Ale tohle bylo skvělý. Nejdřív sem nevěděla, co že se to děje a co tím myslíš, ano já pomalá a nechápavá;-).
Povedlo se ti to krásně, ty pocity v tom, fakt skvělý:-)

3 Angel Angel | 18. července 2009 v 19:31 | Reagovat

Opravdu parádní :-) Takovej konec by se mi zamlouval... V černým průvodu... Třeba bysme se setkali, tam nahoře, na koncertě MCR :-) Akorát malinkej, malinkatej Frerard by  tam být mohl :D Nebudu rýpat, jen řeknu, že se ti to moc povedlo :-)

4 Ochechulka Ochechulka | 18. července 2009 v 19:59 | Reagovat

Ani jsem nedýchala. Fakt super, jako kdybys to už zažila :-)

5 petí petí | Web | 20. července 2009 v 21:08 | Reagovat

=)já nad tim zas až tolik nepřemýšlela...je to tak..zvláštní...!

6 Unknown LaDy Unknown LaDy | Web | 21. července 2009 v 12:35 | Reagovat

ty si myslíš že pôjdeš do neba? (nechcem rýpať ani ťa uraziť len ma to zaujíma) a príbeh úžasny... takých originálnych je málo! ;-)

7 zikyorias zikyorias | E-mail | Web | 13. ledna 2010 v 19:01 | Reagovat

Nemáte někdo foťák?  :-D  :-D  :-D dokonalý  :-D Gerard je teda pěknej bručoun xD a větší závislák na kafi a cigárech než moje mamča xDD to je teda rekordman xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama










If you look in the mirror and don't like what you see
You can find out firsthand what it's like to be me.
So gather´round piggies and kiss this goodbye,
I'd encourage your smiles, I´ll expect you won´t cry!